Následníci V. - Záchrana plesu

6. Kapitola - Han nepůjde na ples

Když Carlos přišel domů, všichni starší patnácti let byli ještě vzhůru. Seděli u stolu v jídelně a hráli karetní hru. Všimli si ale, že je Carlos nějaký šťastný. „Carlosi? Jsi v pořádku?" ptala se Evie s úsměvem na rtech, který měli i všichni ostatní, co byli v jídelně přítomni. Carlos takovouhle otázku čekal: „Jsem naprosto v pohodě. Co hrajete? Oko? Můžu se přidat?" „Jestli vyhraješ naše peníze zpátky," ozvala se Mal, „tak klidně." Hanzi jí rovnou doplnila: „Jo. Jayovi to dneska nějak moc dobře vychází a obral nás každou minimálně o deset babek." „Proč hrajete o peníze?" podivil se Carlos, „Vždycky jsme hráli o sirky nebo o něco co nám přišlo pod ruku." „To byl Jayův nápad," práskla Mal Carlosovi,

Carlos ale nabídku přijal. Sedl si na židli napravo od Evie a z kapsy vyndal váček, ze kterého vysypal deset dolarů, a dalších deset dolarů do sázky padlo z Jayovy strany. Han rozdala každému dvě karty. Oba kluci měli kamennou tvář, ze které se nedaly číst jejich pocity.

Han trpělivě čekala, až se Carlos s Jayem rozhodnou, zda chtějí další kartu či ne. Jay ještě o jednu požádal, zatímco Carlos ne.

Aby jeden z nich vyhrál, musí mít jejich karty dohromady hodnotu 21, či blíž.

Jay odhalil své karty. Jejich hodnoty dávaly dohromady číslo 23. Syn Jafara se začal šibalsky usmívat. Myslel si totiž, že Carlos nemohl mít bližší číslo k 21 a že tím pádem nad ním zvítězil. K jeho zklamání karty syna Cruelly de Vil měly dohromady hodnotu 22, tudíž se Carlosovi vrátilo jeho deset babek a připadlo mu i dalších deset, které Jay prohrál.

A jelikož děvčata Carlose poprosila, aby jim peníze vyhrál zpátky, dal každé z nich pět dolarů a zbylých pět si nechal.

Přišlo druhé kolo. Hanzi opět rozdala dvě karty jak Jayovi, tak i Carlosovi. Oba poprosili ještě o jednu kartu. Dál si ale nebrali. Jay odhodil karty a byl docela zklamaný. Jejich hodnota dávala celkem 30, což je od 21 docela daleko. „Vyhráls, Carlosi. Tak si ty peníze vem," řekl mu. Carlos ale všechny překvapil, protože když ukázal své karty, měly všechny společně hodnotu 50, za což mohl srdcový svršek, který přidává hodnotu 40. „Nevyhrál jsem," opravil ho Carlos, „Jsi blíž. Gratuluju."

Vypadalo to, že se Carlosovi jeho nálada nezkazila. Vstal a chtěl odejít, jenže holky ho zastavily. „Pojď to zkusit ještě jednou," začala Evie. Mal jí hned v přemlouvání pomohla: „Jasně, do třetice všeho dobrého..." „nebo zlého, že, Mal?" doplnila jí Hanzi.

Carlos se tedy nechal přemluvit, ale i tak prohrál. Nevadilo mu to, chtěl už ale jít k sobě, proto se znovu zvedl a začal odcházet. „Kam jdeš?" volal na něj Jay, „Si zahrajeme ještě, ne?" Z tohohle se už ale Carlos vyvlékl: „Říká se, že ten, co má neštěstí ve hře, má štěstí v lásce. A já si to štěstí chci udržet do... do konce života," a odešel.

Otevřel dveře do svého pokoje, rozsvítil a první, co viděl, byl spící Dude uprostřed Carlosova velké postele, jehož pelíšek byl doslova patnáct centimetrů. Neřešil to, nechtěl Duda vzbudit, takže ho kousek odstrčil, aby si měl kam lehnout.

Ráno měl Carlos dobrou náladu dál, jen jí už nedával najevo. To se ale změnilo při cestě do školy, když na rozcestí zahlédl Jane, jak na ně čeká a přidala se k nim.

„Carlosi," promluvila na něj Jane polohlasem, „Jak jsem se včera dostala domů? Pamatuju si jen, že jsme byli na lodi a najednou jsem byla doma ve své posteli." Carlose trošku překvapilo, že si to Jane nepamatuje, ale i tak jí to rád všechno řekl. Taky si ale na něco vzpomněl: „Dneska ti asi moc na lodi nepomůžu, Evie chce, abych si zkusit první verzi svýho obleku na ples. Dude si musí ten svůj zkusit taky..."

V pět hodin odpoledne sešel Carlos ze svého pokoje dolů do haly, prošel kuchyní a zastavil se ve dveřích do dílny. Na stupínku pod Eviinou jehlou stála Hanzi v nádherných šedobílých šatech ve střihu mořské panny, které byly poseté bílými blyštivými kamínky, s netopýřími průsvitnými modrými rukávy a rozparkem u pravé nohy.

„Evie, neřeš to tak moc," snažila se jí Han ušetřit čas, „Stejně mě nikdo na ten ples nepozve. Jay už pozval Lonnie a Chad jde s Audrey." „Něco tu chybí," zamyslela se Evie, „Neříkala jsi Carlose. Už to mám!" řekla nadšeně Evie. Ze šňůry, kde má pověšené šátky, vzala jeden fialovorůžový a ovázala ho kolem Hanziinýho pasu. Volné konce nechala volně viset u rozparku a část na zádech roztáhla. Pomohla pak Han dolů ze stupínku a dovedla jí k zrcadlu.

Když se Hanzi viděla, úplně oněměla. Sama sebe tak hezkou nikdy neviděla. „Páni! Já vypadám..." „...kouzelně," doplnil jí Carlos, který se „záhadně" objevil vedle ní, „A asi mě něco napadlo. Evie, jsem hned zpátky," A rychle odběhnul.