Následníci V. - Záchrana plesu

5. Kapitola - Čas s mopem

„Co to bylo?“ položila Jane řečnickou otázku, když se po chvíli loď uklidnila. Carlos na to jen odpověděl: „Nemám tušení… Je možný, že tvoje máma nějak… experimentovala?“ Když se ale na něj Jane divně podívala, couvl: „Uznávám, špatný vtip…“ „Na tebe až moc špatný.“
Dál si povídali, a přitom prošli celou loď a vytřeli podlahy. „S tím mopem ti to docela sluší,“ prohlásila Jane a sledovala, jak Carlos vytíral kousek od ní. Carlos, i když něco takového nečekal, se zasmál. „Díky. S těmihle věcmi jsem uměl ještě dřív, než jsem začal chodit na nočník... Jo, až tak moc byla matka krutá.“  To Jane rozhodilo. Jejím cílem nebylo připomenout Carlosovi jeho smutné dětství: „Ou… promiň… nechtěla jsem ti vrátit do mysli dětství…“ „To nic, Jane. Nemohla jsi to vědět,“ přerušil jí Carlos, „Ty jsi zase… fajn holka… chytrá, milá, skvěle se s tebou povídá…“ pak na chvíli zmlknul a rychle jí prohlédl očima, „Jsi i… moc… hezká… holka…“ podíval se jí do očí. Vlastně si ani neuvědomovali, že byli k sobě blíž a blíž, „Vlastně… Jsi ta nejhezčí holka, co jsem kdy viděl…“ „Nepřeháněj, Carlosi…“ „Myslím to… vážně…“

Stáli od sebe maximálně třicet centimetrů a navzájem se dívali do očí. Carlos pak Jane chytil za ruce, a i když nevěděl, co dělá, poslechl to, co mu uvnitř něj našeptávalo, a Jane políbil.

Po pár vteřinách se pomalu odtrhli. Jejich oči ale dál zůstávaly zavřené a navzájem se dotýkali čely. „Vážně jsi to udělal?“ ptala se nevěřícně Jane, „nebo se mi to jen zdálo…?“ „Nezdálo. Tohle se stane jedním z nejlepších okamžiků v mém životě,“ dostalo se jí jako odpověď.

Dál už ale bylo ticho. Carlos totiž dceru Dobré Víly znovu políbil a neřešil, že se někde na lodi pohybuje Janenina matka s Dudem a že se mohou každou chvíli nečekaně objevit.

„A je hotovo,“ prohlásila Jane, když s Carlosem vytřeli i poslední část velkého nezastřešeného sálu. Přešla k zábradlí, sedla si na zem, opřela se o něj a sundala si své botky s nízkým podpatkem. Carlos svůj mop odložil taky, přidal se k Jane a sedl si hned vedle ní. Jelikož ještě nebylo nic připravené a hodiny ukazovaly deset hodin večer, odpočívali ve tmě. „Děkuju za pomoc,“ řekla mu Jane, „Sama bych tu byla ještě dýl.“ „Nemusíš děkovat,“ odpověděl jí na to Carlos a nechal jí, aby si položila hlavu na jeho rameno, „Pomohl jsem rád a pomůžu vám i zítra.“ Pak bylo chvíli ticho, které zas porušil Carlos: „Jane? Ještě k tý věci s Dudem… Chci se mu zase víc věnovat a napadlo mě…bylo by blbý vzít ho v sobotu s sebou na ples?“ Odpověď se nedostavila. „Jane?“ oslovil jí znovu a podíval se na ni. Jane měla zavřené oči a vypadalo to, že upadla do říše snů. Přestal tedy mluvit, aby jí nevzbudil, udělal si pohodlí a zavřel oči taky.

Než ale stihl usnout, ozval se hlas Dobré Víly, které se strašně lekl: „Carlosi, Duda jsem poslala domů, ano? Už byl tak unavený, že malém usnul v kuchyni.“ „Není jediný,“ odpověděl jí potichu Carlos, „Akorát na rozdíl od Jane došel domů… Snad…“

Dobrá Víla přešla k nim a dojatě se na Jane podívala: „Je tak roztomilá! Vůbec se nezměnila. Vypadá stejně jako před patnácti lety, kdy jsem ji viděla poprvé.“ „Vážně? Možná, že Vám to bude znít divně, ale… mohl bych to vidět?“ „Zkusím nějakou fotku najít. Teď je ale škoda, že jí budeme muset probudit.“ „Budeme muset?“ „Ano. K nám domů to je aspoň pět kilometrů, a i když věřím, že bys jí rád odnesl, pět kilometrů je pořád pět kilometrů…“ „To máte pravdu.“

„Jane,“ začal jí Carlos budit, „Jane, jdeme domů.“ „Jo?“ řekla Jane velmi rozespale, a i dál se zavřenými víčky, „Tak jo…“ pohnula hlavou, ale její osobní polštářek z Carlosova ramene neměla v plánu opustit. Carlos jí ale znovu usnout nedovolil, vzal její boty, pomohl Jane vstát, chytl jí kolem pasu, aby ji mohl držet, a spolu s Dobrou Vílou šli lesem do Vílí chaty.

Jane byla celou cestu do postele v polospánku, takže ani nezaregistrovala, že šla do schodů a že, jakmile vešla do pokoje, lehla si hned v oblečení do postele a okamžitě usnula. Carlos jí přikryl peřinou, kterou měla složenou v nohách a společně s Dobrou Vílou opustil její pokoj.