Neko

*4*

Jack - normálně
James - tučně

Dívám se do jeho modrých očí a nevím, co mám dělat. Chci něco říct, ale nejde to.

,,Neboj, nit ti neudělám." Chci ho pohladit ať vidí, že nemám v plánu mu ublížit, ale on udělá krok dozadu. Postavím se a dojdu ke dveřím. Odemknu je a otevřu. On se na mě zmateně podívá. ,,nechci ti ublížit. Omdlel jsi, tak jsem tě sem vzal. Jestli se chceš vrátit na ulici za tím chlapem, nebudu ti bránit."

Zmateně se na něj dívám. Takže mi chtěl jen pomoc? Nic mi nechtěl udělat? ,,omlouvám se" bylo to ode mě nezdvořilé. On mi chce pomoc a já takhle. Stydím se za sebe.

Je roztomilý. Pousmeju se. ,,neomlouvej se, chápu, že máš strach." Probudit se v cizí posteli ani se mu nedivím. ,,jestli chceš, můžeš odejít."

Nechci se vrátit. Ten mizera tam určitě bude čekat, už nechci žít na ulici. ,,já..." nevypadá na to, že by mi chtěl ublížit a ty zbraně, může je prodávat. Už se na to chladné místo nechci vrátit ,,j...já"

Podívám se na něj zmateně. ,,copak je neko?" Vypadá to, že se mu odsuď nechce. Když o tom přemýšlím, vždy jsem chtěl mazlíčka, tak proč ne? ,,vypadá to, že nemáš kam jít, že neko? ,,a..ano" řekne koktavě, tak roztomilé. ,,Dobře, jestli chceš, můžeš tu se mnou bydlet, ale budeš muset dodržovat moje podmínky. Co ty na to?"

On mě tu nechá bydlet? Nemyslel jsem si, že by mi to dovolil, ale on mi to ještě nabízí? Proč ne, stejnak se mi nemůže nic horšího stát. ,,d...dobře."

,,Tak je dohodnut." Zavřu hlavní dveře a jdu do obýváku. ,,pojď se mnou neko."

Dojdem do obýváku a já si sednu na gauč poplacam na místo vedle mě a ten neko si tam sedne. ,,ještě jsem se nepředstavil. Jmenuji se James Wright, jak se jmenuješ ty?"

,,J...já se jmenuji Jack wilson." Jsem trošičku nesvuj. ,,Kolik je ti let?" ,,18 a... a vám pane? ,,Je mi 20 a říkej mi Jamesi" ,,d...dobře"

,,Ještě ti řeknu pár pravidel, jestli ti některé bude nepříjemné, tak neváhej a řekni, ano?" ,,ano" ,,fajn. Tak za 1: když něco budeš chtít, zeptáš se, 2: budeš mě poslouchat a nebudeš odmlouvat, 3: budeš tady uklízet, nemusíš nějak moc je tu uklízeno skoro pořad, 4: nebudeš chodit do zbrojnice nebo do mojí pracovny, když v jednou z těch místností budu a ty budeš něco potřebovat, tak zaklepeš a počkáš. Je ti vše jasné?"

Pravidla jsou férová a lehká. ,,Dohodnuto." ,,Ukažu ti kde máš pokoj. Potom pojedem k doktorovi a nakupovat musím ti koupit obličení." ,,Dobře, dě...děkuji moc Jamesi." když jsem řekl jeho jméno musel jsem se trochu začervenat.

On se červená, jak roztomilé. ,,Tak pojď." Úkažu mu pokoj pro hosty. ,,Tady je tvůj pokoj a támhle je koupelna. Nechám ho at si to tam prohlíží a jdu do pokoje. Otevřu svoji stříň na oblečení a koukám se, co by mu tak bylo. O několik minut později najdu svoje staré triko. ,,tohle by mu mělo být." Dojdu do teďka Jacknova pokoje a uvidím ho, jak leží na posteli.

Bože, ta postel je tak měkoučká. To je tak šíleně pohodlné. Najednou uslyším, jak někdo ťuká na dveře. Leknu se a rychle se postavím. ,,líbí?" ,,Ano a moc" řeknu radostně. ,,To jsem rád. Nesu ti něco na sebe a běž se zrovna i umýt." Podívám se na sebe a musím se zastydět. Jsem špinavý a smrdím ještě k tomu mám na sobě několik let staré a roztrdané oblečení. Vezmu si jeho oblečení a podekuji. Uteču do koupelny a tam se zamknu. ,,tyjo to je nádhera." Ta koupelna je tak velká, čistá a tak krásná. Vlezu si do sprchy a začnu se mýt.

Dojdu do kuchyně a začnu něco kuchtit. Je dost podvyžidelný, takže udělám něco lehkého třeba zeleninovou polívku. Dám tam všechny suroviny a čekám až se to doděla.

Když vylezu ze sprchy, tak se cítím svěže. ,,Už je to nějaký čas, co jsem se naposledy sprchoval." Vezmu si Jamesovo oblečení a jdu dolů. V půlce ucítím krásnou vůni, rychle utíkám za zdrojem. Když uvidím Jamese, jak chystá polévku? Myslím, že je to polévka. Ach, to už je tak dlouho, co jsem naposledy něco jedl. Hlavně něco teplého.

Uslyším za sebou nějaké zvuky a když se otočím spatřím Jackna. ,,Jdeš akorát v čas. Běž si sednou a já ti to donesu, ju?" ,,Dobře."

Když mi James přinesl polévku, nemohl jsem se udržet a hned na ní skočil. ,,jez pomalu, nikdo ti to nesní." ,,ano, omlouvám se." Když jsme to dojedli, tak jsem nám vzal talíře, odnesl je a zrovna i umyl.

Musel jsem se pousmat. Šel jsem za ním do kuchyně a pohladil ho po hlavě. ,,Jsi Šikula, děkuji," řeknu radostně. Vzal jsem do ruky utěrku a začal mu pomáhat.
Když už jsme to měli vše hotové, tak jsme se šli obléct a vyrazili k doktory.