Neko

*3*

Probudím se v pohodlné posteli. Udiveně se porozhlédnu po pokoji. ,,Kde to jsem?" Nechápavě si propnu oči, ať se ujistím, že se mi to nezdá, ale ta místnost tu furt je. Snažím se vzpomenout, co se včera stalo, ale mám nějak zamlženo. Stanu, celé tělo mě bolí, ale můžu chodit. Ještě jednou si tu místnost udiveně prohlížím, je to tu velké a krásné nic takového jsem ještě neviděl. Uvidím dveře, pomalu jdu k nim a otevřu je. Jdu dlouhou chodbou a uvidím schody, které míří dolů. Potichu si to míří dolů. Musím odsud zmizet, řeknu si pro sebe. když už jsem dole, tak někoho uslyším, jak míří mým směrem. Uvidíme nějaký pokoj, vlezu do něj. je tam tma, nahmatám vypínač a rozsvítím, ale to co uvidím mě zděsí.

,,Halo?" ,,Ahoj tati, promiň, ale nemůžu přijít." ,,Co proč?" ,,Něco se mi připletlo do cesty. Potom ti vše vysvětlím, ale teď musím jít. Měj se." ,,poč ...." pípnu to a jdu se podívejte na tu hromádku neštěstí. Už jsem u svého pokoje, otevřu dveře a uvidím prázdnou postel. ,,Kde je?"

,,Zbraně?" celá místnost je plná zbraní, nožů, mečů a dalších věcí. Začnu si ty věci prohlížet. Musím odsud zmizet. Zkontrolovat, zda je vzduch čistý a rozběhnout se ke dveřím. Chci je otevřít, ale naneštěstí jsou zamčené. Sakra, zakleju. Musí tu být jiná cesta. Chci se rozeběhnout do další místnosti, ale cesta mi někdo zablokoval. Vyděšeně pohlédnu na toho dotyčného. Když uvidíme jeho tvář, tak se mi to všechno začne vybavovat, jak mě chce někdo znásilnit a on mi zachránil a pak jen tma.

Prohledám celý pokoj, ale nemůžu ho najít. Mířím si to zpátky dolů. Uslyším, jak někdo chce otevřít hlavní dveře, hned jdu tým směrem a uvidím toho neka. Otočí se mým směrem a vydědí se na mě podíva.