Šance na lepší život II

23. kapitola - Matka

„Měli bychom jít, Almo," řekl místo toho. „Musíme se připravit na návštěvu inspektorů." Černovláska jen nepatrně přikývla. Pomalu vstala od stolu a následovala temný stín před sebou. Připadalo jí, že jde na popravu.

Profesorka Peregrinová seděla na židli ve své staré třídě a pohledem hypnotizovala dubové dveře, které se měly každou chvíli otevřít. Severus Snape stál za ní a opíral se o opěradlo židle. Na tváři měl nasazenou svou obvyklou kamennou masku, ale Alma z něj cítila neklid. A to ji znervózňovalo. Byla zvyklá na to, že jejího kolegu nic nerozhodilo. Zvláštním způsobem ji to uklidňovalo. Dubové dveře zavrzaly a po chvíli se v nich objevila trojice postav. Alma nikoho z nich neznala. Uprostřed stála vysoká žena s oříškově hnědýma očima a vedle ní šli dva muži, kteří na ni působili velice nejistě. Najednou si všimla, že profesor Snape je nepřirozeně ztuhlý. Sledovala jeho pohled až k ženě stojící uprostřed, která mu jeho pohled oplácela snad ještě s větším pohrdáním než s kterým se na ni díval on.

„Profesorka Peregrinová a profesor Snape," pronesla s úšklebkem. Její hlas byl nepříjemný a Almu z něj mrazilo po celém těle. „Vypadáš stále stejně, Severusi," dodala po chvíli ledově. Profesor jí neodpověděl, jen stále silněji zatínal prsty do dřevěné židle. „Nebudeme to prodlužovat, co myslíte?" prohodila, ale na jejich odpověď nečekala. „Začneme s vámi a poté se přesuneme ke zbytku profesorského sboru a možná..."

„Je opravdu nutné zatahovat do toho celý profesorský sbor?" zeptala se Alma a vstala ze židle.

„Slečno Peregrinová," pronesla žena sladce, jakoby mluvila s malým dítětem, „ztratila jste velmi nebezpečnou věc. Zatáhnu do toho klidně i samotného ministra kouzel pokud to bude znamenat, že tu věc najdu," pronesla pevně a samolibě se usmála. „Posaďte se," nakázala jim, máchla hůlkou a uprostřed místnosti se objevily tři židle. Ona sama se posadila na tu nejvyšší z nich. Alma i Severus se bez řečí posadili. Oba dva si moc dobře uvědomovali, že si se ženou nemají zahrávat.

„Takže začneme s velmi jednoduchou otázkou. Kdo podle vás ten předmět odcizil?" To Alma nevěděla. Chtěla vymyslet nějakou nepatrnou lež, která by jí pomohla se dostat k další otázce, ale profesor Snape byl rychlejší.

„Mohli to být smrtijedi," pronesl lektvarista sebejistě. Alma zalapala po dechu. Něco takového nečekala. Čekala, že se bude profesor Snape držet při zemi, to se ale nestalo. Dva muži si všechno horlivě zapisovali do velikých notesů.

„A co vás vede k takovému přesvědčení?" zeptala se Severuse žena, která se na něj celou dobu nepřátelsky dívala.

„Je vyloučené, aby předmět odcizil někdo ze školy. Jediná možnost, jak se do třídy dostat, je pomocí černé magii, která se v Bradavicích nevyučuje. Navíc ministerstvu se ještě nepodařilo dopadnout všechny smrtijedy. Už jednou se jim podařilo do školy proniknout." Alma si uvědomila, že se profesor všemožně snaží odvést pozornost od ní a od školy. Najednou k němu pocítila neskonalou vděčnost. Na druhou stranu se mohl do svých lží brzy zamotat.

„Hádám, že víte o čem mluvíte, pane profesore," pronesla žena sarkasticky, „když jste se smrtijedy strávil nějaký ten čas," Alma rychle pohlédla na Severuse, ale ten na sobě nedal znát, že by se ho tato poznámka nějak dotknula. „Tuto variantu prošetříme," dodala žena a kývla na jednoho z mužů. „Teď bych ráda pokračovala v mých otázkách." Alma se zhluboka nadechla, jakoby ji to mohlo připravit na to, co přijde. „Slečno Peregrinová," začala žena a otočila se na ni, „mohla byste mi říct, kdy chodí profesor Snape spát?" Inspektorka to pronesla zcela vážně, ale Alma si myslela, že jde o nějaký hloupý vtip.