Služebníci

Kaeya

Druhý den jsem vstávala daleko dříve  než obvykle. S Dilucem jsme měli sraz už v 9:00 u Dawn Winery. Zabalila jsem si s sebou oběd(chicken-mushroom skewery), snědla snídani v rekordním čase a už jsem se hrnula do stáje. Osedlala jsem nějakého náhodného koně(zrovna toho nejrychlejšího hřebce jménem Šílenec) a vyrazila jsem přes Springvale tryskem k místu setkání. Přijela jsem tam přesně na čas, pobídla jsem Šílence, aby zastavil, jenže ten byl až moc poslušný, zakže zastavil hned. Já jsem letěla do vinné révy. Najednou cítím nějakou ruku, která sahá na moji. "Dilucu?"zeptám se, protože mám oči zavřené, abych se soustředila na překonání bolesti zad. "Ne, nejsem Diluc. Hádej znovu."řekl ten člověk mladým hlasem plným radosti, že mě potkal."Nevím, nikoho dalšího v měm věku neznám. Jsi odsud?"zeptala jsem se."Jo, jsem. Otevři oči." Poslechla jsem. Spatřila jsem modrovlasého chlapce s páskou přes oko."Jak se jmenuješ?" "Jmenuji se....." "Kaeyo! Ublížil jsi mojí kamarádce Jean, bratře?"volal na modrovlasého chlapce jeho bratr Diluc. "Ne, kůň mě schodil a já jsem spadla do révy. Snad se tvůj táta nebude zlobit, Dilucu." "Neboj, vezmu to na sebe"mrknul na mě Kaeya okem, které neměl schované za páskou. Poté odešel. "Tak toto je můj bratr. Dávej si na něj pozor, dokáže lidem svým chováním někdy i ublížit. Je to velký lovec holek, a těm, co ho omrzí, dokáže ublížit." "Že bys žárlil? Vždyť je fajn, Dilucu. Bude z něj dobrý knight a dobrý jamarád"zastala jsem se Kaeyi. "Ne, ani náhodou. Nežárlím."odpověděl Diluc naoko uraženě"A teď pojď dovnitř, ostatní na nás čekají."