Služebníci

Tři klany

Přiběhla jsem domů úplně šťastná, jako kdybych si něco šňupla. Mamka to zaregistrovala a ptala se mě:"Jean, proč tak zvesela, vždyť ty vypadáš, jako kdyby sis šla do taverny. Co se stalo?" "Mami, já mám konečně nějaký romantický vztah!"odpověděla jsem. Na to mě mamka zasypala spoustou otázek typu: Je bohatý? Znáš jeho rodiče? Kolik mu je?, atd atd. Nakonec ze mě vypadlo, že tím šťastným je Diluc. Mamku to očividně velmi potěšilo.
Večer jsem si šla lehnout, ale mamka mi v tom ještě na chvíli zabránila. Vstoupila do mého pokoje a chtěla mi něco ukázat.
Šly jsme nahoru na půdu, kde mamka vytáhla knihu. Byl na ní velký nános prachu, takže prakticky nebylo vidět skoro nic. Otevřela ji a začala mi číst nějakou starou legendu, která říkala ve zkratce toto: Ze spojení krve klanů Raginvindr a Gunnhildr vzejde dítě, které přinese Mondstadu bohatství. To dítě sice bude Mondstad prvních 15 let svého života ničit, ale potom mu škody bohatě vynahradí a najde lidem bohatství, o kterém se jim nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.
Máma myslela, že se jedná o mě a že legenda nelže. V tom případě to znamená, že s Dilucem budeme mít dítě. Ptala jsem se, jestli tu jsou keště další klany. "Ano, je tu ještě...klan Lawrence"odpověděla máma, přičemž ta poslední dvě slova zašeptala. Bála se snad tohoto klanu? "Proč se klanu Lawrence bojíš, mami? Udělali ti něco? Já se kamarádím s Eulou Lawrence a je docela fajn."řekla jsem mamce. "Jean, musím ti něco říct. Znáš přece Vanesu, ne? První Velmistrini Mondstadu? Ta nás zbavila krutovlády klanu Lawrwnce a poslala je do vyhnanství. Všichni se bojí, že teď, když je Eula zpět v Mondstadu, historie se bude opakovat. Slib mi, že jí v tom zabráníš."naléhala na mě máma. "Ale co když není tak zlá, jak si lidé myslí? Podle jména nelze soudit."namítla jsem. Chvíli jsme tam mlčky seděly. Venku začalo pršet od někud z dálky k nám občas dolehla slova barda doprovázená zvukem lyry. "Máš pravdu, Jean. Zasloužíš si být na místě Vanesy."přerušila tento okamžik bez prohozeného slova mamka. "Díky."odpověděla jsem. Přitulila hsen se k ní a znovu jsme se zaposlouchaly do nočního deště a občasných zvuků lyry a básně doléhající sem z Fountain Plazy.