Služebníci

Sklizeň

V Dawn Winery na nás už čekal Dilucův táta. Když nás uviděl nést modré plody, podivil se tomu. Wolfhooky ještě nikdy neviděl. "Tati, jsme zpět! A přinesli jsme ti wolfhooky! Napadlo nás, že bychom ti je přivezli, džus z nich je výborný a jako ingredience do vína mi přijdou jako dobrý nápad!"křičel na otce Diluc. "Hmm, vypadají kvalitně. Slyšel sem o nich jen legendy, nikdy jsem je neviděl na živo. Odkud jsou?"ptal se nás Dilucův táta- Crepus Raginvindr. "Z Wolvedomu, jsou jich tam plné keře."vysvětlil Diluc. Podal svému otci lahev džusu, kterou nám dal Razor. Jeho otec ochutnal. Asi mu moc chutnal, když vypil na ex půlku lahve. "Connore! Pojď sem na chvíli!"zavolal potom Crepus na svého hlavního vinaře. "Co potřebujete, pane?"zeptal se Connor. "Dalo by se toto zakomponovat do vína? Chutná to skvěle, nemyslíš?"ptal se Crepus. "Hmm...,"ochutnal Connor:"úžasný. Určitě ho do vína přidám. Zákazníci ho budou milovat."předpověděl Connor. Pak se nám uklonil a odešel.

"Dilucu!"volal na svého syna Crepus. Dávali jsme koně do stájí a on po něm zřejmě něco potřeboval. "Ano, tati?"odpověděl Diluc. "Pojďte mi, prosím, pomoct se sklizní na jižní části vinice."požádal nás Crepus. Opravdu. Srpen už byl v půli a hrozny, které rostly na jižní části vinice byly už rudé....no.., prostě jako víno.:-) "Jasně, už jdeme!"zavolali jsme. Pak jsme vyběhli ze stájí a přidali se ke sklizni.

"Tady máte kombinézy na sklizeň. Upatlali byste si oblečení a víno nejde dolů."dával nám instrukce Dilucův otec. Diluc mi pomohl si kombinézu obléct a dal mi malý polibek na tvář. Poté jsme šli sbírat hrozny. "Chytej!"zavolal na mě Diluc. Držel v ruce kuličku vína a chtěl mi ji hodit do pusy. To se podařilo a já jsem mu hodila kuličku do pusy taky. Kaeya si toho všiml a pochopil z toho, že to určitě je válka vínem a začal po nás i po ostatních házet víno jak smyslů zbavený a smál se tomu jak malé děcko. Štěstí, že jsme na sobě měli ty kombinézy, nechci si ani představit, jak by mamka zuřila.

Už se stmívalo a my jsme museli domů. Diluc mě vyprovodil až na Mondstadský most a pak odjel na koni zpět směrem do Springvale. (Vím, že se do Mondstadu LEZE PO HRADBÁCH, a ne CHODÍ BRÁNOU, ale uvažte sami, kůň by se yeetoval pěkně těžko). Já jsem v klidu dojela domů a konečně jsem si mohla po těžkém dnu lehnout. "Máme už jen půl měsíce do přijímaček do Služebníků, ale my to zvládneme."pomyslela jsem si. Pak už jsem konečně usnula.