Na Hraně Tajemství ✓

𝟒. | ZAHRADNÍ TRPASLÍCI

Claude pohotově přikývl a zmizel v kuchyni, kde se nacházela pevná linka.

Tanja pokračovala ven, do pomalu řídnoucí ranní mlhy.

Zahradník Oliver Jackson tam za hlasitého vrčení sekačky krátil nekonečný trávník a pokoušel se vyhnout každému zimostrázovému keříku, které Violet považovala za roztomilé a nechtěla se jich vzdát ani tehdy, kdy už přinášely více škody než užitku.

Když zpozoroval nově příchozí, zamířil jejím směrem. Byl to nezdravě hubený chlapík asi okolo dvaceti let, s platinovými vlasy, jejichž četné kudrliny mu neustále padaly do očí, a neustále působil trošku zmateně.

„Kam ten spěch, slečno Prescottová?" zeptal se, když vypnul sekačku a v podřepu se pokoušel sundat z ní objemný koš napěchovaný posekanou trávou.

„Do hotelu Bonsai," odvětila Tanja a jednou rukou se opřela o černě natřený plot, rozhodnutá zkrátit si čekání na taxík rozmluvou s blonďatým zahradníkem. „Koná se tam vyhlášení dobročinné sbírky."

„Domníval jsem se, že nejdete," usmál se Oliver a z rukou si stáhl zahradní rukavice.

„Změna plánu." Tanja pokrčila rameny a Oliver, který si všechno okamžitě domyslel, se na ni zakřenil.

„Pánové Prescottovi o tom vědí?" vyzvídal spiklenecky, i když odpověď už dávno znal.

„Blázníte?" vykulila Tanja oči a přátelsky ho plácla po ruce. „Mohli by mě vystěhovat z vily! Nebo ještě hůř, Adrien by mi mohl znovu udělit přednášku o zodpovědnosti!"

Oliver se rozesmál a uznale pokyvoval hlavou. Ta holka je vážně povedená, problesklo mu hlavou.

„Odvádíte skvělou práci," zavolala na něj přes rameno, když směřovala k přijíždějícímu taxíku. „Bez vaší pomoci by to tady brzy vypadalo jako v džungli, Olivere," pochválila ho a zahradník odpověděl veselým zamáváním.

V autě spěšně pozdravila řidiče a nadiktovala mu adresu hotelu, kam měla namířeno. Černý Nissan vyrazil a cestou k nic netušící rodině si Tanja vychutnávala pohled z okna. Projeli rušnou silnicí a postranními uličkami se vydali do přímo Bonsaie, vzdáleného asi dvacet minut jízdy.

Míjeli obchody se starožitnostmi, v nichž Philip tak rád nakupoval, restaurace, starý hřbitov, zahradnictví i malé cihlové domky s květináči a živými ploty přispívaly k rozmanitosti krajiny.

Pak taxikář zastavil u krajnice přímo přede dveřmi hotelu a vyinkasoval od Tanji sumu za svezení.

Vysoká budova hotelu stála blízko menšího přítoku řeky, který protínal město a rozděloval jej na dvě poloviny. Vzdálený hluk lodních motorů v těchto místech takřka nikdy neutichal.

Tmavovláska pevně semkla čelisti a naposledy se zamyslela. Opravdu to chci udělat? Nakonec došla k závěru, že trocha zábavy ještě nikdy nikomu neublížila, tak určitě neublíží ani Adrienovi. Kapičky mlhy ve vzduchu zavířily, když definitivně potvrdila svoje rozhodnutí a hrdě vykročila ke dveřím...

Recepce měla klubovou atmosféru: stará dubová podlaha byla pokrytá orientálními koberci, na nichž stály židle a pohovky s nízkými opěradly, v rohu trůnil nádherný krb s roštem a vysoká ebenová knihovna. Střed protější stěny zdobil portrét zakladatele města v nadživotní velikosti. Pozadím pro četné obrazy byla pelyňková zeleň, která pokrývala zdi všude kolem, a impozantní schodiště nalevo vedlo do druhého podlaží.

Odmítavě zagestikulovala dámě v šatně na znamení, že si svůj kabát ponechá. Mínila se zdržet jenom chvilku, aby ji náhodou nezmerčil Adrien.