Doběhl jsem do obchodu nakoupil, zaplatil a šel jsem hned zpátky a přemýšlel jsem o Levim. Je jiný než ostatní, je tak tajemný a jak mohl vědět že budu hledat na výpomoc. Jen jsem z tím zakroutil hlavou a šel zpátky do krámu.
Když jsem tam došel, teď jsem si všiml že v na okraji zdi je taška, neviděl jsem že by měl sebou tašku a nebo jsem si toho nevšiml. To by znamenalo jen jednu jedinou věc. Že nemá kde bydlet.
,,Jsem zpátky!" za křičel jsem aby mě slyšel.
Ani ne po minutě přišel, vytáhl jsem jeho oběd a pak svůj. Sedl jsem si na zem, ještě jsem neměl objednané židle a stoly. Až přijdu domu musím to objednat. Jedli jsem tiše nikdo z nás nepromluvil. Já nabral jsem odvahu a pak jsem se zeptal.
,,Levi, ta taška je vaše?" zeptal jsem se.
On ztuhnul a nic neřekl, asi je pro něho je to trapné, nepromluvil ani o tom nechtěl mluvit. Jen jsem si povzdechl a dál jsem promluvil.
,,Kdyby jste chtěl, můžeme jít klidně ke mě, má velký byt a hodila by se něčí společnost. Jen jestli vám nevadí že tam má kočku." řekl jsem.
Stál jsem, dojedl jsem a šel jsem dál pracovat, ještě než jsem odešel kouknul se na něho a on se díval do země. Nechal jsem ho tam aby si pořádně promyslel.
Další Kapitola....😎💻📖
