Díra v hlavě (Stucky)

3. Vztahy prochází žaludkem

D.C. bylo kolem poledne nechutně rušné, kdejaký ouřada a senátorská podržtaška si musela skočit na oběd, ale nakonec se Gretě za spousty brblání a tichých nadávek podařilo najít parkovací flek.

„A teď si jdem spravit náladu!"

„To znamená co? Najíst se? A nemáš se hlavně sejít se svou spojkou z ambasády?" zajímal se trochu znepokojeně Plecháč.

„Proč nespojit příjemný s užitečným! Naberu kalorie i informace současně."

„Ale co já?"

„Klídek, na všechno sem myslela! Pokud dorazíme první, což není moc pravděpodobný, prostě si sedneš vo pár stolů vedle, budeš se tvářit, že se neznáme a sejdem se až po jídle.

Jinak, tě Vivian představím jako kamaráda, na návštěvě – chodili jsme spolu na univerzitu a menuješ se ... hm Bainbridge, James Bainbridge a děláš do robotiky. Slíbila sem ti prohlídku Smithsonova institutu, jen co si vodbudu pracovní věci – takže si potřesete rukou a pak si zdvořile vodsedneš, podobně jako ve scénáři číslo jedna."

Od parkoviště zdolali svižným krokem několik bloků, až se ocitli zhruba dvě ulice od Kapitolu.

Mezi solidními, uměřenými neoklasicistními domy tu trčela okázale nádherná secesní fasáda s organicky tepaným mřížovím, barevnými skly a vývěsním štítem z růžově-modré mozaiky „Kulikowski".

„Ostrůvek monarchistický dekadence v samým srdci týhle puritánský republiky." zahlásila Greta a pokračovala: „Pro mě je to nejlepší washingtonská cukrárna! Majitelův prapředek byl Vídeňák, to se nezapře. Tak si nezapomeň dát k obědu dezert – štrúdl nebo Sacher. Ale v poledne tu i vařej, taky hodně evropský jídla, pokud ti to nevadí."

„Vůbec!" odpověděl za chůze Plecháč a za okamžik dodal zvláštní tonem: „A dělají tu i fondue?"

než se Greta nadechla, aby mu vysvětlila, že tohle jídlo je spíš švýcarská záležitost, Plecháč se najednou ohnul v pase a vyprskl. Gretě vynechalo hrůzou několik úderů srdce, než si uvědomila, že její parťák nemá žádný záchvat, ale prostě se neovladatelně směje.

Opřel se jí o rameno, chechtal se, slzel a několikrát to slovo opakoval: „Fondue! Já se picnu!"

„Co je sakra na blbým fondue tak legračního? Leda že by si ho někdo vyklopil do klína. A to je hodně bolestivej humor."

„Já vlastně ani nevím." pokrčil rameny Plecháč: „Ale pamatuju se, že jsem si kvůli tomu z někoho dělal srandu. My všichni, protože ... on si myslel, že je to něco sprostýho, jako ... vy dva spolu ... ehm fondue ..." a zase se začal smát.

Greta se přidala, částečně úlevou a taky protože: „Teď už nikdy nedokážu jíst fondue s vážnou tvářej!"

Nakonec vyštrachala z kabelky balíček papírových kapesníčků, oba si utřeli uslzené oči a o poznání důstojněji vstoupili ke Kulikowskému.

Vivian Conradová tu už pochopitelně seděla, se svou blond hřívou, perfektním makeupem a fuchsiově růžovým kostýmkem na míru. Vše pečlivě zvolené tak, aby bylo vidět, že má co nabídnout, ale současně to nenabízí každému na potkání.

„Sorry Viv, dálnice byla peklo, jako skoro dycky!"

„V pořádku, nečekám dlouho. Ještě tu ani nebyl číšník!" usmála se přívětivě Vivian a pak se zastavila pohledem na Plecháčovi: „Nepředstavíš nás?"

„Jasně, zrovna jsem se k tomu chystala." Greta se nadechla a zopakovala připravenou krycí historku, Plecháč ze sebe vyloudil zdvořilý úsměv a potřásl Vivian pravicí, ale druhou ruku se snažil držet co nejvíc za zády.