Díra v hlavě (Stucky)

1. S cizím mužem ve svém pokoji

Většinou se držím zásady, netahat do fanfikce originální postavy, protože na ně obvykle není nikdo zvědavý. Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala, ne?

Nemůžu slíbit, že se vám Greta bude líbit a nepřijde vám otravná, ale zaručuju se svou autorskou ctí, že není tajnou dcerou Tonyho Starka ani jiného Avengera, nemá ani nezíská žádné superschopnosti a její milostný život je v tomhle dobrodružství dost okrajová záležitost.

***

Greta Schusterová se nudila, ne tolik, aby jí to připravilo o pud sebezáchovy, ale dostatečně na to, aby nevolala policajty, ale šla vetřelce ve svém bytě konfrontovat osobně.

Nechávala na dveřích pár nenápadných „pastiček" čistě ze zvyku. Za celých pět let neměla potíže spojené se svou prací, ale střety s běžnou kriminalitou pochopitelně zažila. Tohle byl New York!

Nejspíš to byla chyba. Tenhle týpek nevypadal na obyčejného bytaře. Především byl obrovský, musel mít přes šest stop, široká ramena se sotva vešla do bundy. Z pod kšiltovky mu vyčnívaly delší tmavé vlasy a obličej si z tohohle úhlu nemohla dobře prohlédnout. Ale stál uprostřed jejího obýváku a udiveně se rozhlížel, jako by se sem propadl králičí norou. Ačkoliv se chovala velice tiše, náhle zavětřil hrozbu a ve vteřině na sebe mířili pistolemi.

Možná to měla zmáčknout, byl to vetřelec a Amíci tyhle situace rádi posuzovali podle hesla „Můj dům, můj hrad", ale Greta nebyla bezhlavý zabiják a muž v jejím bytě spíš připomínal štvané, raněné zvíře.

„Co kurva pohledáváš v mým bytě?" optala se.

„Je můj!" ohradil se. Pak nejistě dodal: „Byl ...možná?"

Greta si povzdechla, nejspíš případ pro psychouše. Ale pistoli si zatím odložit nedovolila, krom zjevné fyzické síly z pohybů toho chlapa čišela léta tvrdého drilu. Vojáci, policajti, agenti, bezpečáci, kdo v tomhle oboru dělal dost dlouho, už to ze sebe nesetřepal a Greta na to měla čich.

Možná veterán s těžkou formou PTSD? S pětačtyřicítkou v ruce v jejím obýváku? No potěš klobás.

„Myslel jsem, že si tuhle adresu pamatuju, ... ale nepoznávám to tady." pomalu sklonil ruku se zbraní a dodal: „Omlouvám se."

I ona se trochu uvolnila a nechala svou levačku klesnout: „Hm, kámo, to ses musel splíst, páč jsem první, kdo tady bydlí po rekonstrukci. Jinak to fůru roků chátralo a původně to chtěli zbourat."

„Ty nejsi Američanka."

„Nevím, co je ti po tom, ale ne. A když sme si vysvětlili, že seš tady omylem, co kdyby ses rozloučil a zkusil jinou adresu, hm?"

„Jinou si nepamatuju!" pravil zoufale a upřel na ni své nešťastné oči. Byly modré, kulaté, plné zmatku, ale také ostražitosti. Opravdu jako raněné zvíře, přesněji raněný dravec - jestli to teď Greta zvorá, může jí zabít. Nebo taky ne, třeba to skončí jako v těch starých bajkách, kdy poutník vytáhl lvovi trn z tlapy a získal si jeho věčnou oddanost . Bože, co ji to napadá za dětinské kraviny? Má před sebou ozbrojeného, zmateného chlápka jak hora a ona přemýšlí o pohádkách.

Nejhorší bylo, že teď když se díval přímo na ní, začal jí připadat povědomý. Ten ksicht stoprocentně někde viděla.

Greta Schusterová měla špičkovou paměť a přímo fenomenální schopnost nacházet souvislosti mezi zdánlivě nesourodými fakty. Taky jí za to královsky platili.

„Dobře chlape! Tak to zkusíme z opačný strany. Co si pamatuješ? Třeba jméno by pro začátek nebylo marný."

„Nemám jméno, nikdy mi žádné nedali. Jsem zkrátka Nástroj."