Naproti

Kapitola 16 - Sjednoceni

Zach se rozhlížel okolo, zatímco se pomalu probíral. Co je to za místo? Kdo jsou ti lidé? Poznává jen jediného - muž v obleku s krátkými hnědými vlasy.

„Proč... Kde to jsem?" unaveně naklonil hlavu stranou. Pak ji zvedl a otevřel oči dokořán. Je spoutaný. „Pusťte mě!"

Agent přišel blíže a zastavil se před sklem, které je dělilo. „První vám vysvětlím podmínky, Zachary Diversi. Schopnosti momentálně ovládat nemůžete, takže se o nic nepokoušejte." Pousmál se. „Je to zbytečné."

Zach se vyděšeně podíval ke svým spoutaným rukám. Nemůže ovládat schopnosti? To se mu nikdy v životě nestalo. Zmateně se podíval zpátky na agenta. „Já nemůžu..."

Torres přikývl. Zvedl ruku a ukázal si na hlavu. „Voperovali jsme vám implantát, který dokáže vaše ovládání schopností přerušit. Ovládáme to my," pohlédl ke stolům s počítači a velkými obrazovkami, kde sedělo pár lidí, co Zacha také pozorovali.

Zach se na lehátku vzepřel a zavrěl hlavou. „Nechci nic mít v hlavě! Dejte to pryč!"

„Uklidněte se," Torres naznačil i gestem ruky, „takhle je to lepší. Pro všechny. Všichni jsme tak v bezpečí."

Zach zatnul zuby a zamračil se na něj. V bezpečí? Ne, takový pocit z toho rozhodně nemá. Vždyť ho ovládají! Copak už nemá žádná lidská práva? Jen proto, že se liší od ostatních? Naštvaně se na agenta podíval. „Fajn," procedil přes zuby. „Takže proto tu jsem, aby jste mi zabránili ovládat schopnosti. A to už se stalo. Takže mě rovnou můžete poslat domů, ne?"

Torres nadzvedl obočí. „Poněkud naivní myšlenka."

Zach odvrátil hlavu. Kdyby ho tu takhle nedrželi, pokusil by se utéct. Ale už jen představa, že mu dali něco do hlavy, nad čím nemá vůbec žádnou kontrolu... ho děsí. Stejně jednoduše ho mohli zabít. Ale ne, na něco ho potřebují. „Tak co ode mě chcete?"

Agent si založil ruce za zády a pousmál se. Přesně v tohle doufal. Aspoň jeden z těch kluků má dost rozumu na to, aby s ním spolupracoval. „Už doufám chápete, že jste nebezpečný pro lidstvo," vydal se kolem skla, „možná už umíte své schopnosti držet na uzdě, ale asi si vzpomínáte, co se stalo nedávno." Podíval se na jednoho ze svých lidí u obrazovek. Žena s krátkými vlasy přikývla a za chvíli se na velké obrazovce, které byla nad nimi  otočená k Zachovi a Torresovi, objevily záběry z nedávného zápasu. Spíš z toho, co se stalo po tom. Zach uhnul hlavou s provinilým pohledem. Nechce to vidět. Akorát by tak dostal chuť praštit někoho dalšího. Třeba toho agenta. Dobře si však uvědomoval, že ten člověk musí mít nějaký trénink. S obyčejnou sílou by ho Zach určitě nepřemohl.

„To živé vysílání," řekl Zach, „to je důvod, proč jste mě našli?"

Torres zamýšleně přikývl. „Částečně. Už dlouho jsme šli po stopách vašeho kamaráda Azrae-"

„Nesme kámoši."

Torrese to trochu rozesmálo. „Ehm, tedy... šli jsme v jeho stopách, už dlouho utíkal před zákonem. Je dobře, že jsme ho zajali, když to policie nezvládla. Neměl byste mu věřit." Vážně se Zachovi zadíval do očí. „Je to kriminálník. Je opravu nebezpečný."

Zach se zamračil. Jo, podezíra Azzyho, že je jiný, než předstírá... ale kriminálník? Co ten idiot mohl provést? Vykrást zverimex?

„Ale zpátky k tomu důležitému," řekl agent. „Vaše schopnosti jsou sice velice nebezpečné... ale také mohou být užitečné."

„Ne, nechci být nějaká loutka armády, nebo co. Nenechám se ovládat."

„Jen vám nabízím možnosti. Svoboda za spolupráci. Omezená svoboda, samozřejmě, byl byste hlídán."