Assassination attempt

.1.

Pohled Ivy.

Šla jsem jako každý den do práce.Pracuji jako pomocnice ve veterinářství.Byl to můj dětský sen,a moje kamarádka mi ho splnila.No neberte to!

Vendy na mě už z okna kouká.V ruce se jí hýbe malý pejsek. Musela jsem se zamyslet co zase ten trumpeta udělal.

"Ahoj,Vendy. Co s ním je tentokrát?" Ohlédla jsem se. Celá veterina byla čerstvě přestavěna. Zdi byli bílé,vzato nějaké ty dekorace byli světle modré.Diky téhle kombinaci barev se člověk musí cítit jako v nemocnici ,pět minut před smrtí.

"Dneska si ho má vyzvednout panička. Je celý nervózní,jakoby věděl že jde pryč." Otočila se Vendy od okna,a podala mi pejska.

"Musím dneska končit dřív,zvládneš to tady sama Ivo?"zeptala se mě bruneta,která pochodovala sem a tam,aby zabalila všechny možné věci. Nechápu jak stihla všechno rozházet.

"Samozřejmě Vendy." Odpověděla jsem se smíchem. Samozřejmě že dokážu pohlídat jednu malou veterinu ,však je to má práce.

"Fajn,rovnou odvezu Jerryho ok?" Jerry je pejsek kterého právě teď držím v ruce.

"Jasné" předala jsem Jerryho do rukou Vendy,ještě jsem se s ním rozloučila ,a Vendy i s Jerrym zmizeli ve tmě.

Byla tma,pršelo.Nechapu proč vždy v takovém depresivním  počasí dostanu noční směnu.

Zvonek.

"Ano?"

...

"Haló?"

..

"Je odemčeno,ale naše Veterina je na objednání"

.

"Kde je?" Někdo mě popadl ze zadu ,a zkřížil mi ruce.

"Kde je co?Nechte mě sakra být!" O kom to do háje mluví? To nemůžu mít ani jedinou klidnou hlídku? Minule mi utekli v podstatě všechny kočky. Díky bohu že jsem je našla.

"Kde je Marco?"

Jaký Marco nemarko do háje.

Bylo jich hodně. Co mám dělat? Kam mám sakra jít? Mám zavolat policii? jak?

"O čem to mluvíte? Nerozumím vám,žádného Marca neznám."musela jsem křičet.

"Holčičko moje milá,být na tvém místě už bych to řekl."pověděl mi nějaký blonďatý kluk,který stál těsně vedle mě.

"KDE JE!" z očí mi pomalu začali téct slzy. Nevím o co jde. Co se děje.

"Vemte ji k nám,tam bude dost času na to aby nám to řekla." Promluvil muž,který do této chvíle stal úplně vzadu,a celé to pozoroval.

Kdyby tady byla Vendy.
Kdyby jsem já blbá nemluvila,a dělala že tady nejsem. Kdyby jsem aspoň věděla kdo ten Marco je,aby mě nechali jít.

____________

Tma. V téhle místnosti je tma. Větší než ta,která byla venku. Na kterou jsem zasněné koukala než do veteriny vkročili ti lidé.

"Můžete jít pane,je vzhůru"zaslechla jsem. Sedím na studené betonové podlaze,kolem mě je nic jiného než další zdi,a jedny malé dveře v kterých právě teď stál úplně stejný muž jako ten který byl v zadní části veteriny.

"Co po mě chcete?"zamumlala jsem. Nemůžu si znova dovolit zvýšit hlas...Jednou jsem ho zvýšila a skončila tady.

"Ptám se naposledy. Kde je Marco Tozzi"zeptal se. Bylo to divné. Byl klidný,a neměl potřebu křičet. Zvláštní.

Jeho tmavé prameny vlasů se dotýkali jeho očí...

"Nevím,nevím ani kdo to je."řekla jsem,a koukala ku do tváře . Co jsem logicky pochopila bylo to že někoho hledali. Kdo je ten 'Marco'.

"Co jsi v té veterině dělala?"téhle otázce jsem se bohužel musela zasmát. Muž ale nevypadal že by mu to přišlo k smíchu.

"Pracuji tam"koukla jsem na svoje vlasy,které už nebyli v upraveném culíku. Vypadala jsem jak čarodějnice.

Muž nic neřekl a odešel. Další už jsem nic neslyšela. Usnula jsem.