7.

293 24 19
                                    

Tsukishima Daichimu poklepal na rameno a tím si získal pozornost nás obou. ,, Chtěl bych se vám oboum omluvit...tohle bylo moc... vím to... nežádám vás o odpuštění ale chci vám říct že mě to mrzí... Sugo... nebuď naštvaný na Daichiho buď naštvaný na mě...on by nikdy nic takového neudělal... promiň..,, upřímně právě nevěřím svým očím a uším...on se omluvil a myslí to vážně? A pak odešel. Nic jsem mu na to neřekl...

Zírám...ani já ani Suga jsme mu na to nic neřekli...tohle mu jen tak neodpustím... Potom jsme začali hrát. Tréning se nám dost protáhl. Když jsem skončili tak Suga nikde. Kam šel? Možná si šel jen odskočit...a já hned vyvádím ale ani po dvaceti minutách se neobjevil. Šel jsem ho hledat ale marně nikde nebyl. Šel jsem za trenéry a řekl jim že Suga nikde není. Ti mi řekli že šel ven... chtěl prý na čerstvý vzduch ale ať ho jdu najít. Šel jsem tedy ven nikde blízko nebyl ale bylo tady trochu dál místo kde by mohl být. Je to u takového jezírka. Taky že tam byl. ,,Sugo!,, Nic. Bez odpovědi. Ležel u stromu a nehýbal se. Uf..jen spal. Vzal jsem ho na záda a šel s ním zpátky. Šel jsem hned na večeři. Položil jsem ho na židli a začal ho budit. Hladil jsem mu tvář a říkal. ,,Sugo...Sugo vstávej...Sugo máš tu večeři...,, A on pootevřel oči.

Vzbudil mě hlas. Daichiho hlas. Otevřel jsem oči, seděl jsem na židli u večeře a přede mnou dřepěl Daichi a budil mě. ,,Hmm? Jak jsem se sem dostal?,, ,, Já jsem tě tady odnesl neboj... už je večeře tak pojď jíst..,, a pustili jsme se do jídla. Po večeři jsme šli do svých pokojů. Nohy se mi podlamovaly a tak mě Daichi zvedl a hodil si mě na sebe. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu.

Byl rozkošný. Kuroo zas držel v náručí Kenmu který usl. ,,Hej jdu s Kenmou ty buď se Sugou jo?,, Jen jsem mu na to kývl a odnesl Sugu do svého pokoje. Položil jsem ho na postel. Už spal. Byl ve věcech na ven a protože tu neměl žádné své oblečení jsem ho svlékl a dal mu nějaké své tričko. Lehl jsem si k němu a usnul.

Ráno jsem se vzbudil první. Ke mě se tulil ze spaní Suga a pořád spokojeně chrupkal. Pohladil jsem ho po tváři a šel se obléct. Dneska po obědě odjíždíme a tak jsem si začal balit svoje věci. Když jsem měl sbaleno Suga furt spal. Nechal jsem ho spát a šel zaklepat na pokoj od Kenmy ze kterého vyšel Kuroo. ,, Čau kámo... jestli hledáš Kenmu není tady...,, ,,Ne ne jdu sbalit Sugovy věci... spí a já ho nechci budit...,, Pustil mě dovnitř a já začal s tím co jsem chtěl. Ještě se ho pak zeptám jestli jsem mu sbalil vše ať mu tady nic nenechám.

Ráno jsem se vzbudil akorát na snídani. Vzpomněl jsem si že dneska vlastně už odjíždíme a já nemám sbaleno. Šel jsem za Kenmou abych si sbalil a šel na snídani. Z pokoje když jsem zaklepal se ozvalo tlumené "dále" a já vešel. Kenma tam nebyl za to tam byl Daichi a hrabal se v mé tašce. ,,A-ahoj co tu děláš?,, , Balím ti věci...ale radši si to rychle zkontroluj nevím co všechno sis bral..,, já tak úděl a nic mi nechybělo. ,, Děkuju..,, ,, neděkuj... nemáš zač..,, a někam odešel. Pořád se cítím provinile za to jak jsem se k němu choval. Jak to teď mezi námi je? Bavíme se spolu ještě? Nemůžu ho ztratit. Teď jsem se koukl na sebe... já mám Daichiho tričko?!

Šel jsem ještě do pokoje si zkontrolovat jestli mám vše. V tu ránu přišel Suga s růžovými tvářemi. ,, Děje se něco?,, ,,Ne jen... proč mám na sobě tvoje tričko..?,, ,, Když jsem tě uložil do postele měl si na sobě věci zvenku a svoje oblečení si měl u Kenmy a tak jsem ti půjčil svoje...,, ,,Aha...em...tak já ti ho hned vrátím..,, a už si ho chtěl sundat. ,,V pohodě...nech si ho..,, a rozcuchal jsem mu vlasy. Měl červené tvářičky a byl hrozně roztomilý. Potom jsi dal na sebe nějaké kraťasy a šli jsme na snídani.

Po snídani se všichni balili a když já a Daichi jsme měli už sbaleno tak jsme šli trénovat příjmy. Po chvilce se k nám pár lidí připojilo a než jsem si to uvědomil byl čas oběda. Po obědě jsme se loučili s Nekomou. Uznávám že mi budou chybět.

Když jsme se rozloučili tak náš tým nastoupil do busu. Sedl jsem si dopředu k oknu, doufal jsem že si ke mě zase sedne ale trošku se mi vyhýbá a moc se mnou nemluví. Trochu překvapeně jsem se na něj podíval když si sedl vedle mě. ,,Em.. promiň ani jsem se tě nezeptal jestli tu máš místo...,, A se zvedal. ,,Ne ne ne já jsem čekal na tebe..,, a chytil jsem ho za ruku. Jen si sedl a nic neříkal a až teď jsem si uvědomil že ho pořád držím za ruku. Stisk jsem trošku povolil a on si se mnou propletl prsty a to mě donutilo k úsměvu.

Celou cestu jsme se drželi za ruce a Daichi mě hladil palcem po hřbetě ruky. Dojeli jsme a všichni vystoupili. Trenér nám řekl že do konce týdnů máme volno. ,,Sugo?...em... nechceš přespat u mě?,, Byl jsem rád že se zeptal. ,,Jestli ti to nebude vadit tak moc rád.,, Vydali jsme se k němu domů. Když odemkl tak jsme potkali jeho mamku. ,, Jé ahoj,, ,,Ahoj mami,, ,, dobrý den,, ,,Sugo...moc ráda tě vidím a říkala jsem ti ať mi tykáš...,, ,,No jo já na to vždy zapomenu.,, Má milou mámu. ,,Tak zlatíčka já musím nečekaně na noční tak to tu nepodpalte...tak zase ahoj...,, Zamávali jsme ji a ona odešla. Šli jsme do Daichiho pokoje kde jsme si odložili věci. ,,Na tady máš ručník... běž do sprchy první já si tu alespoň uklidím..,, jen jsem na to kývl a šel se osprchovat.

Za chvíli už přišel Suga s ručníkem okolo pasu. A já šel do koupelny po něm. Když jsem si osprchoval a přišel do pokoje nemohl jsem si nevšimnout že má na sobě to moje tričko. Vypadal rozkošně. No jo už to říkám asi po tisícáté. ,, Nechceš si pustit film?,,

Nedorozumění [Daisuga]Tempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang