Nedorozumění [Daisuga]

4.

Zrovna jsem šel do sprch. Sprchy tady jsou společné takže jsem upřímně doufal že tam nikdo nebude. Když jsem otevřel dveře slyšel jsem zvuk sprchy. Nakoukl jsem do sprch kde byl Suga. Asi si mě nevšiml za což jsem rád. Svlékl jsem se a šel do sprchy hned vedle něj. Sprchy dělí jen tenké zdi mezi námi. Zapl jsem sprchu a nechal vlažné kapky vody putovat po mém těle. ,, Vyčerpaný?,, Ozval se Suga vedle ,,to si piš...,, On se tomu jen zasmál. Má tak krásný smích, mohl bych ho poslouchat celý den. Zařídím aby se tak smál pořád a nikdy nebyl smutný. Po chvilce jsme oba vypli sprchy a obmotali si ručníky kolem pasu. Celou dobu mi to nedalo a koukal jsem se na to jeho krásné tělo. On se pak šel převléct do pokoje a já se převlékal tady.

Hned co jsem na sebe hodil pyžamo jsem lehl do postele a usl. Byl jsem vyčerpaný.

Ráno jsem se probudil v 5:02. V sedm nás budí ale Daichi tu nebyl. Šel jsem se podívat do koupelny ale tam taky nebyl. Když už byl čas snídaně tak se tam taky neukázal a nikdo nevěděl kde je. Řekl jsem si že šel třeba ven a nestihl snídani. Jenže se celé dopoledne neukázal a mě to pořád vrtalo hlavou. Při obědě jsem se kluků ptal jestli ho neviděli. Všichni řekli že ne a ani nikomu neřekl kde je. Trenéři mají přijít až večer. Jim jsem taky volal a řekli mi že s nima není. Měl jsem o něho opravdu strach. Po obědě jsme měli tréning. Zahráli jsme si pár zápasů ale já byl totálně k nepoužití. Byl jsem jak bez duše.

Pohled Kuroa
Daichiho jsem od rána nemohl najít ale normálně bych to možná i nechal být ale Suga tu byl jak tělo bez duše. Vůbec se mu nedařilo a byl mimo. Bylo mi jasné že to má co dočinění s Daichim. Po krátkém tréningu mi to nedalo a šel jsem za ním. ,,Sugo jsi v pohodě?,, Klekl jsem si před něj. Seděl na lavičce a jen se na mě podíval. ,,Jo jsem v pohodě...,, ,,Ne nejsi... vidím to na tobě... trápí tě že tu Daichi není že?,, ,,Jak to víš?,, ,, Však se stačí podívat jak se na něho koukáš a když zmizne tak si jak tělo bez duše...,, Jen kývl hlavou a nic neříkal. ,,Zkus mu zavolat...vem si mobil a pojď ven.,, A pomohl jsem mu na nohy. Šli jsme nakonec do jeho pokoje a tam si vzal mobil a začal hledat v kontaktech.

Vytočil jsem ono číslo. Většinou mi to vezme hned ale dneska mi to nebral. Za chvíli mobil přestal vyzvánět a on to zvedl. ,,Daichi?,, ,,Hmm?,, ,,Kde vězíš?,, ,,Potřeboval jsem na chvilku někam jinam...kde jsem neřeš...,, Mluvil divně ten tón a celkově jeho hlas byl jiný. ,, Stejně tam nikomu nechybím...tak co...,, ,, Celý tým si dělá starosti chybíš jim...a nejvíc mě...,, ,, Tobě?,, ,,Jo..,, ,,no to určitě... vždyť mě nemáš ani rád...,, ,, Pravda... nemám tě rád...miluju tě...,, ,,To je tvůj problém Sugo... čau.,, A zavěsil...

Zase Kuroo
Nemohl jsem věřit tomu co řekl... vždyť ho miluje taky...tak do prdele proč mu to řekl? Suga se najednou rozbrečel a já si ho stáhl k sobě do objetí a hladil ho po zádech aby se uklidnil. ,, Nemůžu tomu uvěřit....,, ,, Věděl jsem že na něho nemám ale tohle jsem nečekal...nikdy ke mě nebyl tak hrubý...,, Najednou mu cinkl mobil. Daichi mu napsal ať mu neleze na oči. Co mu přelítlo přes nos? To ho někdo udeřil do hlavy? Byl jsem na Daichiho děsně naštvaný. ,,Hele víš co? Daichi se zřejmě vrátí a pro tebe bude lepší když s ním pokoj sdílet nebudeš... vyměníme se jo? Budeš s Kenmou...,, Jen mi na to kývl. Pomohl jsem mu vzít věci do našeho pokoje. ,,Co se stalo?,, Ptal se Kenma když nás viděl. ,,Pak ti to vysvětlím jo? Budeš tady teď se Sugou,, vzal jsem si svoje věci a přemístil si je do pokoje kde budu teď. Asi Daichiho zabiju.

Vyndal jsem si svoje věci a uklidil. Pak jsem si lehl na Kurovou postel kde teď budu já. V životě jsem se s ním nepohádal, nikdy jsme k sobě nebyli hnusní, vždy byl ke mě milí ať už jsme byly v jakékoliv situaci. Najednou se prohla postel. Kenma si sedl na postel a řekl. ,,Nebudu se ptát co se stalo...,, A začal mě hladit po vlasech. Jen jsem si to užíval a dokonce na chvilku usnul.

Už měla být za hodinu čas večeře a zrovna někdo vešel do pokoje. Myslel jsem že to bude Suga ale ne...byl to Daichi. Sám v sobě jsem došel k závěru že mu pomáhat nebudu ať si to vyřeší sám. Já na tohle nemám nervy. ,,Co tu děláš?,, ,,Nic moc ležím...,, ,,Kde je Suga?,, ,, Vyměnil se se mnou...,, ,, Proč ten hrubý tón?,, Zasmál se ale já ne. Neodpověděl jsem mu. Moc dobře ví za co a je jen čas kdy mu to dojede že to vím. Odešel jsem na večeři a ignoroval ho. Suga tu už taky byl. Seděl vedle Kenmy a já se posadil na jeho druhou stranu aby si sem nesedl Daichi. U našeho stolu už nebylo místo takže to bylo v pohodě.

Nechápal jsem co se tady děje. Kuroa jsem viděl naštvaného ale jen když to dělal schválně ze srandy...ale teď... šel z něj docela strach. Šel jsem na večeři s tím že půjdu za Sugou a zjistím co se tu k čertu děje. U stolu kde seděl bylo plno a tak jsem si sedl ke svému týmu. Ten vypadal v pohodě. ,,Hej kluci nevíte co je se Sugou a Kuroem?,, Nikdo nic nevěděl. Po večeři jsem ho zastihl na chodbě a tak jsem běžel za ním. ,,Sugo!,, A přiběhl jsem k němu. Jen se na mě podíval. Vypadal...jak bych to řekl... naštvaně, smutně a bez duše. ,, Promiň nemám na nic náladu,, a zašel do pokoje. Pořád jsem tam stál a nechápal oč tu běží. Co jsem provedl že se tak choval?