Trhni si, Jamesi

aristokratické kudrliny

,,Musíš mi pomoct. Fakt mi musíš pomoct. Nikdy jsem po tobě nic nechtěl, ale teď to pro mě musíš udělat," pravil James Potter a zahleděl se na svého nejlepšího přítele, který se ležérně povaloval na rudém sofa a prohlížel si mudlovský magazín s polonahými modelkami.
,,Nemůžu. Bylo by to trapný," odvětil Sirius, oči přišpendlené k dámě v černém spodním prádle.
,,Pamatuješ, jak ti James pomohl s tou písemkou?" ozval se z ničeho nic Remus, který si v koutě četl knihu. ,,Nechci nic říkat, ale byl bys bez něj pěkně nahranej."
,,Pravda, Náměsíčníku! Vidíš, ty mi musíš pomoct. Dlužíš mi to!"
Sirius vzhlédl a podíval se vyčítavě na Remuse, následně i na Jamese. ,,Oba vás nenávidím."
,,Já myslím, že to od tebe bude hezký gesto," pravil Peter.
,,Ještě ty se jich zastávej, krysáku," vyprskl Sirius popuzeně. Po chvíli zavřel časopis, narovnal se do sedu a prohrábl si své aristokratické kudrliny. ,,Dobře, zkusím to o podzimních prázdninách. Ale nic neslibuju!"

,,Děláš si srandu," pravila naprosto vážným hlasem a tvářila se skoro až dotčeně.
Sirius se opřel o futra dveří. Zhluboka se nadechl a pak pravil: ,,Je nejlepší ve famrfpálu. Nikdo se mu nevyrovná."
Zahleděla se mu do očí a několikrát zamrkala, aby dala najevo, že je vážně hloupé, aby musela zmiňovat fakt, který zatím Sirius nezmínil. ,,Je z Nebelvíru."
,,A?"
,,A?" zopakovala Cissa. ,,Zlato, nemůžu se bavit s klukem z Nebelvíru."
,,Já přece chodím taky do Nebelvíru."
Narcissa se jemně pousmála. ,,Ty jsi výjimka."
Sirius se domýšlivě zazubil. ,,Nepovídej."
Narcissa protočila oči v sloup a zavrtěla hlavou. ,,U tebe tvou nebelvírskost strpím, ostatní mi lezou krkem. Navíc... Neměl náhodou spadeno na tu zrzku?"
,,Jo, Lily, no, hm..."
,,Perfektní odpověď. Skoro samé citoslovce," poznamenala sarkasticky Narcissa. ,,Jestli jsem jenom druhá volba, plán B, tak do toho nejdu."
,,Ale zvážila jsi to! Na vteřinu jsi to zvažovala, že jo?" Měl ji přečtenou. Blonďatá dívka sklopila oči, jako by se zastyděla. Nemohla přece přiznat, že na Jamesovi bylo něco... něco... Prostě byl něčím zajímavý. Navíc se svým chováním hodil spíš do zmijozelské koleje. Byl namyšlený a drzý, měl ten svůj svůdný úšklebek... ,,Kam ses ztratila, sestřeničko?" ozval se hlas. Narcissa se vrátila do reality, vzhlédla k Siriusovi a pravila: ,,Až se vrátíme do školy, možná něco vymyslíme..."
Sirius rychlým krokem došel k Narcisse a objal ji. Celá ztuhla. Nebyla zvyklá na doteky, chtěla se vymanit z jeho sevření, ale nechtěla Siriuse ranit. Přemohla se. Zklidnila svůj dech, položila své ruce na jeho lopatky a nechala samu sebe vpadnout víc do jeho náručí. 
,,Siriusi! Kde je ten kluk?! Siriusi!" Otřesný křik se rozlehl celým domem. Narcissa se od něj odtáhla.
,,Tvoje maminka tě shání," řekla napůl laškovně, napůl soucitně. Sirius se pokusil o úsměv, ale nešlo mu to. Narcissa věděla, jak moc Sirius trpí, ale nedokázala mu pomoci. A tak mohla jen poplácat svého bratrance po rameni a doufat, že Sirius pochopí, že je na jeho straně.
,,Tak já pak domluvím to rande," pravil Sirius a zamířil ke dveřím.
,,Neřekla jsem, že s ním půjdu na rande. Musím si to promyslet," vyhrkla Narcissa, ale to už ji Sirius nejspíš neposlouchal. Povzdechla si a otočila se zpět ke svému kufru. Modlila se ke všem bohům, aby Sirius setkání se svou matkou přežil.