Zlaté časy v Roklince

23 2 0
                                    

"Jedou!" vykřikl jeden ze studentů Unfindeliny třídy, který vyběhl před chvílí kousek po cestě směrem ven z Roklinky a teď se kvapně vracel. Shromáždění před velkým domem se zavlnilo. Nervózní Elrond přehlédl všechny přítomné přísným pohledem.

"Celebare, máš boty od bahna," upozornil pěstitele brambor, který tu stál v monterkách a s rýčem v ruce.

"Sázim," poučil Elronda poklidným tónem.

Elrond sjel zoufalým pohledem ze zamazaného zahradníka na obě učitelky střední školy. Galadwen a Unfindel seděly na zábradlí před domem se sukněmi vyhrnutými ke kolenům.

"Tohle mi nedělejte, děvčata," žádal je s hrůzou v hlase, "víte přece, jak Galadriel nemá ráda nepořádné odění!"

Několik studentů stojících v okolí se nepokrytě rozchechtalo.

"Trochu vážnosti, buďte tak hodní!" prosil Elrond úpěnlivě. "Co tomu Galadriel řekne? A ani ta okna v přízemí nejsou umytá, jak jsem si přál! Při Elbereth, to bude zase průšvih!"

"Takhle se chovají všichni mužští, když k nim přijíždí na návštěvu tchýně?" podivila se Galadwen, a aby Elrondovi vyhověla, seskočila ze zábradlí na zem a narovnala si šaty. Unfindel, jež stále trůnila nahoře, zakřičela na přítomné studenty základní a střední školy: "Všichni do řad podle tříd! Copak nevidíte, jak je Elrond z toho všeho nervózní, a vy se tu ještě takhle hemžíte!"

Mladí elfové, elfky a těch několik Dúnadanů, kteří zde trávili své dětství a dospívání, se se strkáním a křikem zformovali do požadovaných útvarů.

"Kde je chlapec?" ohlížel se Elrond neklidně.

"Poslal jsem ho do zahrady," odpověděl Elrohir, který se opíral o zábradlí vedle sedící Unfindel. "Trouba je s ním a hlídá ti ho. Ale... není mi jasné, proč ho prostě nevezmeš sem a nepředstavíš hned. Galadriel ho nezná a Arwen taky ne."

"No právě."

"Tvůj Estel už není žádné děcko, tati," prohlásil Elladan, stojící vedle sourozence a hlasitě žvýkající svůj Orbit.

"No právě."

"Nejpozději zítra se s Galadriel a Arwen stejně seznámí," mínil Elrohir, "tak proč ne hned?"

Elrond nestačil odpovědět, protože se na cestě k domu objevil průvod. Vpředu jeli dva bíle odění elfové s korouhvemi a stříbrnými trubkami, za nimi několik dívek ověšených šperky a jinými věcmi neidentifikovatelného účelu a v jejich středu trůnila Galadriel oblečená do svého oblíbeného jezdeckého kostýmu. (Byl natolik oblíbený, že se s ním už několik staletí nedokázala rozžehnat a vykazoval již známky... řekněme zralého věku.)

Krok za ní jela Arwen, obklopena dalšími dívkami, z nichž některé držely v rukách hudební nástroje a hudly a jiné do toho zpívaly (asi stejně "dobře" jako Gloril - bylo vidět, že absolvovaly stejnou pěveckou fakultu). První část průvodu uzavírali další heroldi s praporci. Za nimi klusalo několik koní (asi padesát) s různými kufry, taškami a balíčky a teprve za nimi následovala další, méně honosná část výpravy, která k části předchozí na první pohled nepatřila. (Na druhý taky ne - bylo to tím, že k ní opravdu nepatřila.) Tento průvod čítal tři osoby a čtyři koně. Dva (z osob) byli elfové a jeden člověk, kůň, na němž nikdo neseděl, nesl jejich zavazadla.

Galadrielini elfové zarazili koně před Elrondem a zatroubili fanfáru, div se mu nerozskočila hlava. Když se vzpamatoval, přistoupil ke Galadriel, podal jí ruku, aby mohla seskočit, a pronesl několik frází typu: "Vypadáš dnes báječně," "Strašně rád tě vidím" a podobně.

Zlaté časy v RoklinceWhere stories live. Discover now