jsem tu pro tebe🤍

43.část

Z pohledu Týny
po pár minutách mamka dojela, z auta se vyjevila Adélka a běžela směrem k nám
A: mamiiiii!!!
zavolala a silně obejmula Kačku, já nevím co si mám myslet, jasně že by bylo lepší žít jako náctiletí ještě bez dětí, ale já... já se do ni tak zamilovala!
K: ahojky prdelko moje!
A: kdepak jsi byla?
K: tak... musela jsem něco vyřešit
A: ahaaa a už budu s tebou?
K: chceš?
A: anooo
T: Adi tobě se u nás nelíbilo?
A: jasně že líbilo, ale chci být s maminkou
oči se mně i Jankovi leskly, nejde mi tak moc o to, že Adélka nebude s náma, ale spíš o tom že bude s Katkou, dřív by mi to nevadilo, ale teď...
T: t-takže zůstáváš tady?
A: Týnuško nebuď smutná! já se s váma furt budu vídat, ale budu u maminky
T: dobře
J: tak... Adélko... princezno naše
po tváři mu ztekla slza a já ho furt držela za ruku, kterou jsem drtila tou mou
J: d-dojdeme ti pro nějaké věci, c-co máš u nás a...až budeš chtít, kdykoliv u nás můžeš být ano?
A: jasně!!
šla k nám a obejmula nás, dřepli jsme si abychom ji mohli obejmout a tak se taky stalo, byli jsme v silném, láskyplném objetí, mně i Jankovi teklo po tváři pár slz a mezitím se Kateřina v pozadí zákeřně usmívala, tahle situace byla těžší než to vypadá, za ten víkend co Adélka byla u nás jsem.. jsem ji brala jako vlastní dceru, teď už je konec...
po chvíli jsme se od sebe odtáhli
T: tak poslouchej maminku a nezapomeň.... máme tě oba strašně moc rádi
A: ale však my se neloučíme navždy ne?
T: jasně že ne!
J: tak se mějte a ahoj!
T: ahoj
A: ahoooj
Kateřina se ani neuráčela nám říct to ahoj, skvělý! Adélka odběhla si hrát a Kateřina šla za ní, mezitím jsme s Jankem odešli kousek dál a já se mu rozbrečela na rameno, Jankovi také tekly slzy, ale ne tak jako mě, někdy jsem strašně procítěně bouchla do jeho zad, ze vzteku...
T: m-my o ni opravdu přišli...
J: lásko ne tak úplně, budeme jí furt vídat
T: ale já ji prostě brala za vlastní! je to jako přijít o kus sebe
J: já vím.. ale neboj se zvládneme to, doděláme maturitu a můžeme začít pracovat na vlastním
T: Janku-
J: jsme mladí jsi chtěla říct
T: jak to víš?
J: mám tě přečtenou
T: no-
J: to nevím nevím
T: jak-
J: jsem chytrej
T: nej-
J: nejchytřejší
zasmáli jsme se
T: pojďme radši
J: jasný
usmála jsem se, chytla ho za ruku a společně jsme vyrazili domů, furt jsem v sobě měla takový ten pocit ztráty, ale bylo to lepší, hlavně že mám Janka
J: a už nebuď smutná zlato, Adélku budeme vídat furt a miminko budeme mít brzo svoje
T: jooo?
J: jasně že jo! kolikrát jsem ti to říkal?
T: mockrát
zasmáli jsme se
T: ale jsem strašně ráda že se i v takové situaci dokážeme zasmát
J: u nás je možné všechno
T: to máš pravdu
J: tsss ještě aby ne
T: jak jinak
po této konverzaci už žádná nějak extra zajímavá nepřišla, došli jsme domů a já si začala svlékat bundu
J: lásko?
T: hm?
došel ke mně a začal mi líbat krk
T: teď neee
J: pjosím pjosím
T: zlato, já teď opravdu nemám náladu, nezlob se na mě, ale to co se stalo, nedokážu myslet na nic jiného
J: chápu...
T: nezlobíš se?
J: chápu tě
T: děkuju
usmáli jsme se na sebe a po zbytek dne nedělali nic zajímavého, jenom byli na procházce, dívali se na telku a spousta dalších každodenních věcí, zítra ráno půjdeme Adélce zanést ty věci co jsme ji koupili, takže opravdu tu energii potřebujeme... bylo okolo 23:00 a my šli spát