Chvíle co vše změnila

7

Vzala jsem si z košíku na roušky respirátor a vyrazila jsem na cestu. Dnes jsem chtěla Nickovi udělat radost tak jsem mu koupila navou hru na Ps4. Jednalo se o Batmana tedy já osobně mám radši Jokera mám s ním dokonce i dvě roušky 😷 ale Nick je Batmanovskej. Máme ve škole tenhle týden volno a Nick má naopak, no jo střední. Před péti munitami zkončili a já jsem skoro před Nickovou střední. To co jsem uviděla mi ottrhlo kousek srdce a tělo ho nechtělo vrátit zpět. Byla tam Kate opřená o lampu a  Nick se s ní líbal. Chápala jsem to Kate je starší, hezčí, má plnější hrudník. Jen jsem na ně civěla s otevřenou pusou ještě, že to nikdo nevidel přes ten respirátor. Najednou do mě 'omylem' vrazyl nějáký kluk z Nickovi třídy „Nebuď žárlivá.“ a odešel pryč. Najdnou se mi z očí začaly kutálet slzy. Otočila jsem se směrem zpátky a začala jsem utíkat. Zavolala jsem si taxíka byla jsem vyčerpaná. Když přijel tak jsem mu nadyktovala adresu hned se rozjel. Vytáhla jsem z peněženky stovku a vtiskla mu ji do ruky. Vystoupila jsem a vběhla do našeho domu. Respirátor jsem dala do košíku. Shodila jsem si boty z nohou a rezepla jsem si batoh. Vytáhla jsem si tu hru a hodila ji do koše. Vlazla jsem si do pokoje a svezla jsem se po dveřích dolů na zem. „Kas, ďeje se něco?“ říkala moje mamka při klepání na dveře. „Kas proč jsi vyhodila tu hru?“ řekla a pořád nepřestávala klepat na dveře. „Mami nepleť se do něčeho, do čeho ti nic není.“ po těcho slovech klepání přestalo a jediné co bylo slyšet byly matčiné kroky na chodbě a mé vzlyky. Vzala jsem si mobil do ruky a potlačila vzlyky. Najela jsem na Nickovo číslo a ťukla na něj. Cvíly to vyzvánělo ale pak se ozval Nickův hlas. „Ahoj Arthure.“[Poz.au. To je moje reálná přezdívka.] „Ahoj Nicku, jaký jsi měl den?“ zeptala jsem se. „Úplně nádherný, proč?“ po těchto slovech jsem hovor ukončila. Uběhla chvilka a já jsem zatím jenom poslouchala zvuk mého vyzvánění jak hezky a opakovaně vyzvání. Už mně ta písnička přestala bavit tak jsem ai vypnula vyzvánění. A šla jsem si vzít něco k jídlu. Když jsem si šla lehnout měla jsem šestnáct nepřijatých hovorů od Nicka.
Celý zbytek týdne mi Nick volal ale ja mněla vždy 'náhodou' vypnutý mobil. Když jsem odpoledne skončila se školou a šla jsem s kamarádkami na oběd stál tam on. Pozoroval dav naší třídy možná mě i viděl. Ale v téhle chvíli jsem mu svou pozornost nevěnovala. Nasadila jsem si kapuci a stáhla jsem si ji do obličeje pomáhala mi i ta rouška takže jsem měla zakrytý celý obličej. Snažila jsem se co nejmíň před školou mluvit aby mně nepoznal podle hlasu, povedlo se mi to☺️. Pokud vím tak jsem ho potom viděla kolem nás projet na motorce. Omyl byl v tom, že jsem se na něj při tom podívala. Během těch pár sekund jsem poznala, že i tak se naše oči setkaly. 😔Omyl, osudová chyba. Že jsem se jenom koukala. Jedna malá slza mi ukápla na zem ale nikdo si jí nevšiml, naštěstí. Toto se opakovala den co den. Docela mne mrzí, že kvůly mně vynechává online hodiny. Během týdne jsem měla kvůly Nickovím telefonátům průšvih. Zavolal mi během hodiny a já blbá si mobil nevipnula. Poznámka, vyrušování v hodině.