𝐻𝑎𝑡𝑟𝑒𝑑 𝑏𝑒𝑐𝑎𝑚𝑒 𝑙𝑜𝑣𝑒 [Aidan Gallagher]

=14=

Vypila jsem svoje dvě kafe a konečně jsem se necítila jako chodící mrtvola. „Po obědě se všichni sejdeme v hale a začneme připravovat tu párty." „Dante?" „Ano?" „Taková malá otázka. Máte na to koupený věci? Jídlo, pití, a tak dále?" Zeptala jsem se pobaveně protože už jsem odpověď znala. „No... nebyl čas takže... ne" „A kdy to chceš koupit?" „Nevím" „Ach bože Dante." „Pořádá to s náma Robert tak možná nakoupil" „Tomu sám nevěříš" zasmála jsem se. „Tak se ho skočíme zeptat. Pokoj má patro pod náma." Všichni jsme souhlasili a tak jsme se zvedli a šly dolů.

Zaklepali jsme na dveře a po chvíli přišel Robert. „Čau děcka. Co potřebujete?" „Máš něco na tu párty? Kromě alkoholu. Toho předpokládám že máš hodně." Řekla jsem. „Nebuď drzá." Zasmál se a dokončil větu. „Jinak máš pravdu. A na tu párty mám pár chipsů." „Dobře".

Vrátili jsme se zpátky do pokoje a T.J. řekla „Takže vy půjdete chystat a my s holkama skočíme něco nakoupit" „Dobře. Uvidíme se na obědě" odpověděl Cameron a kluci odešli. Oblékly jsme se a vyšli.

Nakoupili jsme hodně jídla a pití. Když jsme přišli do haly kde má být party hned za námi přiběhli kluci a vzali nám tašky. Začali je vyskládávat a komentovali všechno co vytáhli. „Proč jste koupili tyhle?" „Proč jste nekoupili něco jinýho?" „Tohle jste brát neměli" nadávali jeden přes druhého. „Tak jste si měli jít nakoupit sami. To za prvé. A za druhé. Koupili jsme to co chutná skoro všem. To že to zrovna vám nechutná nás nezajímá!" Řekla jsem uraženě. „Jo a nemáte zač!" „Děkujeme" řekli naráz. „No proto" usmála jsem se. „My se jdeme převléct a pak vám přijdeme pomoct." Zavolala Eden když jsme odcházeli.

„Kdyby nás neměli tak nemají nic! Jen pár chipsů" řekla T.J. když jsme se převlékali. Vzala jsem si černé legíny a béžovo-bílou mikinu s nápisem Los Angeles. Udělala jsem si vysokej culík a vzala jsem si bílí tenisky. „Jak to k sakru děláš?!" Řekla naštvaně Eden. „Co?" „I když se oblečeš s tím že jdeš "pracovat" tak vypadáš dokonale. A roztomile!" „Děkuju... ale nemyslím si. Mám na sobě jen legíny a mikinu. Co je na tom tak roztomilého?" „Prostě ti to hrozně sluší" ukančila T.J. debatu. „Děkuju. Vám to taky sluší".

Vzala jsem si mobil a vyběhla jsem za holkama na chodbu. Zamkla jsem a vyšli jsme. Šli jsme po ulici a mě došlo zpráva. Byla od Noaha. Psal mi jak na tom teďka je. Domluvili jsme se že mi bude psát abych byla v klidu když tam s ním nemůžu být. Byl na vyšetření. Přesně nevím na jakým ale nedopadlo to dobře. Ta rakovina neustupuje ani se nezastavuje. Je to čím dál tím horší.

Stekla mi slza po tváři a já ji rychle utřela aby si toho nevšimli holky. „Stalo se něco Ev?" Zeptala se T.J. „Co? Ne. Nic".

Když jsme přišli do haly kluci se na mě zvláštně dívali. „Co je?" „Sluší ti to" odpověděl Dante. „Děkuju". Dali jsme si oběd který jsme si objednali (pizzu) a pak jsme se dali do práce. Začali jsme chystat a já skládala věci na stůl. „Ev co je?" Zeptal se Aidan který za mnou zrovna přišel. „Nic!" odpověděla jsem a dál skládala věci na stůl.„Víš to že neumíš lhát?" „No tak v tom jsme dva" „Takže?" „Vážně to potřebuješ vědět?" Otočila jsem se na něho.„Nepotřebuju ale vidím že se trápíš. A kdybys to někomu řekla uleví se ti" „To asi jo ale proč bych to měla říkat zrovna tobě?" „Protože se spolu tolik nebavíme a nebudu tě tolik litovat jako ostatní" „Fajn... ale někde jinde. Nechci aby to ostatní slyšeli." „Dobře. A jak jim vysvětlíme to že jdeme jen tak pryč?" „To nech na mě" usmála jsem se a zavolala „Potřebuju s Aidanem probrat ty moje písničky které vám budu muset zazpívat. Zvládnete to tady bez nás?" „Jasně" zakřičela Eden.

„Možná v tom lhaní nejsi až tak špatná" zasmál se když jsme byli už venku. „Děkuju. Ale vlastně jsem ani zas tak nelhala. Potřebuju s tebou probrat písničky který večer budu zpívat a ty hrát." „Dobře".

Když jsme došli k nám sedli jsme si ke mě na postel a Aidan se zeptal. „Tak? Co se stalo?" „Noah byl na vyšetření. Je to čím dál horší." „To mě mrzí". Chvilku jsme tam jen tak seděla a pak jsem se zvedla a šla ke stolku. Vzala jsem si sešit a podala ho Aidanovi. „Co s tím?" Podíval se na mě nechápavě. „Přečti si je" „To je ten sešit s písničkama?" „Jo. Tyhle tři budeš hrát" „Dobře". Chvilku si četl a pak řekl. „Tady bych to dal trochu do výšky. To vyzpíváš ne?" „Zkusím". Vzala jsem sešit poznačila jsem si místo kde má být výška a začala jsem zpívat.

„Vyzpívám" „Bylo to dokonalý".      „Děkuju". Sedla jsem si zpátky na postel a podala Aidanovi další papíry. „A to je zas co?" „To jsou noty a na tom druhým máš akordy" „Aha. Díky" papíry si vzal a podíval se na ně. „Neřekla jsi že budu hrát tři písničky?" „No..." „Tady je ještě jedna. A řekl bych že jsi ji psala na klavír" „Jo promiň ta je moje" řekla jsem a vzala mu papír z ruky. „Ty budeš hrát na klavír?" „No..." „Počkej. Ty umíš hrát na klavír?" „Jo. Učila mě maminka" „Aha. Můžu si přečíst tu písničku?" „Ne! To je překvapení" „Dobře".

Seděli jsme na posteli a pak jsem řekla „Měli by jsme jít budou nás už hledat" „Proč by nás měli hledat?" „Jsme tady už hodinu a půl" „Tak to aby jsme šli" řekl a odešel. „Vůbec jsem to právě neřekla" Rozběhla jsem se na chodbu a zamkla dveře od pokoje.

Přišli jsme do haly a tam už to bylo hezky nachystané. „Ev?" Přiběhl za mnou Dante. „Ano?" „Můžeš na chvíli?" „Jo jasně" odešli jsme kousek dál od ostatních. „Vím že to není nějakej ples nebo tak něco ale..." „Co?" „Nechtěla bys se mnou jít na tu party? Jako doprovod?" Řekl stydlivě. Já se na něho zaskočeně podívala a mlčela jsem. Tak tohle jsem nečekala.

„Jestli ne tak to chápu..." „Půjdu ráda" „Fakt?" „Jo" „Tak dobře" řekl s radostí. „Je to všechno?" „Jo. Můžeš jít". Odešla jsem a zamířila k ostatním. „Co chtěl?" Zašeptala Eden zvědavě. „Pozval mě na tu párty. Jako doprovod" „Vážně?" Zakřičela snad přes celou halu. „Víc nahlas to říct nechceš. Dívej tam na ulici" ukázala jsem do okna které bylo na ulici kde zrovna procházeli lidé. „Mám pocit že to neslyšeli" dokončila jsem větu ironicky „Promiň" ostatní se začali smát.

Dodělali jsme poslední úpravy a šly jsme se chystat. Ze skříně jsem si vzala rychle a černý crop. Položila jsem si věci na postel a šla se vysprchovat. Rozpustila jsem si vlasy a umyla je (Řeknu vám. Dlouhý vlasy se neumývají moc dobře.).
Vyšla jsem z koupelny a věci nikde. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla Ed která držela moje oblečení. „V tomhle nepůjdeš!" „A to jako proč?" „Protože si vezmeš ty šaty!" Řekla T.J. a podala mě je. „Nevezmu" „Vezmeš hrozně ti sluší"
„Nevezmu!" „Vezmeš. Alespoň jednou" ozvala se pro jistotu zase Eden. „Vy jste se na mě spikly. A N nevezmu si je".

Po chvíli přemlouvání jsem si šaty oblékla. Vyžehlila jsem si vlasy a trochu namalovala. „Vypadáš nádherně" řekli obě dvě naráz když mě viděli. „Vy taky". Vypadali obě vážně nádherně.

Vyfotili jsme si fotku a šly se obout. Eden mě vynutila lodičky na ne moc vysokým podpatku. Už jsme chtěli vyjít když mě došlo že nemám texty. „Počkejte holky" řekla jsem a opatrně vyběhla do pokoje pro texty. „Můžeme" ještě jsem si upravila šaty a holky otevřeli. Kluci stáli a nic neříkali. „Půjdeme?" Podal mi ruku Dante. „Běž napřed doženu tě" odpověděla jsem a Aidanovi naznačila ať zůstane. „Máš ty papíry?" „Mám" „Dobře" řekla jsem a odběhla za ostatníma.

„Ty šaty ti sluší" pošeptal Dante.„Děkuju".
.
.
.
.
.
Je tady další kapitola🥳🥳
Upřímně nejsem s touhle kapitolou vůbec spokojená❤️ ale doufám že se vám líbila💞