Zakázaná láska

Osmá kapitola

Ráno se  probudím se zvláštně příjemným pocitem. Po chvilce mi dojde proč. Kolem mě jsou omotané Petrovi silné svalnaté ruce. Snažím se mu vykroutit, ale jen se pohnu, přitáhne si mě ještě blíž a zpevní sevření. Nechci ho probudit, tak položím hlavu zpátky na polštář a znovu usnu.

Petr

Když se ráno probudím, ležím nalepený na Anně, která ještě spí. Bohužel ale nejsem jediný, kdo už je vzhůru. Můj kamarád tam dole se probudil semnou. Tiše zakleju a pomalu se zvednu. Radši hned odejdu. Nechci jí zase naštvat. Zalezu si do koupelny a pustím na sebe ledovou sprchu. Ta mi ale moc nepomůže, tak si prostě musím pomoct sám.

Anna

Druhé probuzení už není tak příjemné, protože Petr už vedle mě neleží. Rozespale se vydám do koupelny. Když otevřu dveře, zaseknu se. Petr stojí ve sprše a dělá si dobře. Z toho pohledu mi vyschne v krku. Jeho dokonalé svaly se mu napínají, má zakloněnou hlavu a kapky vody mu stékají po těle. Musela jsem se hodně nutit, abych od něj odtrhla oči a potichu zavřela dveře.

Takhle to dál nejde. Dokud se tady budeme takhle potkávat, tak se z toho nikdy nevzpamatuju a dříve nebo později se to zvrtne. Převléknu se a vyrazím na snídani. V kuchyni se potkám s mamkou.

"Dobré ráno," pozdravím ji s úsměvem na rtech.

"Ahoj." usměje se. "Volala mi babička, že je u ní Klárka a Eliška a ptala se, jestli bych nechtěla přijet taky." 

Tento nápad se mi dost líbí. Konečně se dostanu dál od Petra a uvidím se se svýma sestřenkama.

"A na jak dlouho?" 

"Klidně do konce prázdnin, dlouho jste se neviděli."

"Tak fajn." V duchu skáču nadšením. Do konce prázdnin to jsou ještě tři týdny. S nadšením se nasnídám a jdu balit. S mamkou jsme se domluvili, že odjedu hned po obědě. Vlakem tam budu za dvě hodinky. Po obědě si už jen skočím do pokoje pro batoh a už zavírám dveře od pokoje.

"Ty někam jedeš?" slyším za sebou udivený hlas. Zhluboka se nadechnu a pomalu se na něj otočím.

"Jo. K babičce."

"Aha." Pomalu se ke mně rozejde, já  před ním začala couvat, ale narazila jsem do dveří. Dojde ke mě, zastrčí mi vlasy za  ucho a přejede mi prstem po tváři. "A to ses ani nechtěla rozloučit?"

"No..Já.." dech se mi zadrhne v krku, protože se ke mně nakloní. Jemně přitiskne svoje rty na ty moje. Zavřu oči a užívám si ten pocit. Když na mě zezdola mamka zavolá, jestli už  jdu, trhnutím se od něj odlepím.

"Už musím jít," vypadá to, že chce něco říct, ale já už sbíhám po chodech. Nasednu s mamkou do auta a ta mě veze směr vlakové nádraží. 

Rozloučím se s ní a mířím k vlaku. Je tam docela dost lidí a tak si musím sednout vedle nějakého kluka. Řekla bych mu tak dvacet let. Je hezký, ale Petr to není. Sakra, už zase na něj myslím. Vlak se rozjíždí a nějaké dvě babičky naproti nám si dost nahlas povídají. Stěžují si na dnešní svět a na tu dnešní zkaženou generaci. Podíváme se na sebe s tím klukem a potichu se tomu zasmějeme.

"Ahoj, já jsem Lukáš." zářivě se na mě usměje a podá mi ruku.

"Ahoj, já jsem Anna." úsměv mu oplatím a potřesu si s ním rukou.

"Kam máš namířeno?" pokračuje v rozhovoru.

"Do Malešovic. A ty?"

"Vážně? Já tam bydlím. A proč se vydáváš do takový pustiny? Že by za přítelem?" zasměje se.

"Ne ne, jedu za babičkou na prázdniny, jsou tam i moje sestřenky."

"Tak to je hezký, že ji takhle jedeš navštívit. A na jak dlouho?"

"Až  do koce prázdnin."

"Super, tak to se snad ještě potkáme." 

Celou cestu si povídáme a díky němu mi to uteče fakt rychle. Je zábavný a i dost chytrý. Moc hezky se mi s ním povídalo a domluvili jsme se, že se ještě sejdeme. Na nádraží se rozdělíme a já už vyrážím za babičkou, která na mě z dálky mává. Stojí tam s ní i Klárka s Eliškou. Obejmeme se a společně vyrazíme k babičce domu. Večer mi zavolá mamka.

"Ahoj zlato, tak co, jak je?"

"Ale no tak, mami, nejsem pryč ani den." zasměju se.

"Já vím. Já vím. A co cesta, dobrý?"

"Jo bylo to fajn. Potkala jsem tam moc milýho kluka , Lukáše, a celou cestu jsme si povídali. Dokonce je taky odtud, tak jsme se domluvili, že se ještě sejdeme." v pozadí u mamky se ozve nějaký divný zvuk, jakoby dušení.

"Mami, co se děje?"

"Ale to nic, Petrovi jen zaskočilo pití."

"Ty to máš daný nahlas?" polije mě studený pot.

"Jo, promiň, zapomněla jsem ti to říct, ale kluci tě taky chtěli slyšet."

"Ne, to je v pohodě. Hele já už budu muset končit, babička mě volá." a položím telefon. Vypustím ten náš rozhovor z hlavy a jdu si lehnout. Babička už spí a my s holkama kecáme asi do jedné do rána. Dokonce se dozvím i něco málo o Lukášovi, protože ho holky znají.