Zakázaná láska

Druhá kapitola

V jeho pokoji se začneme oblékat. On je už oblečený, ale já jsem jen v podprsence a tričku.

"Nevíš náhodou kam se mi zatoulaly kalhotky?" zeptám se ho se smíchem.

"No.. To nevím." a začneme je oba hledat. Po chvíli mi je podává, ale tváří se při tom nějak divně.

"Děje se něco?" ptám se a navlékám si kalhotky.

"Ne nic, všechno v pohodě." říká strojeně.

"No tak, vyklop to."

"Fakt nic, co bychom měli probírat."

"Vážně přede mnou chceš mít tajnosti? Po tomhle všem?"

"Já jen, že ty kalhotky jsou děsně hot a ty v nich vypadáš šíleně sexy." vydechne.

"No a? To vadí? Vždyť se ti to líbí ne?" zeptám se nechápavě.

"Líbí, ale určitě nejsem jedinej, komu se to líbí." Já na něj jen nechápavě pohlédnu. Nevím kam tím míří. Všimne si toho.

"Já jen, že se mi nelíbí představa, že se na tebe takhle bude koukat i někdo jinej." vysvětlí mi. Smutně na něj pohlédnu. Přejdu k němu, posadím ho na postel a sednu si na něj. Jemně ho políbím a prohrábnu ve vlasech.

"Víš přece, že nemůžeme být spolu. Sice nejsme ani pořádně nevlastní sourozenci, ale prostě to nejde. A nemůžu ti říct, že se mi nikdo nikdy nebude líbít, ale nechci, aby jsi byl smutnej." sklesle vydechnu.

" Já vím, promiň." smutně se na mě zadívá.

"Neomlouvej se." zvednu se. "Asi bych už měla jít." On jen přikývne a já jdu k sobě do pokoje.

Po hodině zírání do mobilu se rozhodnu, že se půjdu projít. Když procházím kolem Petrova pokoje, všimnu si, že tam není a mamka mi pak řekne, že šel ven. Obuju si teda boty a vydám se na svoje oblíbené místo. Na takový ukrytý plácek hned u řeky. Sedím tam a přemýšlím, jak je tenhle den vlastně šílený. Ztrácím pojem o čase. Zpozorním, až když se začne stmívat. Vstanu a vyrazím směr domov. Přemýšlím nad tím, Jestli už Petr bude doma. Musíme si o tom všem promluvit. Jdu po chodníku a koukám do země, když najednou do někoho vrazím.