Kamarád mýho známý jel asi před patnácti lety v noci sám autem po dálnici. Najednou viděl u silnice stát mladou holku v bílejch šatech. Tak si řekl: "Super, stopařko, a ještě k tomu hezká, alespoň mi bude cesta líbí ubíhat."
Zastavil jí a ona si přisedla. Tak jsme jeli, známí se snažil konverzovat, ale holka moc nemluvila, jen řekla, že chce domů, že musí nutně k rodičům, řekla,že má dům na kraji vesnice pár kilometrů odtud. Mluvila dost naléhavě a její hlas zněl nějak divně. Známej si řekl, že moc nemluví a je bledá asi proto, že jede ze zábavy a je jí špatně. Tak jsme jeli, už jsme byli skoro u vesnice, když jsme známí najednou podívali vedle sebe - a holka nikde! To přece není možný, říkal si: "Před vteřinou tady vedle mě seděla!"
Prudce zabrzdil, vyběhl ven z auta, jestli třeba nevyskočila za jízdy - i když mu to bylo divný, že by si toho nevšiml. Nic, holka zmizela. Už byl ale na dohled od tý vesnice, tak zase nastoupil a dojel k tomu domu, co mu stopařka řekla. Zazvonil a otevřel mu starší chlápek. Známej mu povídal: „Před chvílí jsem vzal stopem kousek odsud vaši dceru, ale najednou mi zmizela z auta. Není už doma?"
Starší chlápek se na něj tak zadíval a zeptal se: „Kde jste jako tu moji dceru vzal?“ Známej to místo popsal. Chlápek se na něj znovu podivně zadíval a pak řekl: „Pane, já nevím, o čem mluvíte. Moje dcera je mrtvá. Zajelo jí auto cestou ze zábavy, přesně před rokem, na tom místě, kde říkáte, že jste jí zastavili. "
ČTEŠ
Č𝗲𝘀𝗸é 𝘇á𝗵𝗮𝗱𝘆 𝗮 𝗱𝗮𝗹ší
Paranormal[Dokončeno] Svět se zdá na první pohled tak překrásný a poklidný. Tak nevinný. Avšak pojďme si povyprávět trochu více o tom,jak nevinný vlastně doopravdy je.
