První pacient se Španělskou chřipkou byl vojenský kuchař v táboře Funston v americkém Kansasu. Do historie se zapsal 4. března 1918, tedy těsně po konci 1. světové války, kdy dorazil na marodku s typickými chřipkovými příznaky: horečkou, bolestmi hlavy a svalů, bolestmi v krku. Jeho pozdější osud není znám. Do dvou dnů na této vojenské základně onemocnělo dalších 522 lidí, mnoho z nich mělo zároveň i těžký zápal plic. Na východním pobřeží Ameriky pak postupně hlásily další a další případy i ostatní vojenské základny. Paradoxní na nemoci bylo, že nenapadala jako obvykle starší lidi a jedince s oslabenou imunitou, ale podléhali jí naopak zdraví a mladí lidé a často i těhotné ženy. Nemoc se na lidi přenesla z ptáků, poprvé nejspíše v Asii, a kvůli válce se rozšířila do Ameriky. Informace o počátku pandemie zanikly ve válečné cenzuře, ale v neutrálním Španělsku bylo povědomí rozšířeno, což dalo onemocnění i název. Vojáci rozšířili nemoc po celém světě a podával se proti ní nanejvýš aspirin, léky proti bolesti, zábaly a čaje – žádný jiný lék neexistoval. Dodnes není jasné, kolik životů si pandemie Španělské chřipky vzala, mluví se ale o 50 až 100 milionech případů úmrtí. Zemřelo zhruba 20 % z těch, kteří se chřipkou nakazili. Pro porovnání, během 1. světové války zemřelo 15 milionů lidí.
Projevuje se mnoha příznaky, nejčastěji má pacient horečku, kterou doprovází třesavka, zimnice , bolest hlavy, bolest kloubů, svalů, očí i zad.
YOU ARE READING
Č𝗲𝘀𝗸é 𝘇á𝗵𝗮𝗱𝘆 𝗮 𝗱𝗮𝗹ší
Paranormal[Dokončeno] Svět se zdá na první pohled tak překrásný a poklidný. Tak nevinný. Avšak pojďme si povyprávět trochu více o tom,jak nevinný vlastně doopravdy je.
