Konoha High School

Představení

Píp píp píp!

,,Ach jo, pitomej budík!'' zanaříkala Shin a začala poslepu tápat po mobilu, aby utišila jeho nepříjemné ranní výlevy. Chvíli ležela, zírala do tmy na svůj strop a rozhodovala se, zda je lepší vstávat každý den do školy, nebo skončit vyděděná a na ulici, protože dala přednost spánku. Nakonec se ale rozhodla svou melodramatickou chvilku ukončit a vstát. 

. . .

Prvních pár minut po probuzení je vždycky nejhorší, ale pak mi konečně začne fungovat mozek a s ním i celé mé já. Vlastně mi vstávání do školy až tak nevadí. Tedy, mám jeden důvod, proč se tam pokaždé těšit. Jako vždy, myšlenkami už dávno někde jinde, což si uvědomím až ve chvíli, kdy si místo normálního oblečení do školy vyberu legíny na cvičení, kimono přes plavky a jednu nechutnou květovanou halenku od babičky, kterou nemám srdce vyhodit.

,,Tak takhle asi ne...'' vydechnu, vrátím věci zpět do skříně a sáhnu po svých oblíbených džínech, bílém tričku s černými rukávy a šedé mikině s logem Fall Out boy. Aneb ať žijou nudné věci, dají se dohromady nosit na tisíce způsobů!

Po ranní hygieně a rychlém čapnutí snídaně už na mě před domem čeká kamarádka se svým přítelem, kteří drží každoroční tradici a první den školy mě pokaždé odvezou. Zbytek roku ale nemají na benzín, jsou eko, takže slavnostní jsme jen ten jeden den. A navíc Kankurovi otec auto nepůjčuje zase tak často. 

,,Dobrý ráno, Shin!'' pozdraví mě Kankuro když si nastoupím.

,,No to je dost, málem jsme zapustili kořeny!'' pozdraví mě klasickým způsobem Shikara, moje nejlepší kamarádka, a vyměníme si snídaně. Letos mi udělala domácí bagel s veganskou šunkou a sýrem a já jí včera napekla domácí muffiny. Nutno podotknout, že borůvkové nejsou moje parketa.

,,Hele, Shin, ten muffin je emo, nebo si jen ty špatná pekařka? Protože jinak si tu šedivou barvu neumím vysvětlit!'' vyprskne smíchy Kankuro. 

,,Nooo...emmm...vlastně jako příloha byl borůvkový džem, který se měl dát až na hotové muffiny, ne přidávat do těsta před pečením...'' přiznám potupně.

,,Ale na chuti to nic nemění, jsou fakt dobrý!'' pochválí je Shikara a už se láduje druhým.

                                                                                        . . .

Po příjezdu do školy se Kankuro se Shikarou rozloučí polibkem, jelikož Kankuro se musí ujistit, zda jeho mladší bratr, kterého ''omylem'' zapomněl doma, vůbec dorazil do školy a my pokračujeme do třídy.

,,Tak co Shin, jak si se na dnešek ráno těšila?'' optá se mě Shikara a nemůžu si nevšimnout, jak se při tom poťouchle rozhlíží po celé chodbě. Otočím se, ale nenajdu to, co hledá. Nebo spíš koho. Místo toho okolo mě projde Karui se sluchátky na uších a pozdraví mě lehkým pokývnutím hlavy. Zrzavé rasta copánky se jí při tom rozvlní jako divocí hádci. Se Shikarou pokračujeme do třídy a usazujeme se na naše obvyklé místo před lavici, kde bývá Kankuro a Gaara. Ve třídě už dávno sedí Sakura, Ino a Hinata, které nad novým číslem časopisu Vogue konzultují, zda má vůbec cenu letošní podzim investovat do vínově rudé kabelky od Gucciho, nebo spíše ''stay classy'' a zůstat u Prady s třásněmi. Shikara se tomu pousměje a plácne sebou na židli. Aby jí to taky nepřišlo vtipné, největším výkřikem módy je podle ní nový merch metalových kapel, dostatek latexu, spandexu, krajek, platformy a batůžek ve tvaru mini rakve byl dle jejích slov životní úlovek, který zdědí její děti. Vytáhnu si sešit a propisku, abych si mohla zapisovat požadavky vyučujícího.