Šance na lepší život II

14. kapitola - Bezesný spánek

„Ne," pronesl lektvarista rychle, „chtěl jsem se vás zeptat, jestli byste mě vy a studenti, které máte první hodinu, nedoprovodili k Zapovězenému lesu? Sedmému ročníku se povedlo vypotřebovat všechny kusy kořene Asfodelu když vařili Doušek živé smrti." Profesorka Peregrinová se lehce ušklíbla a lektvarista si toho všimnul. „Pokud ale nemáte zájem..."

„Mám zájem," přerušila ho černovláska a jejich pohledy se střetly, „v osm na vás budu čekat se studenty prvního ročníku u lesa," hlesla a zvedla se od stolu. „Zatím na shledanou. Musím je ještě jít s tou radostnou novinou seznámit," pronesla sarkasticky a vyšla učitelskou chodbičkou ven z Velké síně. Už neviděla profesora Snapea, kterému se na tváři objevil pobavený úšklebek.

Alma stála i se všemi studenty prvního ročníku u Hagridovy hájenky a čekala na lektvaristu, který jak to tak vypadalo, nehodlal přijít včas. Když se podívala na studenty viděla, že jsou nervózní a vůbec se tomu nedivila. Měli trávit hodinu ne s jedním, ale s dvěma nejobávanějšími profesory v Bradavicích. V dálce zahlédla černou skvrnu a po chvíli dokázala rozeznat profesora Snapea a studenty sedmého ročníku.

„Kolego," pozdravila ho, když byl až u ní. Snape se na ni ani nepodíval a už začal studentům zadávat práci. Profesorka se musela ušklíbnout. Nemohla si nevšimnout, že se k ní její kolega před studenty chová jako k cizí. Nejspíš si chtěl alespoň trochu zachovat svou pověst nedostupného a sarkastického profesora. Studenti se rozdělili do skupinek a vydali se hledat požadovanou ingredienci. Alma a Severus osaměli.

„Vypadá to tu úplně stejně jako před třemi lety," hlesla černovláska a upravila si šálu na krku. „Jako bych odsud nikdy neodešla," zašeptala a s úžasem pozorovala les před ní.

„Byla to zvláštní doba," pronesl Snape sametovým hlasem a i on se díval na les.

„Víte," začala profesorka a hlas se jí chvěl, „občas si přeji, aby ministerstvo nezničilo všechny obraceče a já se mohla vrátit do minulosti. Chtěla bych se vrátit tak daleko, že bych musela otáčet obracečem nejspíš celý den," dodala a hlas se jí v půlce věty bolestně zlomil. „Přála bych si změnit tolik věcí..."

„Moc dobře víte, že není dobré zahrávat si s minulostí," poučoval ji Snape, ale jeho hlas nebyl tak přísný jako vždy.

„Já vím jen...," profesorka se zarazila a zvedla hlavu k obloze, ze které začaly padat kapky deště. „Jen bych chtěla znovu vidět svou rodinu pohromadě. Měla jsem je tehdy poslechnout." Profesor Snape moc dobře věděl, že mluví o večeru, kdy se zatoulala do lesa u jejich domu, kde na ni čekal Voldemort, který zabil oba její rodiče. „Všechno mohlo být jinak. Mohli být tady a..."

„Pane profesore," pronesl hnědovlasý student z Mrzimoru, který k nim právě doběhl. „Vypadá to, že už máme všechno."

„Půjdu to zkontrolovat," sykl Snape a vydal se kupředu. Ihned se ale zastavil, protože profesorka Peregrinová ho nenásledovala. Když si mladá žena všimla, že na ni čeká, nakrčila obočí a vložila si ruce do kapes.

„Je mi zima, kolego," hlesla a na tvář jí dopadlo pár kapek. „Půjdu do hradu. Dohlédnete na mé studenty?"

Profesor jen nepatrně přikývl. Žena ho obdařila vděčným úsměvem, otočila se k němu zády a vydala se přes pozemky směrem k hradu. Ve svém černém hábitu vypadala jako stín. Jako stín ženy, kterou kdysi bývala.

Alma LeFay Peregrinová stála před dveřmi učebny lektvarů a nenápadně se rozhlížela kolem sebe. Chodba ve které stála zela prázdnotou, jelikož všichni studenti byli na obědě a navíc dnes už žádný ročník neměl lektvary. Černovláska se skrčila a dívala se do učebny skrz klíčovou dírku. Věděla, že třída jde otevřít pouze klíčem, který nosil profesor Snape vždy u sebe. Alma mu ho nevzala, protože věděla, že by si toho lektvarista ihned všimnul. To ale neznamenalo, že se do třídy nedostane. Vytáhla ze svých havraních vlasů zlatou sponu a opatrně ji vsunula do klíčové dírky. Tohle se naučila ještě jako bystrozorka a mnohokrát to taky využila. Nikdy nebyla jako ostatní kouzelníci, kteří se spoléhali pouze na svou magii. Po chvilce snažení se jí povedlo dveře otevřít a ona vešla dovnitř. Rychle je za sebou zavřela a s potěšením zjistila, že se ve třídě nachází vše, co bude k výrobě lektvaru potřebovat. Do kotlíku nalila vodu a poté si do poliček došla pro všechny potřebné ingredience. Nejprve nakrájela na malé kousky levanduli a opatrně ji vhodila do bublajícího kotlíku. Voda měla po chvíli lehce fialovou barvu. Dvakrát lektvar zamíchala po směru hodinových ručiček a třikrát proti. Z kapsy vytáhla své zlaté hodinky a podívala se na pozlacené ručičky. Ještě měla hodinu čas. Ze stolu popadla pár rostlinek kozlíku lékařského a rozemlela ho v tloučku na kašovitou hmotu, kterou pak vyklopila do kotlíku. Profesorka postupně přidávala všechny potřebné ingredience a nakonec už musela lektvar jen zamíchat. Uchopila do ruky naběračku a pětkrát zamíchala lektvar směrem doprava a třikrát doleva. Alma si založila ruce na prsa a hypnotizovala lektvar pohledem. Za pár vteřin by se měl zabarvit do fialova a pak už ho jen přelije do lahviček a bude mít hotovo.