1.

287 6 4
                                    

*zvuk budíku*

vstala jsem do docela sychravého počasí, jak je v londýně zvykem, nazula si papučky a šla si ke skříni vybrat outfit

pro dnešek jsem zvolila oversized mikinu a pod ní bílou košili, černé skinny džíny, avokádový ponožky, a adidas superstar

,,good morning sestřičko. ready do školy?" upije si z kafe ollie

,,co to je za otázku? zkoušíš dneska?" beru toasta

,,joo, dneska jo. ale musíš pochopit že o víkendu máme koncert, takže je to pro nás dost důležitý." ukáže na mě

,,já tě chápu. v klidu. prodaly se ještě nějaký lístky vůbec?" usměju se

,,no a ne? kvalitních rockovejch kapel v 21. století je málo, takže polovina lístků jsou hudební kritici, a druhá polovina teen fanynky. se zeptej spolužaček jestli někdy slyšely o dawn from cliff." opře se hrdě o linku

,,no na to, že jste rockeři, máte docela měkký jméno." uchechtnu se

,,já to nevymýšlel! to luke." urazí se

,,já vím prosimtě. v klidu, ju?" usměju se

,,chceš svézt?"

,,co to je za otázku? samozřejmě." beru batoh a následuju ollieho z dveří bytu které jako zodpovědná sestra zamknu

*

,,tak si to tu užij sestřičko. a zeptej se jestli znají dfc a koho maj nejradši!" houkne na mě a já se nad tím jen pousměju a jdu do budovy školy

,,brown? není tohle tvůj bratr?" ukáže mi plakátek bráškovy kapely eddie

,,a víš že je? mám se tě zeptat koho máš nejradši: jeho, luka, johnnyho, nebo bena." usměju se a už jen čekám na tu facku

,,všici to jsou buzny. ale tvůj bratr je frajer." protočí školní "péro-místo-mozku" očima

,,jo, hlavně že ben bude za 2 měsíce táta." zamumlám. to už naštěstí neřeší, a hledí si svého. to samé dělám já a beru si potřebné věci na malbu

,,tak vás tu znovu vítám děcka. dnes pokračujeme v abstraktní malbě. bree? byla bys taková krásná, a šla nám něco takového předvést u tabule?" podívá se na mě prosebně slečna may, protože mám tak nějak k umění nejblíž. nechci se chvástat, ale z celý 1.D, bych řekla že jsem nejtalentovanější

vzala jsem si autobus který jel ke čtvrti kde bydlím, dala jsem si do uší sluchátka a užívala si těch 10 minut jízdy

po mém příjezdu jsem batoh automaticky hodila do kouta svého pokoje. vzala jsem si druhý, menší batoh, do kterého jsem si dala hřeben, voňavku, powerbanku, peněženku, vložky (jsme ženy že ano), klíče, a mohla vyrazit do práce. mám to od dveří bytu tak minutu, takže všechno úplně krásně stíhám

,,ahoj beebee. jak se má brácha?" s úsměvem mě přivítá jedna z mých dvou kamarádek liz

,,ale jo. po práci za ním asi zajedu. a dopoledne se nic nezměnilo?" úsměv jsem jí vrátila a oblékla si zástěru s logem kavárny

,,nic moc. ale něco přece. přišel jeden cápek, mohlo mu bejt okolo 40ti, sháněl se po šéfce. a já že "na co chcete vidět slečnu white? to vám nestačím já?" a on že je její přítel a jestli bych se jí nemohla zeptat, jestli chce na večer šampus nebo víno." zasměje se

,,takže naše andy je na čtyrycítky. no to bych do ní neřekla." utírám hrnky

,,to já taky ne. bridget." zazní mi za zády moje celé jméno, a já vím že je zle

bree brown storyWhere stories live. Discover now