Jiná Než Ostatní I.✔

Na pokraji pravdy

„Dobré ráno." pozdravím kluky na snídani
Sirius mě políbí a všechny holky po mě střelí nenávistným pohledem
Jen se pousměji a věnuji se jídlu.

Brzy se jí dozvíš, pravdu, pravdu.

Uslyšela jsme hlas a uvědomila si že už jsem v sedmém ročníku a že už bych se tu záhandou "pravdu" měla dozvědět.

„Pravdu!"vykřiknu nahlas a všichni a to i profesorové až na Brumbála, po mě hodí nechápavě pohledy typu:si v pořádku?

Já se jen otočím a radši jsem zticha.

„Jess? Proč si vykřikla?" zeptal se mě Sirius
„To ten hlas, už se mám dozvědět pravdu." řeknu
Sirius jen kývne a odejde na hodinu.

Já také ale trošku pomaleji.

Už chci vědět tu záhadnou "pravdu".

Dozvíš se jí, brzy, uvidíme za jak dlouho, přijdu si pro tebe, nebo si možná přidješ ty pro mě.

Řekne hlas a já se vyděsím.
Rychle se snažím nemyslet, tedy jednoduše svou mysl uzavřít, nejde to.

I kdyby teď něco hlas říkal neodpovéděla bych, dost mě to vyděsilo.

„Slečno! Kde jste byla?" pohrozí mi profesorka McGonagallová na přemněňování, na které jsme mimochodem přišla pozdě

„Já-jen jsem se zdržela." špitnu potichu

„A můžu vědět kde?" zeptá se profesorka
Já jen co nejslušněji zakroutím hlavou a sednu si.
Ona si povdechne a pokračuje ve výkladu.
Celý průběh nic nedělám a přemýšlím nad tím, co se mám dozvědět.

„Konec hodiny." řekne profesorka a já se rychle rozběhnu za Brumbálem

Během toho dlouhého přemýšlení jsem doša k názoru že už nevydržím tak dlouho čekat na to, až se hlas uráčí mi říct "pravdu", rozhodla jsem se zajít za Brumbálem.

„Čokoládové žabky." zkusila jsem
Nic.
„Citrónové bonbony." opět zkusím
Nic.
„Bertíkovi fazolky. " zkusím po třetí a už o něco naštvaněji
Chrlič se odsune a já vstoupím.

„Dobrý den slečno." pozdraví mě Brumbál

Já se neobtěžuji pozdravit a rovnou přejdu k věci.

„Pořád v hlavě slyším hlas který rozhodně nepatří ně, je to mužský hlas a pořád mi říoá že co nevidět se dozvím jakousi "pravdu." řeknu na jeden nádech

Brumbál se zarazí, ve tváři má strach, takhle jsem ho ještě neviděla.

„Pane?" zeptám se
Brumbál nic neřekne jen mě chytne a dovede k židli abych si sedla.
Já si sednu a čekám co přijde.

„Je to tady." zašeptá Brumbál pro sebe ale já ho slyšela

„Pane? Já bych chtěla vědět tu "pravdu", řeknete mi to?" zeptám se ho
Brumbál si povzdechne a i se mnou se přemístí na místo na kterém jsem nikdy nebyla.
Je to tam tmavé a chladné, je to nějaká stará barabizna.
Chvíli stojíme před tou barabiznou a nikdo nic neříká.

„Jednou si se to musela dozvědět." vydechne nešťastně Brumbál

„A-a co?" nechápu pořád

Před námi se najednou objeví postava, postava muže.
Hned poznám že je to Voldemort.

Pohlédnu na Brumbála a později na Voldemorta.

„Řekněte mi co se tady děje." řeknu s nechápavým výrazem

Tak coo? Napjatí? :D
V příští kapitole už se dozvíte "pravdu".

Doufám že se kapitola líbila :)