Jiná Než Ostatní I.✔

Brumbál mi nedá spát!

Od toho "slavného" dopisu, co mi přišel od mých "skvělých" rodičů už uběhl týden, dnes jsem měla dostat šaty od matky. Děsila jsem se toho,jakou hrůzu mi asi vybrala.
Dnes byla neděle, měli jsme volno a já s napjetím očekávala šaty.
Byla jsem si na 100% jistá že to bude něco naprosto nemódního! Nebo něco naprosto hnusného a nevkusného!

Celý den jsem byla zavřená v pokoji a už mi to lezlo na mozek a tak jsem se rozhodla vydat do společenky.
Vzala jsem si svou oblíbenou knížku na čtení, nějaké učení a šla jsem.

K mému překvapení tam nebyl nikdo kromě Pobertů.
Bohužel.
A to mi připomíná, dlouho jsem nemluvila s Remem.
Ok, přiznávám, jsou to tři dny, ale i tak! Chodíme spolu do školy, do stejné koleje, potkáváme se každý den!

„Á naše vzácná Nebelvírská smrtijedka." řekl Black jako obvykle
Já ho jen úspěšně ignorovala, sedla si do křesla a dala se do čtení.

„Víš že je pěkně neslušný někoho ignorovat?" vyjel na mě drze Black

„Tak promiň, když bych ti ale na to co jsi mi řekl odpověděla, začali bychom se hádat, na to já ale dneska nemám náladu." konstatovala jsem

Black na mě vyjeveně zíral, zřejmě jsem ho vyvedla z míry.

Po zbytek mé přítomnosti u Pobertů byl klid, což mě hodně překvapilo ale byla jsem za to ráda.

Když jsem se rozhodla jít na večeři, slýchala jsem nadávky: umři smrtijedko! Odporná Zmijozelačka! Smrtijedka! Umři! A tak bych mohla ještě pokračovat, ale nechci vás nudit...

Když jsem vešla do Velké síně nikdo si mě nevšmnul, díky Merline!!!! Děkovala jsem Merlinovi, nestála jsem o pozornost, většinou jsem ji měla, ale z špatné stránky.

Po zbytek večeře jsem na sobě ucítila něčí pohled, byl to pohled někoho, koho bych ani v nejmenším nečekala.

Brumbálův!

Co asi chce? Zajímalo by mě to.

No nic, někdy se za ním zastavím a zjistím to.

Po večeři jsem šla rovnou do pokoje, ani ve společence jsem se nezdržovala.

Když jsem vešla do pokoje leželi na posteli PŘEKRÁSNÉ černé šaty.
Byly jednoduché, to se musí uznat, ale moc se mi líbily.
Tak tohle bych od matky opravdu nečekala, vyrazila mi doslova dech.

Když jsem si šaty zkusila, padly mi nádherně.
Pak jsem se už chtéla převlénout, něco mě ale zarazilo.

Někdo mi poslal dopis, nebyli to ovšem rodiče.

„Ahoj Jess, poslední dobou jsme se moc neviděli. V osm večer? Společenka?

Remus

Ps.: odepiš mi prosím obratem"

Dočetla jsem dopis a hned vzala pergamen, brko a napsala Removi že souhlasím.

Když bylo osm, přišla jsem do společenky.

Remus už tam ale byl, zjevně na mě čekal.

„Ahoj Jess." pozdravil

Já ho objala a taky pozdravila.

„Ahoj Reme." řekla jsem

„Tak co? Už máš šaty?" zeptal se mě

„Jojo, mám, jsou nádherné." rozplývala jsem se

„A neříkala jsi náhodou, že to bude něco otřesnýho?" zeptal se s malým nevěřícným úsměvem

„No-já-tak dobře, možná jsem ve vybírání šatů matku podcenila, to ale nemění nic na tom že je to odporná smrtijedka a nesnášim jí!" řekla jsem a usmála se

Pak jsme se ještě nějakou chvíli bavili o tom plese, já už jsem se ale pak rozloučila a šla spát.
V hlavě mi ale furt vrtal ten Brumbál.
Co asi chtěl? Proč na mě koukal? Co to sakra bylo? Že by přemýšlel jak mi oznámit že někdo z naší pošahaný rodiny umřel? Přemýšlela jsem
To už zašlo moc daleko, jo svou rodinu jsem nenáviděla, smrt jsem ale nepřála nikomu, dokonce ani Voldemortovi.
Já jsem nebyla ten typ člověka co lidem přeje smrt.

I tomu nejodpornějšímu bych smrt nepřála, a rozhodně bych nad tím ani neuvažovala!

V těchto myšlenkách jsem usnula, v myšlenkách na to, co mi asi Brumbál chtěl?

Nová kapitolka :D tak co líbila?
Budu ráda za votes i každičký koment :D
Co asi Brumbál té Jess chtěl..... se dozvíte v další kapitole ;D