Jiná Než Ostatní I.✔

Profesore?

Ráno jsem se probudila na ošetřovně, zpočátku jsem netušila kde to jsem, pak jsem si ale uvědomila co se stalo včera.

„Slečno! Vypijte tohle!" křikla ma mě madam Pomfreyová a dala mi do ruky lektvar co vypadal jak bláto

Bylo teprve ráno a tak jsem do ruky vzala knížku a četla si, tak tomu bylo do odpoledne.

„Ahoj Jess." pozdravili mě kluci kteří právě přišli

„Ahoj." řekla jsem potichu
Po chvíle ticha promluvil Rem.

„Jess, nás to moc mrzí, nemůžeš nám odpustit?" zeptal se smutně

„Reme, já vám věřila, zvlášť tobě."řekla jsem smutně

„Já vím, ale je mi to líto a Jamesovi a Siriovi taky." škemral Remus

„Ach jo, proč já musim každýmu odpouštět!" pozvdechla jsem si

„Takže přátelé?" zeptal se James

„Přátelé."řekla jsem a všechny objala

„Teď někdy se za tebou má stavit White, pořád se na tebe ptá... " řekl otráveně Sirius
Já jsem se jen pousmála.
„Jess a půjdeš teda se mnou na ten ples?" zeptal se opatrně Sirius
„To víš že půjdu." usmála jsem se
„A kdy tě pustí?" zeptal se James
„Myslím že na večeři bych měla být už pryč z ošetřovny." řekla jsem šťastně
V tu chvíli přišel na ošetřovnu profesor White.
„Tak my jdem." řekl Rem a poté s klukama společně odešli.
„Dobrý den slečno, jak se vám daří?" zeptal se mě profesor
„Daří se mi dobře." řekla jsme trochu arogantně
Chtěla jsme profesora trošku potrápit, vím že to je ode mě hnusné ale co..
„Slečno je mi líto co se stalo já-" nedopověděl to protože jsem ho přerušila
„Já si dělám srandu, vše je v pořádku." usmála jsem se na něj
Chvílí jsme si tak přátelsky povídali...

„Tak já už půjdu." řekl profesor a bez rozloučení odešel
Co to mělo být?

Když už se blížila večeře madame Pomfreyová mě pustila.

„Ahoj kluci." pozdravila jsem je když jsem si nabrala nějaké to jídlo

„Ahoj Jess." oplatili mi pozdrav

„Za kolik dní je ten ples?" zeptala jsem se s plnou pusou

„Za dva týdny." řekl James
Měla jsem jako první dojedeno a na kluky jsem nechtěla čekat, a tak jsem šla do společenky napřed.

„Au." sykla jsem když jsem ucítila že mě někdo chytl za ruku, mezitím co jsem procházela Bradavickými chodbami
Otočila jsem se abych viděla kdo je ten, co mě zastavil.
Byl to profesor obrany proti černé magii, profesor White.

„Slečno! Vidím že vás už pustili." řekl profesor s poněkud zvláštním výrazem ve tváři.

„Hm." řekla jsem stroze
Profesor se dlouze zadíval do mých očí a já do jeho.
Pristoupil blíž ke mně a naklonil se.
Když už ode mě byl téměř dva centimetry spojil naše rty v jedno.
Já jsem se rychle snažila odtáhnout ale on mě mě nechtěl pustit a tak pokračoval. Chytl mě za pas a dál líbal.
Po chvíli co jsem se snažla dostat se z jeho spárů jsem ho nakonec silně kopla do kolene a on na chvíli přestal.

„Úchyle." sykla jsem k němu a vlepila mu facku
Když jsem došla do společenky kluci už tam seděli, sedla jsem si k nim a nechala průchod slzám.

„Jess, co se stalo?" zeptal se Sirius který mě držel v náručí

„Dnes se o tom nechci bavit ano?" řekla jsem

„Běž si odpočinout." řekl Remus

Já se zvedla a odešla do pokoje.

Když jsem ulehla přemýšlela jsem, přemýšlela jsem na tím, že lidi od kterých to nečekáte vám vrazí kudlu do zad, přetvařují se, chovají se přátelsky ale přátelé nejsou, je těžké někomu věřit, zvlášť v téhle době....

Doufám že se vám kapitola líbila.
Moc děuji za votes💘komentáře💘přečtení💘