Jiná Než Ostatní I.✔

Brumbálova pracovna

Ráno jsem vstala, vzala si na sebe svou oblíbenou černou košili a dnes vyjímečně místo sukně kraťásy.
Došla jsem si na snídani, když v tom to tu bylo zase! Ten pohled! Brumbál! Co po mně asi chce!?Byla jsem rozhodnutá že za ním dnes odpoledne po vyučování zajdu. Jeho pohledy mě dost rozčilovaly.

„Čau smrtijedko." přišel ke mně Black, ušklíbl se a dal mi facku.
Nechápala jsem ho,začaly mi téct po tvářích slzy.
Já jsem se jen bezeslova sebrala a odešla na vyučování.

První hodinu jsem měla bylinkářství s Mrzimorem.
Měli jsme cosi přesazovat.

Pak jsem měla lektvary, přeměňování a dějiny.
Což mě překvapilo a byla jsem za to ale ráda, že jsme v hodině jsem opisovali cosi z tabule.
Když bylo po hodině , uslyšela jsem za sebou kroky, čekala jsem Blacka ale byl to Rem.

„To co ti udělal Sirius bylo hnusný." řekl a objal mě

„Díky Reme. Mně to ale nevadí, jsem zvyklá." řekla jsem a usmála se

„To jsou teda strašný zlozvyky." řekl a usmál se se mnou

Pak už jsem se rozhodla jít k tomu Brumbálovi.
U Merlina co mu je?! Proč na mě koukal????

Věděla jsem, že heslo bude nějaká skadkost a tak jsem hádala.

„Citrónové bonbony?" nic

„Bertíkovy fazolky." nic

„Čokoládové žabky." bingooooo!!!
Konečně jsem to otevřela! Jak má "originální" heslo. Pomyslela jsem si a vešla dovnitř.

„Slečno Switenová, už jsem myslel, že nepřijdete." řekl Brumbála já na něj civěla jak na přízrak.
To ale Brumbál rozhodně není, sem to spíš já.

„Čekal jsem vás slečno, věděl jsem proč přjdete, chcete vědět proč jsem na vás tak koukal,že je to tak?" Dodal s úsměvem Brumbál a já jen mlčky přkývla

Zní to fakt divně když v Brumbálově pracovně řešíme to, proč na mě civěl.

„Rozmyslete si své rozhodnutí Jessico, pán Zla už dlouho čekat nebude, bude tě chtít na svou stranu. Já věřím, že i přes to všechno co ostatní říkají, jsi jistě hodná a skvělá holka." odpověďel a mrknul na mě
Počkat co? Brumbál na mě mrknul?! Divný.

„Já, no, já se ale k němu nechci přidat." řekla jsem rozpačitě

„To je dobře. Jo a všiml jsem si že jste si našla kamráda, pana Lupina." řekla a trošu šibalsky se usmál

On si všimne toho že jsem si našla kamaráda a toho že mě mí spolužáci šest let šikanují si náhodou nevšiml?!

„Ano." řekla jsem

„Myslíte že nevím o panu Blackovi a Potterovi?" zeptal se Brumbál jako to byla samozřejmost.... On mi čte snad myšlenky.

„No, tak očividně ano." řekla jsem trošku nepříjemným hlasem.

„Vědí o tom všichni učitelé." řekl a já vykulila oči

Co? Proč to teda nikdo neřeší?!
Nic jsem na to Brumbálovi neodpověděla jen na něj poněkud uraženě podívala.

„Neřešili jsme to proto, že jsme chtěli, aby si to především pan Black uvědomil. Přijde mi tak trošku, a to nejsem sám, více učitelů si to myslí, že vy a pan Black by jste se k sobě náramě ho-" nedopověděl to protože já jsem ho přerušla

„Nehodili! On, je ten co šikanuje a já ta, co trpí!" řekla jsem naštvaně

Brumbál měl ale stále klidný obličej.

Pak už jsem raději odešla.

Vážně si učitelé povídají o tom že se hodím k Blackovi?
Ja? On? Co?

Když jsem došla k Buclaté dámě sdělila jsem jí heslo ale ona si zřejmě chtěla popovídat.

„Godric Nebelvír." řekla jsem

„Ale, ale, odkud se nám to vracíš?" zeptala se arogantním hlasem
Neměla mě ráda, já jí taky ne... byla to drbna.

„Gordric Nebelvír!" řekla jsem trochu naštvaněji

„Si ráda že jsi v Nebelvíru, nebo bys radši Zmijozel?" uchechtla se

„Řekla jsem Godric Nebelvír!!! " zařvala jsem

Ona si pak něco zamumlala a já vešla do společenské místnosti.
Sedla jsem si do křesla a jen tak sledovala jak plápolá oheň.

Pak jsem ale uslyšela kroky, rychle jsem se otičila, uviděla jsem Siriuse.

„Prosím tě dneska ne, ano? Já se dneska na nějaký facky fakt necejtim." řekla jsem mu

On ale ani nevypadal že by mi chtěl jednu vrazit, spíš popovídat si?

„Si v pohodě?" zeptala jsem se ho

„Já? No jasně, jen jsem přemýšlel o tom plesu." řekl

„Nechceš na něj že?Já taky ne, nenávidím svou rodinu, Voldemorta a ty co si hrajou na čistou krev. Je přece jedno, jakou má čověk krev." řekla jsem naštvaně ale zároveň smutně
Na Siriusovi jsem uviděla úsměv, ne ten jeho každodenní arogantní, ale opravdový úsměv.

„Jako kdyby jsi mi mluvila z duše, princezno." řekl a o objal mě
Pak odešel a já tam zase zůstala stát jako zkamenělá

Když nsem došla do pokoje začala jsem přemýšlet o tom co se stalo.

Proč je Sirius večer vždy tak jiný? Proč mi říká princezno? Když je takový dá se s ním dobře popovídat...

Nová kapitola hned brzy :D
Tak co? Jak se vám líbila.
Moc potěší votes i komentáře💚