I need only one thing... (Niam) cz

18.

Niall

Černo, všude jen tma. Vůbec jsem nevěděl, kde se nacházím. To poslední na co jsem si pamatoval bylo že jsem byl u Louise v bytě a ráno jsem chtěl jít koupit Liamovi něco dobrého k snídani. Otevřel jsem dveře a pak už nic pouze tma a bolest v zátylku.

Po nějaké době jsem se trošku zorientoval a došlo mi, že sedím svázaný na tvrdé židli a na očích mám šátek. Uslyšel jsem nějaký hluk který se přibližoval a pak mi někdo strhnul šátek z očí a mě oslepila ostrá záře stropních svítidel. Samozřejmě že jsem chtěl vědět, co se stalo, kde jsem, a proč tu musím být svázaný...

Ale na moje otázky mi nikdo nehodlal odpovídat a místo toho jsem skončil s pusou zalepenou širokou kobercovou páskou.

Několik lidí stálo po obvodu asi nějakého starého skladu, nebo co to mohlo být. Páchlo to tu zatuchlinou a hnilobou. Ale přemýšlení o místním nevábném interiéru mě přešlo, když do místnosti vstoupil vysoký starší muž s prošedivělými vlasy. Byl oblečen v dokonale padnoucím černém obleku a vyzařovala z něj autorita. Nemněl jsem z něj vůbec dobrý pocit. A taky jsem se bál, jestli mi nebude chtít nějak ublížit. On ke mně ale pouze přišel blíž a s pobaveným úsměvem mě poplácal po tváři.

Pak si vyndal z kapsy u saka telefon a vytočil nějaké číslo.

Mobil byl zapnutý na reprák a tak jsem mohl bez problémů slyšet celý rozhovor. Nejhorší pro mě ale bylo, když jsem rozeznal majitele hlasu na druhé straně telefonu. Byl to můj Liam. Jedna horká slza mi sjela po tváři a zastavila se o kobercovou pásku na mé puse.

Snažil jsem se být silný, ale pochyboval jsem, že by Liam přistoupil na jejich podmínky a ublížil nějakému člověku. A tak jsem se pomalu ale jistě snažil smiřovat se svým osudem.

Harry

Už druhý den jsem se pokoušel dovolat Niallovi ale zatím bohužel bezvýsledně.

Čím dál víc jsem si začínal uvědomovat, že se tu něco děje za mými zády. Protože i Louis se začal v posledních dnech chovat trochu divně. Prostě mi tu něco nesedělo, ale nevěděl jsem co. Asi to byl nějaký můj šestý smysl, co mi říkal, že tohle nebude jen tak.

A proto jsem se musel vydat za tím, který z mé návštěvy asi nebude moc nadšený. A možná mě i vyhodí z prahu svých dveří. Ale já jsem prostě potřeboval odpovědi na mé otázky.

O hodinu později už jsem netrpělivě přešlapoval před Liamovým domem a neodbytně tisknul tlačítko zvonku. Nikdo mi ale neotevřel. I když bych přísahal, že jsem v prvním patře zahlédnul, jak se pohnula záclona. Po další asi půl hodině jsem to ale vzdal...

Liam

Nebyl jsem ještě vzhůru ani půl hodiny když mě z mého přemýšlení vytrhlo zběsilé zvonění. Šel jsem se nenápadně podívat k oknu, kdo to takhle brzo ráno může být. Ale když jsem přes záclonu zahlédl Harryho kudrnaté vlasy bylo mi okamžitě jasné, že mu nesmím za žádných okolností otevřít. Nemohl jsem dovolit, aby se do této situace zapletlo ještě více nevinných lidí.

Bylo přesně za pět minut devět a já už nějakou tu chvíli přecházel po obývacím pokoji a čekal na dnešní hovor od toho nepříjemného chlápka, který si myslí, že si tu jen tak může klást podmínky. Otázkou ale stále zůstávalo, jestli tahle situace vůbec ještě může dopadnout dobře. Jedna věc mi ale byla jasná už teď. Když nepřistoupím na jejich podmínky budou Nialla možná i týrat. Vždyť tenhle scénář byl snad v každém druhém filmu.

Niallův telefon začal náhle zvonit a já i tak nadskočil i přesto že jsem ten hovor očekával. Opět to bylo neznámé číslo a mě z toho okamžitě naskočila husí kůže. Zhluboka jsem se nadechl a hovor přijal.

,, Dobrý den pane Payne.''

,,Nemyslím si že by byl moc dobrý'' odsekl jsem

,,Doufám že jste pochopil že do téhle akce nemáte zatahovat nikoho dalšího?''

,,Nebojte se nikomu jsem nic neřekl'' řekl jsem kousavě protože už mi s tím chlapem trochu docházela trpělivost.

,, Tak to jsem rád že si v tomhle směru rozumíme.''

,,Ale teď zpět k provedení celé té vaší akce.''

,,Přesně za týden v 9h večer budete mít před vaším domem zaparkované černé Porsche.

,,Zbraň a náboje budou v kufříku pod sedadlem spolujezdce a v navigaci budete mít nastavené přesné místo kam se máte dostavit.''

,,Na celou akci budete mít pouze hodinu.''

,, Snažte se aby jste byl nenápadný a vše proběhlo rychle.''

,,Daná osoba bude na stanoveném místě o to už se postaráme. Od vás se žádá pouze stisknutí spouště.''

,, A nezapomeňte pane Payne na svého přítele určitě by se vám nelíbilo kdyby jste ho našel jednoho rána samozřejmě úplně náhodou například utopeného ve svém bazénu že?

,,Tak tedy za týden, nezapomeňte.''

,,Dobře za týden, hlavně Niallovi neubližujte.''

,,Nebojte se u nás se bude mít jako v bavlnce.'' dořekl a zavěsil.

,,Co přesně se má stát za týden? '' uslyšel jsem za sebou chraplavý hlas a málem se mi podlomila kolena když jsem se otočil a uviděl Harryho, který se s naštvaným výrazem opíral o stěnu mého obýváku.

,,Liame okamžitě mi řekni co se tady děje a nezkoušej se z toho nějak vymluvit?''

,,Kde je Niall a proč jsi teď právě telefonoval z jeho mobilu?''

Byl jsem v té chvíli naprosto paralyzovaný jak z předchozího telefonátu tak i z Harryho následných otázek. Jediné co se mi v tu chvíli však podařilo vykoktat bylo to že Niall ještě stále spí...

Ahojky,

tak už jsem zase zpět vydovolenkovaná a ráda bych napsala i naprosto happy ale bohužel to tak není.

Vím že jsem vám slíbila delší díl ale byla jsem ráda že jsem dala dohromady tohle.

Když jsem se totiž včera vrátila domů moje kočka kterou mám už 18 let nevypadala vůbec dobře.

A tak jsem ji okamžitě odvezla na veterinu kde mi řekli že má špatné ledviny a že to vypadá dost špatně.

A tak teď stojím před rozhodnutím co dál protože nechci aby se trápila.

Ale nechci vás tady zatěžovat svýma problémama.

Jen vůbec nevím jak budu schopná psát další díly, protože i tenhle jsem psala asi půl dne.

Doufám že to má alespoň trochu hlavu a patu...

-Claire-