I need only one thing... (Niam) cz

34.

Louis

Harry vypadal opravdu hrozně a mojí povinností bylo se o něj postarat. Když jsem mu ale donesl uvařený zelený čaj ani mi za něj nepoděkoval a tvářil se, jako kdyby kousnul do citrónu. Takového jsem ho neznal vždy byl moje sluníčko. Něco se muselo včera stát, i když se všichni tvářili, že je vše v pořádku. Můj šestý smysl mi napovídal něco jiného.

Chtěl jsem ho trochu rozveselit a tak jsem si k němu vlezl do postele a do ucha mu šeptal sladká slovíčka. Ale i tak mi přišel pořád hodně napnutý. A tak jsem to nechal být a radši si užíval, že můžeme být spolu. Nechtěl jsem vyzvídat, co se včera stalo. Pokud bude chtít tak mi to určitě řekne sám, tím jsem si byl jistý.

Harry

Nevíte jak se mám zbavit toho pocitu viny co mě tíží na hrudi? Hm já taky ne. Ale je mi jasné že kdybych to Louisovi řekl tak by mi to neodpustil. Je vůbec možné nevěru jen tak odpustit? Nevím, nikdy jsem tohle nezažil. Nikdy jsem nikoho nemiloval tak moc jako Louiho a to že jsem ho podvedl by mu jistě zlomilo srdce. Ale musel jsem to někomu říct.

Niall

Když jsem se ráno probudil hned jsem se musel podívat na levou ruku, jestli tam ten zásnubní prstýnek pořád mám a jestli se mi to náhodou jen nezdálo. A překvapivě tam byl v celé svojí kráse se třpytil v ranním slunečním svitu. Musel jsem se usmát, tohle byl prostě splněný sen. Pomalu jsem se vykroutil z Liamova sevření a šel jsem si vzít něco na sebe. Dneska jsem chtěl klukům udělat něco dobrého k snídani po včerejší náročné noci.

Liam

Být probuzen sladkými polibky a vůní palačinek s nutelou a velkou porcí šlehačky je asi ta nejlepší věc na světě. A jelikož se mi nechtělo z vyhřátého pelíšku tak jsem Nialla donutil, aby mi snídani přinesl až do postele a mohl mě i krmit. Nakonec to skončilo tak že jsme byli oba zapatlaní až za ušima. A tak jsem se donutil konečně vstát a odnést svojí lásku do koupelny a dát si společnou koupel.

Odpoledne totiž byla v plánu návštěva mojí rodiny. Chtěl jsem jim Nialla konečně představit a taky jim oznámit tu velkou novinu o našem zasnoubení. Jen jsem doufal, že to bude vše probíhat v pohodě. Ale kdo by si Nialla hned neoblíbil.

Harry

Už jsem ty Louisovi přeslazené řeči nemohl dále poslouchat. V hlavě mi pořád naskakovali útržky z předešlé noci. A chtělo se mi ze sebe zvracet. Jsem ,,hajzl první třídy'' taky Vás rád poznávám.

Musel jsem se někomu svěřit a jediný komu jsem mohl ve všem důvěřovat byl Niall. Řekl jsem tedy Louisovi, že musím na chvilku na vzduch a šel najít Nialla. Naštěstí i to netrvalo moc dlouho a hned jak jsem ho spatřil jsem ho chytil za zápěstí a táhl ho ven z tohoto domu. Potřeboval jsem najít nějaké, místo kde budeme mít klid a kde se mu budu moci vyzpovídat.

Niall se nejdříve trochu vzpíral protože nevěděl kam jdeme ale já měl naštěstí větší sílu. Po několika metrech jsem se zastavil u jednoho stromu a opřel se o něj.

,,Děje se něco Harry? Jsi nějaký divný? A proč jsi mě táhnul až sem?''

,,Potřebuju s tebou mluvit o včerejšku.''

,,Neříkej, že ti Lou vyčítal to, že jsi se tak opil?''

,,Ne o to nejde. To co ti musím říct je mnohem vážnější'' řekl jsem a pak jsem Niallovi převyprávěl, co se mi včera stalo teda aspoň to, co jsem si pamatoval.

Po celou dobu jsem se mu nedokázal podívat do očí. A když jsem skončil a slzy mi tekly po tvářích místo křiku a obviňování jsem cítil pouze dvě silné paže, které se obmotaly kolem mého těla a Niallův uklidňující hlas...