Alfa a Omega

6. Zéta(ζ)

Když jsem v pondělí dorazil zpátky do školy po mé pravidelné absenci ze "zdravotních důvodů", hned od rána jsem musel čelit pokřikování a narážkám ostatních a nejvíce barvitých a vulgárních poznámek přicházelo od mých starých známých.

Zvládal jsem to ale s daleko větším klidem bez obvykle. Možná za to mohlo moje setkání s Konstantinem, ale dokázal jsem zůstat nad věcí a buď ty křiklouny ignoroval nebo je usadil nějakou trefou odpovědí.

Christian, mohutný blonďák ze čtvrťáku, a nejstarší alfa na škole se cítil uražený, že jsem nereagoval na jeho zprávu a dával mi to ostentativně najevo.

Odchytil si mě v knihovně před odpoledkou, kde skoro nikdo nebyl, a posměšným tónem, ale potichu, aby nás knihovnice sedící vepředu na recepci nevyrazila, se zeptal: „Tak jak sis to sám doma užil?"

Nevzrušeně jsem vzhlédl od rozdělaného referátu na společenskovědní seminář a zadíval se mu zpříma do očí.

Tohle alfy vždycky vykolejilo, omega by přece před nimi měl poslušně klopit zrak a nejlépe se k tomu cudně červenat.

To tak. Nasrat.

Christian měl každé oko jinak zbarvené, jedno do světle hněda a druhé více do zelena. Tato zvláštnost možná některým připadala zajímavá a přitažlivá, ale já mezi ně nepatřil. Naopak mě ta nesouměrnost iritovala, přestože on za to samozřejmě nemohl. A nebo mě spíš iritoval Christian a to bez ohledu na barvu jeho očí.

„Co chceš, Chrisi? Nemám na tebe čas ani náladu."

„Neodpověděls mi na zprávu."

„Nepovažoval jsem to za nutné. Už jsem tě odmítl tolikrát, že bych čekal, že ti to dojde."

Ruce si opřel o hranu stolu a naklonil se přes něj co nejblíž ke mně.

„Nedokážu si představit, jak to musí být nepříjemné," zašeptal, „sám doma, bez pomoci alfy."

„Kdo říká, že jsem byl sám?" odpálkoval jsem ho.

Oči se mu zaleskly a nedalo se nevšimnout, jak sjel pohledem na můj krk patrně pátrající po nějaké značce. Navíc nasál vzduch jako pes co větří, což byl v případě Chrise velice přesný popis. 

Nevěřil jsem však, že by po skoro 48 hodinách a třech sprchách ze mně mohl Konstantina vycítit, navíc když jsem spolu ani nespali.

Na druhou stranu každý alfa byl na tohle velice háklivý a přítomnost soka z omegy prostě nějak vytušil.

Bylo viděl, že i Chris zaváhal, ale pak řekl: „Kecáš."

Pokrčil jsem rameny, nemínil jsem mu něco dokazovat. Naštěstí mě zachránil zvonek. Sebral jsem učebnice a beze slova odešel do třídy.

~~~

Odpolední vyučování proběhlo bez většího vzrušení, teprve u skříněk, kam se všichni po skončení výuky nahrnuli, do mě strčil Patrik, vysoký černovlasý třeťák vedle ze třídy a další boreček z neandrtálské tlupy alf. 

Strčil do mě takovou silou, že se mi rozsypal obsah baťohu na zem. 

„Dávej pozor," okřikl jsem ho a klekl si, abych posbíral vypadané sešity a učebnice. 

Páťa ke mně přistoupil a místo aby mi pomohl sbírat vysypané věci, shlédl na mě s úšklebkem: „Na kolenou ti to vážně sluší." 

A než jsem se nadál chytil mě ten debil za hlavu s jasným cílem si ji přiblížit ke svému rozkroku, aby mi názorně předvedl, co bych na těch kolenou měl nejlépe dělat.