Alfa a Omega

1. Alfa (α)

Alfa a omega jsou první a poslední písmena řecké abecedy, alfa a omega tvoří dokonalý celek, jsou kontrasty, které se přitahují, počátek a konec všeho.

Být omega stálo za hovno. 

Nesnášel jsem to, nesnášel jsem na tom úplně všechno. A ze všeho nejvíc jsem nesnášel těch několik dní jednou za pár měsíců, kdy jediné, na co jsem dokázal myslet, byl sex. 

Navíc nešlo pouze o sex. Protože omega přece potřeboval ke svému absolutnímu štěstí a spokojenosti alfu, bez něj neznamenal nic.

Já ale žádnýho podělanýho alfu nechtěl.

Už jsem se zmínil, jak moc nesnáším být omegou? 

Proč zrovna já, opakoval jsem si v duchu, když jsem procházel prázdnou školní chodbou a rychlým krokem mířil ke skříňkám, abych odtud mohl co nejdřív vypadnout.

A kvůli čemu, že tak pospíchám? 

Protože to na mě právě přišlo, přestože jsem doufal, že mám ještě pár týdnu k dobru. Ale rozhodně jsem nemínil čekat, až se to rozjede na plno.

Protože pak...Pak to bývalo pěkně drsný.

A já jsem si přál, abych se, až mě ta nálož hormonů zasáhne v plné síle, nacházel zamčený u sebe v pokoji, daleko od lidí, daleko od všech a hlavně od jakéhokoli alfy. 

Když jsem u školní zdravotnice vyplňoval omluvenku na následující dny, ani se mě neptala proč. Patrně ji stačil jediný pohled na můj schvácený obličej, aby pochopila. Navíc jsem byl jeden z několika málo podobně postižených chudáků na škole, takže si mě pamatovala.

Narodit se jako omega se prý považovalo za velkou vzácnost. Jo, tak to určitě. 

Odemkl jsem skříňku, vytáhl z ní svoje věci, abych co nejrychleji vypadl z tohohle ústavu. Naštěstí moji rodiče tento týden vyrazili na svoji dlouho odkládanou dovolenou a já tím pádem budu mít celý byt pro sebe. Když tedy nepočítám svoji starší sestru, ale Ella mi půjde z cesty. Nebylo by to koneckonců poprvé, co mě uvidí v tomhle stavu. 

Cítil jsem to na sobě čím dál víc. Cítil jsem, jak se mi klepou ruce, jak se potím a oblečení mi začíná být na kůži nepříjemné. Také moje smysly se zesílily, hlavně čich. Na pachy jsem byl v tomhle stavu vždycky nejvíc háklivý.

Prošel jsem vrátnicí ven ze školy. Rozběhl jsem se. Známou ulicí, pak zkratkou parkem, až k našemu cihlovému domu, po schodech do třetího patra. Naštěstí jsem nemusel zdlouhavě hledat klíč, protože Ella se nacházela doma a učila se na zkoušky.

Když mi otevřela, stejně jako školní zdravotnice okamžitě poznala, která bije. 

Nezmohl jsem se ani na pozdrav, beze slova prošel kolem ní a zapadl do svého pokoje. 

A zamkl se tam. 

Na to, co se tady bude následující hodiny a dny dít, fakt nepotřebuju svědky. A Ella měla náhradní klíč, takže v případě nějaké krize se mohla dostat dovnitř. Byla to mezi námi taková tichá dohoda. 

Známé prostředí a známé vůně, k tomu moje věčně neustlaná postel... To všechno mě trochu uklidnilo. 

Byl jsem u sebe doma, ve svém kutlochu, kde jsem po nocích pařil hry a projížděl sociální sítě a celkově vegetil. Tohle byl domov, místo, kde jsem se cítil v bezpečí.

Tady to zvládnu.

Několika úspornými pohyby jsem ze sebe shodil veškeré oblečení a vlezl do malé koupelny patřící k pokoji, abych se osprchovat. Kapky studené vody mi padaly na rozpálenou kůži a já doufal, že trochu zklidní moje rozbouřené hormony. Moc to nepomáhalo.