Alfa a Omega

14. Ksí (ξ)

Ta nečekaná návštěva mě rozhodila natolik, že jsem se notnou chvíli nezmohl na slovo. Teprve po několika vteřinách zaraženého ticha jsem ze sebe vypravil: „Co tu děláš, Chrisi?"

„Byl jsem tady kousek a něco jsem ti přinesl," vysvětlil.

Všiml jsem si, jak se zarazil a dlouze si mě prohlíží.

Došlo mi, co na mojí maličkosti vidí či v jeho případě spíše cítí tak zajímavého, a začal rudnout. Samozřejmě i tenhle blonďatý poděs od nás ze školy s každým okem trochu jinak zbarveným byl alfa.

A alfa na omeze přece pozná úplně všechno.

Proto Chris poznal také to, co jsem dělal ještě před pár okamžiky i v jakém rozpoložení se právě nacházím. Přestože to největší vzrušení ze mě rychle vyprchávalo. Ten šok, spatřit na prahu svého bytu zrovna Christiana, zapůsobil lépe než studená sprcha.

„Prosím tě, nekomentuj to," předběhl jsem ho, než mohl cokoli říci.

„Nemusíš se stydět, děláme to všichni," zašklebil se vesele.

„Řekl jsem, abys to nekomentoval," zopakoval jsem ostře a netrpělivě dodal. „A vybal, co potřebuješ, nemám na tebe čas."

„Máš rozdělanou práci?" 

Věnoval jsem mu vražedný pohled a byl setsakramentsky blízko tomu, abych mu přirazil dveře před nosem. 

Asi to poznal a rychle zacouval: „Dobře, promiň, už mlčím. Pustíš mě aspoň do chodby?"

Nechtělo se mi ho brát dovnitř, jenomže Růžičková z bytu odnaproti, ta největší drbna z celého domu, nás už teď jistě šmírovala přes kukátko. A aby o mně roznášela klepy po baráku jsem nepotřeboval.

„Tak pojď," vtáhl jsem ho do chodby.

Ovšem nechtěl jsem se s ním bavit ani v chodbě, protože byla příliš úzká a díky zabudované šatně jsme se tam my dva mohli sotva vejít. Vzal jsem ho tedy do kuchyně, která navazovala na chodbu, a pokynul mu, aby si sedl k jídelnímu stolu.

Mamka měla vždy všude perfektně uklizeno, takže kuchyň byla vypulírovaná, nikde žádné špinavé nádobí, vše se lesklo čistotou. To pouze můj pokoj z celého našeho bytu vypadal jako by tam vybuchla bomba. 

Nepřisedl jsem si k Chrisovi, opřel jsem se zády o kuchyňský pult a pohlédl na svoji nezvanou návštěvu. „Tak proč jsi přišel?"

Z kapsy bundy, kterou si ani nesundal, vytáhl několik složených papírů a položil je na stůl.

„Co je to?"

„Ten test z fyziky, co budete psát v pondělí, i s výsledky."

„Co?" překvapil mě, „jaks k tomu přišel?"

„Mám své zdroje," pousmál se. „A myslel jsem, že by ti to mohlo pomoct."

„Jaké zdroje?"

„Schwartz dává už pět let všechny čtvrtletní testy stejný," vysvětlil a prohrábl si svoje sestřižené blond vlasy. „Má dvě varianty, které vždycky ob rok střídá, a myslí si, že na to nikdo nepřijde. Máš tam pro jistotu obě, ale myslím, že letos vám dá to béčko."

Nevěděl jsem, co na to říct. Tímhle mi opravdu velmi pomohl a ušetřil hodiny učení.

„To je od tebe..." marně jsem hledal vhodné slovo a nakonec ze sebe dostal pouze: „Díky."

„Ale mohl jsi mi to dát ve škole," nechápal jsem proč se kvůli tomu trmácel až sem, ještě k tomu takhle pozdě večer.

„V pátek jsem tě nestihl a příští týden budu pryč."