Amberly a Král

5

Dveře se otevřou a dovnitř vejde král. Nepohlédnu na něj rovnou se klaním.

,,Nechte nás." rozkáže. Měl hrubý hlas, ale neděsilo mě to jak bych očekávala, naopak. Všechny služebné, které tu byli odešli kromě Evelyn a May, které se stejně jako já stále klaněla. Maya se stihla vrátit těsně před králem.

,,Vstaň." další rozkaz. Narovnám se a pohlédnu svému králi do očí. Měl je
zelené. V jeho očích jsem viděla jiskru, která dávala jeho očím život. Stejně jako on i já si ho prohlédla. Bylo mi jasné že si prošel tvrdým výcvikem, na jeho těle to bylo dobře znát. Vlasy měl po matce, hnédě. Na spánku se mu táhla dlouhá jizva, která zasahovala do obočí a rodělovala ho. Ta jizva nebyla ohavná, líbila se mi.

,,Řekl jsem, nechte nás." řekl znovu král aniž by se přestal dívat na mě. V tu chvíli mi to došlo. Obě čekali na povolení od své paní a pokud bych jim to zakázala zůstali by tu.

,,Můžete jít." řeknu rozechvělím hlasem. No tak Amberly prober se! Evelyn i May se znovu ukloní a i když neochotně opustí mé komnaty.

,,Posadíme se." oznámí mi a sedne si. Žádná otázka, pouze rozkazy. Vyhovím mu a posadím se naproti němu.

,,Líbí se vám palác Isabell?" zeptá se a začne poklepávat prstem po opěradle křesla. Ušklíbnu se. Očividně nejsem jediná, která se necítím konfrontně. ,,Líbí, je však velký, budu ráda když se nestratím."

Král přikývl. ,,Personál si vás už oblíbil a to jste tu jen chvíli." pokrčím ramenem. ,,Vaše služebná..." ,,May." skočím mu do řeči. Teď kdyby mě viděla matka tak mi udělí takovou přednášku, že se z ní již nevzpamatuji. ,,Jmenuje se May." král se zamračil a přestal ťukat prsty o opěradlo. Tentokrát já začala vykazovat nervozitu a to podupávaním nohou a kousaním si zevnitř rtu.

,,May se zhostila velmi brzo svého úkolu. Dokonce neposlechal slovo krále." ,,Netrestejte jí za to." požádám ho tiše a s obavou v hlase. ,,Nemám to v plánu." ujistí mě. 

,,Máte ráda koně?" ,,Samozřejmě. Koně jsou majestátná stvoření s duší. Když jedete na koni nejste jezdec a kůň, ale jedno." odpovím po pravdě. ,,To je pravda slečno. A umíte na nich jezdit?"  ,,Párkrát jsem jela." stejně jako jeho matka i on mlaskl jazykem. ,,Výborně odpoledne se projedeme." v tu chvíli se ve mě objevila malá dušička. Tohle nebyl dobrý nápad. Na koni jsem sice jela už několikrát, ale nijak zvlášť jsme ho neovládala. Ale odporovat králi jsem nemohla. ,,Jistě vysosti."

James zalétl pohledem ke svým hodinkám a postavil se. ,,Je oběd." prohlásí. Také se zvednu. Podle etikety mi nabídl rámě a už jsem šli. Venku se k nám připojila Evelyn s Melody. ,,Už máte dvě dvorní dámy." v jeho hlase jsem zaslechla překvapení. ,,Ano, díky vaší matce pane. Já osobně preferuji nula dvroních dám, ale dvě ještě překousnu."  ,,Chápu." bylo to jediné co na to řekl.

Šli jsme snad věčnost. Už už jsem se chtěla zeptat, kde to jsme a jestli jsme nezabloudili, když se otevřeli dveře a my vešli do jídelny. Už tu byla má matka i otec a králova matka. Mý soutozrnci tady vůbec nebylili. Tiše si spolu  povídali, když jsme však vešli do místnosti, jejich rozhovor utich a můj otec s matkou se ukloní. James tomu nevěnoval pozornost. Dovedl mě k mé židli, která byla po jeho  pravé straně. Bez jediného slova jí odsunul a nechal mě abych si sedla. Sám se pak posadil do čela stolu.

,,Takže, Vy budete rodiče mé snoubenky." řekne a při tom přivolal služebné s jídlem. ,,Ano to jsme." souhlasí otec až s přehnanou úctou. Matka jen sklopí hlavu. Tohle jejich chování je pro mě nové.

,,Vás znám." řekne James a pohlédl na mého otce. ,,Ano můj králi, dvakrát jsme se již viděli."  ,,Vzpomínám si jen na jedno setkání, bylo to kvůli  pozemkům na jihu." Služebné nalijí polévku. Neměla jsem hlad, přesto jsem uchopila lžíci a začala jíst. ,,To je pravda, můj bratr zemřel a nikdo nevěděl co se těmito pozemky stane."  zamračím se. Tohle byla samozřejmě lež, kterou král vědět nemusel.

Můj stríc sice zemřel, ale pozemky měla podle závětit dostat jeho dcera, která spadla do opatrovnictví mého otce. Jenže otec Rebecu, přesvědčil, aby se svých pozemků vzdala a matka jí našla nějakého šlechtice. Pozemky najednou neměl kdo spravovat a otec využil situaci. Závěť schoval a vydal se za králem Erienem, který zaučoval svého mladého syna vládě. Král mu tehdy pozemky dal.

,,A po druhé?" zeptá se. ,,Přijel jste s matkou a otcem na křtiny mé druhorozené dcery." řekne skoro potichu.

No moment!

COŽE! 

Zalétnu pohledem ke svému snoubenci, ten na sobě však nedal znát překvapení.

,,Kde vůbec Amberly je?" otočí se na mě. Chci mu odpovědět, ale matka mě předběhne. Asi se bála, že plácnu nějakou blbost a všechny tím ohrozí. Tak málo mi věří.  ,,Je u mích příbuzných v Elendrii." ,,Vás jsem se neptal." osočí jí a znovu se na mě podívá. Zalétnu pohledem k matce, která na mě přísně hleděla. ,,Má matka má pravdu." hlesnu a sklopím pohled do svého skoro prázného talíře. 

James se opřel o opěradlo židle. Mávnutím ruky přivolal sluhy a jelikož králi odnesli jídlo odnesli ho i nám. Hned po nich přišel druhý chod. Bylo to lepší než polévka, těšila jsem se na dezert, pokud bych to vůbec přežila.

Jako předtím i teď král poklepával prsty na opěradlo a svého jídla se ani nedotkl. Nestihla jsem dojíst ani druhý chod, když můj snoubenc zavele. ,,Nemám hlad." sloužící i hned přispěchali a všem nám odnesli jídlo. Králova matka na svého syna přísně pohlédla.

,,Jak jste se staly šlechtici?" zeptá se král a otec odpěvědl. ,,Její výsost mě a mého otce před několika lety poprosil o pomoc při válce. Za statečnost a odvahu dal mému otci   váš otec  šlechtický titul a velké pozemky." Sophia nesoulasně mlaska. Nelíbila se jí tato konverzace ani chování jejího syna.

James se zvedl. Učinila jsem tedy jako on. Odsunul mi židli a nabídl mi rámě, které jsem samozřejmě přijala. A odešli jsme. To vše bez ani jednoho slova.

,,Omlouvám se za tento výslech." řekne král na chodbě, ale upřímě to neznělo. ,,Jistě jste k tomu měl nějaký důvod pane." odpovím aniž bych se na něj podívala. Zastaví se a rukou mě donutí, abych otočila hlavu a pohlédla mu do očí ,,Samozřejmě. Vše pro to co dělám mám nějaký oprávněný důvod." ,,Všichni máme pro naše chování nějaký důvod. Jenže se může stát, že ne všem se zamlouvá."  řeknu s upřeným pohledem do korálových očí. ,,Půjdeme můj pane?'' jen přikývl.

Před dveřmi mi oznámil, že zítra po obědě si semnou vyjede na koni a dopoledne mám skontrolovat přípravu na svatbu. Pak  odešel. Zbytek dne jsem strávila ve společnosti Evelyn, Melody a May, zalezlá ve své nové komnatě.

Tohle je můj nový domov a zde je má budoucnost. Bože pomoz mi.

Jak se vám to líbí? Budu moc ráda za komntář a ohnodmocení.  I za ☆ bud velmi  ráda. 😇