Amberly a Král

18

Ráno jsem ležela v posteli sama. Z koupelny vycházelo světlo, takže jsem usoudila že James je tam. Vstala jsem a oblékla jsem si jedny z mích nejlepších královských šatů, které jsem našla. Vlasy jsem si spletla do drdolu a vsunula jsem do nich korunku.

Pohlédnu na sebe do zrcadla a usmeju se nad svou práci. Dokonce mi nebyli vidět ani kruhy pod očima.

,,Možná by to chtělo..." zaseknul se hlas vycházející z koupelny. ,,Už jsi vzhůru." ,,Očividně." Souhlasím. Projdu kolem krále a rychle si opláchnu obličej a udělám poslední úpravy a hygienu.

,,Snídaně je za deset minut." řeknu.  ,,Měli bychom zrychlit." James se na mě koukal a snažil se zachytit můj pohled, tomu jsem se však skvěle vyhýbala a dařilo se mi to i má cestě do jídelny. Bylo neskutečné jak tenhle palác dobře znal. V hlavním síle už čekala celá rodina. Mé místo bylo po pravici krále vedle hraběnky. Po Jamesovi levici seděla Anna v překrásných rudých  a opravdu nadých šatech. Uvažovala jsem jestli se jí v tom dobře chodí.

,,Jak jste se vyspali?" zeptá se Hraběnka. ,,Jako obvykle." odpoví James a na nikoho se nepodívá, jen zarytě hleděl do stolu. Hraběnka si se svou dcerou vymění vážný pohled. ,,Napadlo nás jestli by jste se nechtěli podívat do města, za chvíli tam začínají trh. Anna s Marii vás doprovodí." ,,Myslím že by to bylo nebezpečné pro..." začne král, ale já mu skočím do řeči. ,,Proč ne, ráda se podívám do nějakého města v mé zemi." James na mě pohlédl nečitelným pohledem a pak jen přikývl. ,,Jak si královna přeje." zamumlá. Všichni se na něho překvapeně podívají. Král se právě podřídil rozkazu ženy a ještě ke všemu jí nepotrestal za to že mu skočila do řeči.

Já jsem Jamesovi oplácela jeho nečitelný výraz a čekala jak bude dál reagovat. ,,Je to královna a moje žena." řekne, jakoby tyto slova měli všechno vysvětlit. Na slovo královna a moje, dal speciální důraz. Zamyšleně se zamračím a ještě víc znejistím, když si začne poťukávat prsty pravé ruky o opěradlo židle. Byl nervozní a necítil se komfortně.

,,Dobrá, vyrazíme." řeknu a stoupnu si. Král i hrabě se líně postaví, protože jim tak velí etiketa. James mi nabídne rámě. Pochopil že pro mě je snídaně u konce a samotnému se mu do jídla nechtělo.

,,Za dvacet minut ve stáji." slyším ještě Anny hlas.

○○○

Město bylo v plném proudu. Neubránila jsem se úsměvu.

,,Musíme sesednout z koně můj králi, je tu příliš mnoho lidí." ozve se kapitán naší osobní stráže. ,,To bude asi nejlepší. Pomozte slečně Anně a její sestře z koně." souhlasil James a seskočil z koně a došel ke mě.

Zamračím se a úsměv, který vyvolalo tohle město  mi  zmizí. ,,Zvládnu slést z koně." řeknu šeptem. ,,Aspoň na veřejnosti se tvař jako že se nic nestalo."požádal mě. Přehodila jsem nohu přes koně a chytla se krále, když mě chytil za pas a pomohl na zem. ,,Ale stalo." zamumlál, tak aby to slyšel jen on. Stáli jsme u sebe hodně blízko. ,,Buď ráda že jsme tady." zašeptal. Prudce jsem se odtáhla.

Než mohl kdokoliv zareagovat vydala jsem se rázným krokem do davu. Lidi byli samozřejmě v šoku, že mezi nimi je královna ale úctivě se ukláněli a dělali mi prostor abych mohla projít.

Jedná malá copatá holčička ke mě přiběhla a chytla mě za ruku. Uslyším, jak kapitán vytáhl zbraň. Vrhla jsem na něj pohled ala nic se neděje je to jen dítě.

,,Ahojky." řeknu a skro si k ní kleknu. ,,Vy jste královna?" ,,Ano to jsem." usměju se a pohledím jí po vláskách. ,,A ty jsi? Jak se jmenuješ." ,,Amálka. Já vám chcu něco dát." měla na sobě blankytně modré šaty a světlé vlásky měla spletené v copáncích zakončené mašlí.