Amberly a Král

12

Kočár zastavil před kostelem. Sophie na mě kývla a jako první za pomoci kočího vystoupila z kočáru. Pevně jsem chytla nabízenou ruku a vystoupila jsem taky. Před kostelem čekala jen jedna jediná osoba.

Byl to James. Střelím po Sophii rychlí pohled, ta však rychle vyšla schody a  něco svému synovi řekla a zmizela v kostele. Já podstatně pomaleji schody taky vyjdu a postavím se vedle svého krále. Cítím jak mi tváře rudnou.

,,Připravená?" zeptá se a nabídne mi rámě. Ne to teda rozhodně připravená nejsem! Já tu nemám ani být! Má tu být Isabella! Jak můžu být na něco takového připravená?

,,Ano." hlesnu na konec a příjmu jeho rámě. ,,Nic to není." prohodí nezůčastněně. No moment! On se mě snažil uklidnit? Seberu odvahu a otočím se na muže vedle mě. Stál tam a koukal do dveří. Čekal, ale na co?

,,Hlavně se usmívej a buď hezká a to zvládneš." tentokrát se zamračím. Nadechnu se že mu něco odpovím, když se najednou otevřou dveře a já musím rychle zavřít pusu a nasadit milí úsměv, který musel být tak falešný, že ho všichni museli prokouknout.

Bok po boku jsme došli ke knězi a oba jsme poklekli na obě kolena. S Jamesem jsme se přechytli a on teď pevně svíral mojí ruku. Na prázdno jsem polkla a sklonila hlavu. Ucitím jak mi jí pevně stiskl. Překvapeně se na něj kouknu. On mi však nevěnoval pozornost, hleděl do země a pevně mi drtil ruku v ocelovém sevření. Sebrala jsem trochu odvahy, kterou jsem nechala v kočáru co to placám, už v posteli  a krátce jsem svého krále stiskla na oplátku.

Sevření se lehce povolilo a já ucítila jak mě palcem lehce hladí po hřbetu ruky. Uklidňovalo mě to. Vydechnu všechen vzduch z plic a zhluboka se nadechnu. Uklidním se. Jen klid zažiješ i horší situace....

,,Králi Jamesi II, slibujete zde před zrakem božím a před svými nejvěršnějšími poddanými svou věrnost trůnu? Slibujete, že vždy povedete svou zemi k rozpuku. Budete zemi udržovat v míru?" 

,,Ano." souhlasí muž vedle mě a pustí mou ruku, když mu kněz položí na hlavu korunu, kterou už čtyři roky nosí. Jak ironické.

James se postaví a převezme si do ruky korunovační žezlo a jablko, následně se otočí na šlechtice a svou rodinu pod sebou.

,,Lady Isabello Amberly  Lilien  vévodkyně z Owelgastru..." už jsem se ani nedivila nad svým novým jménem jednou však budu muset zjistit kdo to zařídil....

,,Slibujete zde před zrakem božím a před svými nejvěršnějšími  poddanými svou věrnost trůnu? Slibujete, že vždy budete zástupce této země, budete milovat své poddané stejně vroucně jako své dítě? Slibujete že budete smaragd   Illindrie?"  ostře se nadechnu. ,,Ano." pronesu hlasem... modlím se, aby  se mi neklepal. Ucítím tíhu na své hlavě, když mě kněz korunuje. Stoupnu si a narovnám se. Než se otočím ke svým poddaným a novému životu v roli královny, nasadím kamennou masku a úctivě kývnu na kněze.

Otočím se a střetnu se pohledem se Sophii, která se hrdě usmívala na svého syna a následně i na mě.

Spojím pohled i s mou matkou a otcem, kteří se vítězně usmívali. Dosáhli svého. Dostali svou dceru na královský trůn. I když radši chtěli na trůnu Isabellu, i já jsem jim postačila k jejich plánu, ať už byl jakýkoliv.

,,Ať žije král, ať žije královna!" vykřikl kněz.

,,Ať žije král, ať žije královna!" zopakuji ostatní, postaví se a všichni do jednoho vyseknou poklonu, tak hlubokou, jako bylo jejich postavení. Královna Phoebe a král Sebastian se skoro neuklonili za to šlechtična vedle Tobiase, jednoho z bratranců mého muže, vysekla tak hlubokou poklonu, že se nosem skoro dotkla podlahy.

James odloží žezlo a jablko na polštář a nabídl mi rámě. Zavěsím se do něj a za potlesku pomalím krkokem opustíme kostel.

James mi venku před kostelem pomohl do kočáru, kde už čekali přichystané Evelyn a Melody. James za mnou zavřel dveře kočáru a ten se následně rozjel.

,,Zvládáš to dobře." povzbudí mě Evelyn. Pokusím se upřímně usmát. ,,Evelyn má pravdu, byla jste perfektní, teď už stačí se jen usmívat a posadit se na trůn, který je přichystán na náměstí." ozve se Melody a můj žaludek udělá kotrmelec.

,,Můžeš mi tykat jako Evelyn, Melody." zamumlám, když mi dojde že mi vlastně vykala. ,,Ale to se nehodí a navíc..." ,,Melody nebudu se o tom s tebou teď dohadovat. Tykej mi prosím." řeknu a vykouknu z okna už jsme  se blížili, byl slyšet jásot a já jsem měla šanci zahlédnout první lidi.

,,Jak si přeješ." souhlasí nakonec Melody a radši sklopí pohled, tohle pro ní nebylo přirozené.

,,To zvládneš, jasné!" oznámí mi Evelyn a povzbudivě mi stiskne rameno. ,,Ty šaty ti moc sluší a v té koruně vypadáš dobře. Na tom trůnu zazáříš neboj. Už teď jsi udělala dobrý dojem, nemáš jak to pokazit." ,,Někde zakopnu a rozpácnu se. " navrhnu jeden z velmi pravděpodobných scénářů. ,,To se stát může, ale vy... tedy  ty dojdeš hrdě k trůnu a jako pravá královna Illindrie usnedneš na něj." skočí nám do řeči Melody. Vděčně se na obje podívám.

Kočár se zastaví. Na pár vteřin zavřu oči.

Dveře mi otevře kočí a nejdřív vystoupí mé dvě komorné a pak pomůže i mě. Vypukl obrovský jásot lidu, který oslavoval můj příjezd. Bylo jich tu opravdu hodně. Tenhle jásot museli slyšet až na druhém konec Morganu, prolítne mi hlavou. Chtnu sukni a za doprovodu svých dam vyjdu, k trůnům. Oba byli ze dřeva vykládaným zlatem a smaragdy, stejně jako koruna, která mě nyní tlačila na hlavě a připomínala mi povinnost, kterou bůh i s korunou vložil na má bedra.

Dojdu k trůnu a za doprovodu potlesku a jástou se na něj posadím. Hrdě zvednu hlavu a vzpřímeně se podívám na svůj lid.

Ještě větší jásot, což jsem nechápala jak to mohlo ještě jít, sklidil James, který přijel na bílém koni. Pobaveně se usměju. Rytíř na bílém koni....

Tmavě zelený plášť, který bůh ví někde sehnal, za ním vlál. U pasu mu vysel meč a v hnědých vlasech měl korunu. Na svém koni objel náměstí a přijel k místu, kde zůstali i mé dvorní dámy, tam seskočil z koně a za ohlušujícího potlesku a duněním bubnu, vyšel ke trůnu. Když se předemnou zastavil uklonil se.

Snažila jsem se na sobě nedat znát překvapení. On se mi uklonil! Prokázal mi tu největší podstu. Král se nikdy neklaní! Skloní hlavu jen před někým kdo je pro něho víš než je on sám. A on se rozhodl sklonit hlavu předemnou i když nemusel, před celým jeho lidem.

Na důkaz díku skloním hlavu.

James se posadí vedle mě na trůn a chytne mojí ruku.

Oba se podíváme do davu.

,,Dlouhý život Králi!" křičeli poddaní.
,,Dlouhý život královně!"

,,Dlouhý život nám." zašpetám.

A je to.

Jsem Amberly... celým NOVÝM  jménem Isabella Amberly Lilien vévodkyně z Owelgastru a jsem královna Illindrie.

Čauky, tak je to tady 12 kapitola a naše hlavní hrdinka se stala královnou a díky tomu jí teď začnou všechny maléry🤣. Těším se na to... doufám že se vám kniha líbí, pokud jo budu ráda za podporu. Vážně to POMÁHÁ k větší chuti ke psaní. Kapitoli jsou pak dřív.

Jinak moc se OMLOUVÁM za chyby.

Hezké čtení.

😇