Amberly a Král

22

Sledovala jsem svůj odraz v zrcadle a uvažovala jsem jestli jsem si vybrala vhodné šaty na tento večer. Byli to tmavě modré šaty odhalující
ramena a s rukávy, které se rozšiřovaly. Šaty mě obepínaly a kopírovaly linie mého těla. Sukně měla několik vrstev. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. A okolo krku mi vysel zlatý řetízek, který jsem dostala před deseti lety k narozeninám.

Ucítím, že mě někdo pozoruje. Otočím se. James byl celý v černém a ruce měl skřížené přes prsa a se zájmem si mě prohlížel. ,,Co tomu říkáš?" zeptám se potichu a znervozním ještě víc, když mlčí a dál si mě prohlíží. ,,Není to moc? Tyhle šaty vybrala Evelyn... nechtěla jsem si je brát ani do paláce, ale ona pořád naléhala. Jsou to jediné šaty, který se jí kdy v mém šatníku líbili." snažím se překotně vysvěltil svoje jednání. ,,Možná... možná, že se stihnu ještě převléct. Měla bych tu ještě nějaké mít." začnu se rozhlížet po nějakých šatech, které bych si mohla vzít, když pevný stisk na mé ruce mi zabrání v pohybu. Překvapeně se otočím.

,,Moc ti to sluší." řekne a usměje se. On se na mě usmíval! Zapiše to někam!! Překvapeně jsem stála a sledovala ho. ,,Já... ehm.." ,,To nemohu říct, že to mojí ženě sluší?" zeptá se a zvedne jedno obočí.
,,Můžeš, samozřejmě." vyhrknu stále z toho všeho lehce vyvedená z míry.

,,Měli bychom vyrazit." jen souhlasně přikývnu a bok po boku opustíme můj pokoj a vydáme se do tiché a prázdné chodby.

,,Nechci tam jít." řeknu, když stojíme kousek od otevřených dveří, kudy proudí do sálu hosti. James se zastaví a pohlédne na mě. Ne že bych nebyla zvědavá co nám Arina, Jesperova matka nachystala, ale bylo mi vážně zle už od oběda. Už párkrát mi nebylo nejlépe při této naší výpravě s Jamesem,  ale jednalo se o chvilkovou nevolonost, možná ani to ne. Navíc po dnešním rozhovoru s Jesprem se mi tam už vůbec nechtělo.

,,Kdyby záleželo na mě, už tady dávno nejsme." zašeptá James. Zmateně se na něho podívám. ,,Jsi.."
,,Král?" skočí mi do řeči. Skloním hlavu v náznaku přikývnutí. James si odfrkne. No moment cože? Vážně ten zvuk vydal ten sériózní muž po mém boku? ,,Král ne král, tradici dodržet musím, bohužel musím navštívit i panství, abych se ujistil, že je to všude tak jak má být a ne jako...  minule." bodne mě osten přímo do prostřed srdce.

,,Neudělil si mu trest, jen protože je to otec ženy, se kterou si byl v posteli." moje obvinění přišla nečekaně a udeřila přesně. Několikrát otevře a pak zavře pusu. Šokován mou upřímnosti.

,,A co ty a Jesper." vytřeštím na něho oči. Jak si u všech bohů mohl myslet... po tom všem co jsem mu řekla? ,,Já s Jesprem narozdil od tebe a Anny, nespala." zamračím se na svého panovníka. ,,Nikdy jsem sním nic neměla a ty to víš ze všech nejlépe, díky..." polknu a odmlčím se a nakonec šeptem dodám. ,,Díky naší svatební noci. Byla jsem pannou."
,,To si uvědomuji." zamumlá. ,,Super, takže mě tu neobviňujte." zamotá se mi hlava.

,,Ano nevzal jsem mu panství, ale jeho dcery by nepřežili. Nebyli vychovaná k samostatnosti. Jejich otec sice porušil zákon, ale na druhou stranu, je to velmi dobrý pan panství. Slibuji, že můj trest bude pro něho horší než sebraní panství. On i jeho dcery to ocení." chvíli na něho hledím snažím se spracovat co mi pravdě řekl. ,,Takže já teď půjdu a dám Jesperovi pusu a řeknu že jsem si to rozmyslela." tentokrát James nemá slov.

Otočím se na podpadku a i když mám strach, že pozvracím lesklou mramorovou podlahu, vydám se směrem do sálu.

Udělám sotva pár kroků než mě zachytí silná ruku a dunutí mě se zastavit. ,,Přibliž se k němu a přísahám bohu zavřu tě někam, kde tě nenajde a jemu řeknu hezky od plic co si  o něm myslím a pak mu dám takovou ránu, aby si pamatoval že přebírat mi mou ženu se nevyplácí."

,,Žarlil by si." osočím ho tichím hlasem, stále jsem však otočená k němu zády. Kvůli tichu, které se náhle rosprostřelo mezi námi, když jsem nepočítala hudbu, hlasy  a smích vycházející ze sálu, začala jsem mít pocit, že mě neslyšel, tento pocit mi, ale nakonec  vyvrátil. Silně stiskl mou ruku a prudce si mě k sobě otočil až jsem narazila do jeho hrudníku.

Jeho dlouhé, štíhlé prsty mě chytly za bradu a donutili mě, abych zvedla hlavu a pohlédla mu do jeho zelených oči. Měl je tmavší než byl smaragd, ale nebyli ani tmavě zelené.

Sklonil se takže se dotýkal nosem mého. ,,Žárlím teď a žarlil bych kdykoliv a kdekoliv. Vraždil bych pro tebe." slova, která mu vycházela z úst byla naplněná upřímnosti a mě to podlamovalo kolena.   Neubráním se lehkému úsměvu.

,,Není mi dobře." prohodí potichu, když už procházíme dveřmi do sálu.
,,Zatančíme si dva tance a půjdeme ano?" odpovědí mi bylo krátké rázné přikývnutí hlavou. Lidé jakmile nás spatřili se otáčeli a klaněli se. Došli jsme k Jesperovi a jeho rodině. Usměju se na Nathana, Jesperova bratra a ten mi úsměv oplatí. Na Jespra se také otočím, ale ten uhne pohledem.

,,Děkujeme za totu oslavu." pronesu  a doufala jsem, že se mi nechvěje hlas. Okolo pasu ucítím pažit. Tak se my asi chvěje.... Bezva.

,,Mé královně není úplně nejlépe. Chvíli tu pobudeme a pak si půjdeme lehnout. Ráno bychom chtěli odjet hned po snídani." vévoda přikývne. ,,Ať se vám ples líbí." řekne  Arina a starostlivě si mě prohlédne. Jen zavrtím hlavou a usměju se v náznaku, že to nic není.

,,Já.... chtěl bych...mohl bych si zatančit s její výsostí?" ozve se Jesper. Jamesova ruka na mém pasu stuhla. Nadechnu se abych zahnala nevolnost. ,,Jistě." řeknu, a ikdyž se mi vážně nechtělo odtáhnu se od Jamese a příjmu nabízenou ruku.

S Jesprem dojdeme do prostřed tanečního parketu. Chvíli tančíme mlčky, než  ticho přeruší.

,,Omlouvám se." ,,Cože?" zvednu k němu oči a podvědomě si snažím zapamatovat jeho rysy, protože dnes se možná vidíme naposledy. ,,Omlouvám se za to dopoledne. Neměl jsem..." zavrtím hlavou. ,,Ano neměl jsi, ale to nevadí ano? Přeneseme se přes to a půjdeme dál." Bylo poznat, že se Jesperovi ulevilo. Podtočí mě pod rukou, ale můj žaludek udělá další kotrmelec.

,,Není..." přerývaně dýchám. ,,Není mi vůbec dobře." celý svět se zatočí. Obraz se mi slije do neurčité šmouhy. Musím několikrát  zamrkat, abych dokázala zaostřit. ,,Zaveď mě k Jamesovi prosím." zaprosím šeptem. Všimnu si jak Jesper zbledl.

,,Co se stalo!" slyším ostrá hlas svého muže. ,,Její zle." řekne Jesper a v hlase mu zní  frustrace. Ucítím jak mě někdo bere do náruče. Mám co dělat abych mu nepozvracela oblečení. Ovivně mě Jamesova vůně.

Asi jsem snědla něco špatného.... a nebo to je něco úplně jiného.

Vním příjemnou vůni, která patří jen jednomu muži. James mě nese přes celý sál. ,,Hlavně mi nepozvracej oblečení. Tvá pověst mi mohla utrpět ujmu. Navíc Tohle oblečení  mám zrovna rád." slyším jak James zašeptal. Neubráním se lehkému úsměvu a pak se svět zatočí a já se propadnu do  vítané tmy.

😇