Amberly a Král

7

Ze sladkého snu mě proberu hlasy.

,,Bude v pořádku." ,,Tak proč se stále neprobouzí?" ,,To nevím." ,,Jak nevíte jste snad doktor ne?!" ,,Jamesi."

Byli to tři hlasy. Ten nejvíc rozčílený patřil mému králi a ženský hlas, který ho okřikl byla Sophia. Ten třetí jsem však neznala. Ale očividně to byl doktor.

,,Matko, leží tady už celý den a ještě se neprobrala." Den? To už spím den?  ,,Doktor určitě bude vědět co sní je, že?  Je to nejlepší doktor, kterého máme." ,,Tak asi nedělá dost!" byl naštvaný. ,,Jamesi nevylívej si svou zlost na někom,kdo za to nemůže." okřikla ho už naštvaná královna.

,,Proč tu vlastně nejsou její rodiče?" zeptá se již klidněji. ,,Nepřišli. Její matce stačilo, jen že je v rukou lékaře." odpoví jí její syn. Cože? Mami, tati... vy jste zamnou nepřišli...! Proč? ,,Chudák děvče." slyším královny hlasy. ,,Teď už bude mít novou, lepší rodinu." její syn jí však  neodpoví. Pak zaslechnu kapot podpadků a nějaké další kroky.

,,No tak. Prober se. Zítra se vdáváš, nemůžeš prospat svojí svatbu a já si tě spící brát nechci. Hezky dojdeš k oltáři." ucítím lehký dotek na své ruce. Fajn už to stačilo.

Pomalu otevřu oči a pohlédnu na něj. ,,Jsi vzhůru." vydechne.
,,Doufám v to." odpovím a zamžourám kolem sebem. Zrak se mi ještě nezaostřil. ,,Co je mi?"
zeptám se, když se už zaostřeně na něho podívám. ,,Máte naražené zápěstí a na hlavě pěknou modřinu. Nebojte není to vidět, vaše vlasy to skvěle zakrývají. Na ruce pak máte ještě dlouhý šlinc, odřela jste se. Budete tam mít malou jizvu."  přikývnu. ,,Kde to jsem?" ,,Na ošetřovně." tady je ošetřovna? No ovšem že, je.

,,Pamatujete si co se stalo?" ,,Jen to, že jsme se hádali a já jsem pak spadla."  ,,Nic víc? Ani že jsem na vás mluvil? Ani naši cestu zpátky?" přikývnu. Nebyla jsem si jistá jestli jsem nezahlédla známku úlevy. Ale proč?

Odkašlal si. ,,Tak já ehm tak já půjdu. Uvidíme se na svatbě." ,,Dobře.." chytne  mou ruku a políbí jí do dlaně. Lehce se usměju on však ne.  Pak se zvedne a dojde ke dveřím. ,,Jsem rád že jste v pořádku." a stěmi slovy odejde.

Nevím jak dlouho jsem na ošetřovně sama ležela. Nakonec mě však doktor propustil a mě si odvedli holky do komnat. Lehla jsem si na lenžku a byla jsem ráda že nejsem na ošetřovně.

,,Jak se to vůbec mohlo stát?"  zeptala se Evelyn, která stále byla vyděšená a stále se mě ptala, jak mi je, i když už jsem jí několikrát řekla, že dobře.

,,Madam, Přišli šaty." zthunu. Pohlédnu na Melody a Evelyn. Maya stála ve dveřích a držela bílou krabici. Vybídnu jí, aby krabici položila na stůl. Evelyn se zvedla a šla jí otevřít. Se zatajeným dechem jsem sledovala, jak šaty vytahuje z krabice.

Byli čistě bílé s velkou a nadýchanou sukní. Pevně zavřu oči.

,,Nejsou ošklivé, mohlo to dopadnout i hůř. Vyzkoušíš si je?" zeptá se mě Evelyn a já jen přikývnu. Nechám se obléct a postavím se před zrcadlo. Šaty nebyli ošklivé a bylili by nádherné na někom jiném.

Šaty měli dlouhý rukáv u loktů byl rozparek a rukáv se rozdvojoval. Od živůtku nahoru se táhla krajková látka, která obepínala můj krk. Živůtek byl jinak celkem obyčejný, okolo pasu byla zlatou nití vyšitý pruh ze, kterého se dolů táhlo několik vrstev sukně, dole zakončené stejnou krajkou, kterou jsem měla u krku a na živůtku.

,,Myslím že když vám vlasy vyčešeme do drdolu a přidáme šperky, všem vyrazíte dech." řekne nám svůj názor Melody. ,,Co já bych dala za takové šaty." zazubí se Evelyn. ,,Až se zatočíš, ta sukně bude za tebou jen vlát." věděla jsem o co se má věrná přítelkyně snaží. Chtěla mi šaty zalíbit, snažila se abych vyděla aspoň nějakou dobrou věc na tom všem.

,,Ano šaty jsou moc hezké, ale nevybrala jsem si je a určitě bych si vybrala jiné." řeknu a posadím se na postel. ,,Kdybych byla tvoje matka, tak už ti vynadám, že si mačkáš šaty." řekne Evelyn a mě to vykouzlí úsměv na tváři. ,,Jo a pak by mi vynadala, proč se hrbím a poučila mě o základech etikety. Já nemohu za to, že víc pozornosti ve výuce věnovali mé sestře a ne mě." ,,Nedělej naší rodině ostudu, narovnat, úsměv!" napodobila Evelyn hlas mé matky. Pobaveně se usměji i Melody zacukají koutky. ,,Já jsem paní věho a celý svět bude jak určíme já." napodobím jí tentokrá já. To už se smála i Melody. I když mou matku znala z nás tří nejméně už měla tu čest se sní potkat a náš názor na ní sdílí.

,,Radši tě z toho svlékneme." rozhodne Melody. Souhlasím a s radostí si sundám šaty a obleču noční košili se županem. Zítra... zítra se budu vdávat a pozítří bude korunovace. Bože pokud tam nahoře někde jsi, chraň mě!

Uslyším zaklepání. S holkama si vyměníme pohled. Melody mi pomohla do županu a Evelyn šla otevřít, mezitím co Maya uklízela šaty.

,,Králi!" vydechne s údivem Evelyn a ukloní se. ,,Je zde tvá paní?" zeptá se muž, kterého bych jen podle hlasu poznala kdekoliv a kdykoliv. ,,Ano výsosti." řekne a pustí ho do mé komnaty. Postavím se a ukloním stejně jako ostatní dívky v komnatě.

,,Nechte nás." rozkáže James. Maya na mě vrhne omluvný pohled a se hned vytratí, ale Evelyn s Melody zůstanou namístě a čekají až jim povolím odchod. Kdybych nechtěla aby odešli, zůstali by i přes rozkaz krále. Kývnu na ně. Obě se ještě jednou ukloní a odejdou.

,,Co si přejete výsosti?" zeptám se. Jeho návštěva mě překvapila a zaskočila. ,,Posadíme se." oznámí mi. Posadím se do jednoho z křesílek a on udělal to též. ,,Jak se cítíte Isabell?" ,,Jako někdo kdo spadl z koně." odpovím. James se zamračí. ,,Je mi lépe."  řeknu nakonec a nervózně si začnu kousat do  rtu, jako pokaždé, když jsem nervózní.

I on poklepával prsty, taky byl nervózní. ,,No... už máte šaty?" přikývnu. ,,Teď přišli, už jsem si je zkusila." ,,A?" zajímá se. Povzdychnu si a uhnu pohledem, abych na něj nemusela koukat. ,,Šaty to jsou hezké, padnou mi a pro královnu určitě perfektní, ale nejsem to já."
,,To mě mrzí." řekne a já si jsem jistá, že to myslí vážně. ,,To nemusí výsosti." postavím se a dojdu k oknu.  Bylo to neslušné a rozhodně to nebylo podle etikety. Vyhlédnu z okna. Listy už se barvili do krásných odstínů.

,,Ta hádka..." začne. ,,Nechtěl jsem, aby se vám k vůli té hádce něco stalo. Mluvil jsem s Charlotou, nechá vás  udělat si to podle svého. Sloužící budou pracovat klidně celou noc." překvapilo mě to. Otočím se k němu čelem.  ,,I mě je té hádky líto...." odmlčím se.  Mít možnost si to udělat podle sebe jsem přece chtěla! Tak proč váhám?

Protože sloužící si potřebují odpočinout. Protože to není jen má svatba, ale i Jamse a on věří Charlotě, a také protože v tom má Charlota větší zkušenosti, než kdy budu mít já.

,,Děkuji vám za nabídku pane. Měnit by to bylo už zbytečné. Zítra je svatba a sloužící si potřebují odpočinout. Navíc vy Charlotě věříte a je to i vaše svatba. Takže děkuji, ale tuto nabídku musím odmítnout." král se na mě dlouho díval. Jako by mě viděl poprvé. ,,Jak si přejete Isabell." postaví se. ,,Hezkou noc, uvidíme se zítra." vezme mou ruku do té své a políbí hřbet mé ruky než odejde.

Svalím se na zem a zavřu oči. Zítra se vdávam. Po tváři mi steče horká slza.

Strašně moc by mě zajímal vás názor🙏🙏.
😇