Učitelčina holčička

57

*Miranda POV*

Ráno jsem se probudila a s divným pocitem na hrudi. Otráveně jsem zvedla hlavu a musela se pousmát. Lexi prakticky ležela na mě. Svoji hlavu měla položenou na mých prsou a nohu měla přehozenou přes moji. Dudlík měla stále v puse a potichoučku dudlala. Chvilku jsem jen tak ležela a užívala si tento příjemný okamžik. Jenže za nějakou dobu jsem už nutně potřebovala jít čůrat.

Ač nerada, opatrně jsem se pohnula.
Pomalounku jsem vysunula svoji nohu a místo svých prsou nabídla mé holčičce měkoučký polštář, na kterém původně měla spát. Chvilku jsem zůstala zkoprněle ležet a sledovala, jestli moje taktika zafungovala. Naštěstí Lexi něco zakňučela ze spaní, ale rychle přijala polštář místo mé hrudi.

Nevzbudila jsem ji. Řekla jsem si vítězoslavně, a ještě ji pro jistotu pod paži dala plyšového medvídka, aby mohla něco objímat. Poté jsem v tichosti vystřelila do koupelny.

Došla jsem si na záchod a rovnou se i osprchovala. Po dočištění zubů jsem otevřela dveře od koupelny a vešla zpět do ložnice, zamířila jsem rovnou k mé šatně. Po chvilce rozmýšlení jsem zvolila květované letní šaty s knoflíčky a bílé sandálky na vyvýšeném podpatku. Někdo by mohl říct, že jsem blázen, ale sladěné outfity jsou moje vášeň.

Při rozhodování, které sluneční brýle se budou více hodit k mé nové kabelce jsem se natáhla na noční stolek, abych zkontrolovala čas. Vzala jsem si do ruky telefon a viděla upomínku, která na mě okamžitě vyskočila.

Sakra. Úplně jsem zapomněla za je dnes za den. Najednou se moje nálada obrátila o 180 stupňů. Už mě nezajímalo, jaké doplňky ke mně budou více pasovat. Měla jsem vztek. Vztek na sebe, že jsem s tou schůzkou souhlasila. Vztek na Davida, že se ozval a že kvůli němu jsem byla na Lexi zlá.

„Mami?" ozvalo se potichounku. Otočila jsem hlavu a uviděla Lexi, jak se pomalinku protahuje a pěstí si mne oči. Že by byla pořád Lexi ve svém littlespace? Pomyslela jsem si na chvíli. „Dobré ráno kočičko!"

Nuceně jsem se usmála, aby nic nepoznala a došla za ní. Jakmile jsem dosedla na postel, hned jsem ji měla nasáčkovanou na mém klíně. Hlavu zabořila do mého krku a ucítila jsem, jak se mi snaží dát pusu na krk přes dudlík. Jak to dělá, že je tak roztomilá?

„Jak pak ses vyspinkala?" Zeptala jsem se, zatímco jsem se jí snažila dát do gumičky všechny nezbedné vlasy, které v noci záhadně odešly. Nedostalo se mi žádné odpovědi, místo toho začala Lexi poplácávat má prsa. Jen jsem se tomuto gestu zasmála a brala to tak, že je ještě moc unavená a nechce se jí mluvit. Ale asi po minutě jsem cítila, jak se Lexi snaží oddělat knoflíčky z mých bílých šatů.

„Chceš něco zlatíčko?" Zeptala jsem se nechápavě. „Plosím!" Řekla razantně a znovu ukázala na moje prsa. V ten moment mi to teprve došlo. Koukla jsem se na hodiny, které visely na zdi. Měly jsme ještě půl hodiny k dobru. „Dobrá.. počkej chvilinku, maminka ti pomůže." Řekla jsem mile a sama si začala rozepínat své knoflíčky.

Vypadala to, že Lexi byla s mojí odpovědí spokojená, protože odvrátila pozornost od knoflíčků ke hraním s mými vlasy. Když jsem je konečně rozepla, opřela jsem se o postel a položila Lexi tak, aby to bylo pohodlné nám oběma. Poté jsem už jen nechala Lexi, aby se přisála a spokojeně sála.

Příjemné myšlenky nahradily bohužel i ty méně šťastné. Před snídaní se bude muset Lexi vrátit k velké Lexi a bylo mi jasné, že tenhle harmonický moment je poslední klidný moment, který nás asi na chvíli čeká. Vím, že bude mít spoustu otázek a bude naštvaná. Také vím, že mám méně než deset hodin a potkám svého bývalého manžela. Smutně jsem si povzdechla a vrátila se zpátky do reality.

Lexi měla zavřené oči. Vypadala tak spokojeně. Volnou rukou jsem ji začala pomalu hladit po tvářích. Okamžitě zjihla pod mým dotekem. Spodní rukou, kterou jsem jí podpírala jsem jí začala poplácat po zadečku.

V ten moment jsem ucítila, jak je její plínka těžká. S tím jsem začínala mít trošku strach. Její plínka vždy byla téměř na okraji prosáknutí. Zatím nikdy neměla vyrážku. Za což děkuji vyšší síle. Ale stále to vypadá, že malá Lexi se mi stydí říct, že potřebuje přebalit. O tomhle s ní budu taky muset promluvit. Ale ne teď.. teď si chci vychutnat poslední minuty nic neřešení.

Po chvilce mi začal zvonit telefon. Natáhla jsem se na noční stolek a podala si ho. Budík. Budík, který oznamoval, že se už vážně musíme chystat do školy, abychom to stihly. Ač nerada, pomalu jsem vyndala Lexi moji bradavku z pusy. Ta se na mě jen nechápavě podívala a pak začala popotahovat.

Zhluboka jsem se nadechla: „Lexi, zlatíčko.. obě musíme do školy, ty jsi přece moje šikovná školačka! Myslíš, že můžeš být pro maminku statečná holka a být mojí velkou Lexi? Slibuji, že jakmile přijdeme domů, můžeš být zase maminčina malá holčička a dostaneš tolik mlíčka, kolik budeš chtít" Snažila jsem se jí to vysvětlit, co možná nejmileji a pro jistotu slíbila i odměnu. Dneska bude náročný den. Nepotřebuji ještě k tomu malou Lexi.

Naštěstí Lexi smutně přikývla, ale zdálo se, že důvod chápe. Poté jsem Lexi posadila před sebe na postel. „Mám tu zůstat nebo přijít za chvilku?" Zeptala jsem se opatrně. Lexi chvilku mlčela a poté odpověděla, že za chvilku.

Už Lexi nějakou dobu znám, a proto vím, že většinou potřebuje být sama, aby byla zase velká, ale pro jistotu jsem se musela zeptat. Podívala jsem se jí do očí, věděla jsem, že jí to mrzí stejně jako mě, ale pořád jsem dospělá žena, která musí do práce. Obě máme nějaké povinnosti, které musíme dodržovat.

Pohladila jsem ji po vlasech. „Až budeš připravená jsem dole." Dodala jsem a pomalu za sebou zavírala dveře. Poslední pohled, který jsem měla bylo to, kdy Lexi smutně přikývla.

Mezitím jsem se rozhodla, že nám připravím jen rychlou snídani v podobě pečiva a zeleniny. Pro trošku odreagování jsem si pustila rádio, ale moc mi to nepomohlo. Po chvilce jsem měla jídlo nachystané a servírovala vše na stůl. Když vtom jsem uslyšela tiché kroky, které mířily ke mně.

Zhluboka jsem se nadechla a otočila se. „Dobré ráno.." řekla Lexi potichounku, když vcházela ze skloněnou hlavou do kuchyně. „Dobré ráno Lexi." Odpověděla jsem jí mile a rychle dodala: „Tady máš snídani, snad ti bude chutnat." Lexi jen přikývla. Došla ke stolu, opatrně odsunula židli a posadila se.

Atmosféra zase najednou zhoustla a napětí by se dalo krájet. Obě jsme seděly a mlčely. Ani jedna z nás nevěděla, jak začít.
Po chvilce mi to už nedalo: „Chceš si promluvit o tom, co se v posledních dnech odehrálo?"

*Další kapitola je tady! Snad vás to sluníčko venku nabíjí pozitivní energií a máte hezký den! L*
**Děkuji Bubenice Za upozornění! Chyba je snad napravena ❤️**