Profesorka Peregrinová se vzbudila asi ve dvě hodiny ráno, jelikož ji probudily děsivé noční můry. Když se trochu vzpamatovala, převlékla se do dlouhých černých šatů a vlasy si zapletla do copu. Posadila se ke svému stolu v rohu místnosti a dala se do čtení jedné knihy o věštění z čajových lístků. Dnes byl první den, kdy měla jít učit. Neučila už dva roky a bála se, že už nebude tak dobrá, jako bývala. Bylo zvláštní být po tak dlouhé době zase v Bradavicích. Nevěděla, jak na ni studenti budou reagovat. Měla strach, že ji nepřijmou. Plamínek svíčky jí poskakoval po tváři a tvořil na ní zvláštní obrazce. Nevěděla jak dlouho si četla, když se najednou ozvalo svižné zaklepání na dveře.
„Pojďte dál, kolego. Je otevřeno," zavolala a dál se věnovala knize. Dveře zavrzaly a profesor Snape vešel do místnosti. Alma koutkem oka zpozorovala, že se kolem sebe rozhlíží. Musela se ušklíbnout.
„Co čtete?" zeptal se jí profesor jen tak mimochodem, když byl už za jejími zády. Alma knihu zavřela a podala mu ji. Slyšela, jak se Snape tiše uchechtnul.
„Děje se něco?" pronesla ledově a proplovala lektvaristu pohledem. Profesor knihu odložil na její stůl a vážně se na ni podíval.
„Nic se neděje," řekl klidně a nespouštěl oči z knihy. „Jen bych nečekal, že zrovna vy budete číst knihu o věštění," dodal a na jeho tváři se objevil úšklebek.
„Je to zajímavé," pronesla profesorka Peregrinová uraženě a na důkaz svých slov otevřela knihu a profesorovi už nevěnovala pozornost. Severusovi došlo, že se mu povedlo Peregrinovou urazit a to bylo teprve ráno.
„Přemýšlel jsem," začal černovlasý muž pomalu, „jestli byste mě nechtěla doprovodit na snídani," řekl profesorce, která stále s nezájmem listovala v knize.
„Nevím," pronesl Alma nenuceně. „Být vámi, bála bych se, aby mě na chodbách neviděli s někým, kdo čte knihu o věštění," dodala sarkasticky.
„Ve skutečnosti jste jediný člověk, s kterým bych chtěl být viděl na veřejnosti," pronesl profesor vážně a profesorka se na něj překvapeně podívala.
„Nevěřím svým uším," ušklíbla se černovláska. „Kde je ten sarkastický profesor Snape, který mě celým srdcem nenáviděl?"
Severus Snape jí chtěl odpovědět, ale ona ho mávnutím ruky zarazila. „Nemusíte odpovídat," řekla a trochu se pousmála. „Ráda s vámi půjdu na snídani," dodala a všimla si, že se lektvaristova tvář nepatrně rozjasnila. Vyšli z profesorčiných komnat a vydali se chodbami, které se už začínaly plnit studenty, na snídani. Alma na sobě celou dobu cítila pohledy, které jí vůbec nebyly příjemné. Připadalo jí, jakoby zde nebyla vítaná. A jak si všimla, stejné pohledy propalovaly i profesora Snapea. Když si uvědomila, že ho tu spíše vnímají jako člověka, kterému se nedá věřit, než někoho, kdo svou rolí dvojitého agenta zachránil několik životů, zmocnil se jí tíživý pocit.
„Skoro jsem zapomněla jaké to tu je," řekla profesorovi vedle sebe tiše, aby se přivedla na jiné myšlenky.
„Nepamatuji si, že by to tu bylo tak nehostinné," pronesl profesor ostře a Almě došlo, že i on si všiml nepřátelských pohledů. „Nejspíš jsem to měl čekat," řekl dutě a i on na oplátku propaloval studenty svýma onyxovýma očima. „Měla byste se ode mě oddělit," řekl ledově, „nejspíš by pak všichni oslavovali vaše hrdinství a nedívali by se na vás jako na vraha."
„Nesmysl," pronesla Alma příkře, ale nepříjemný pocit v jejím nitru se jen zvětšoval. „Několikrát jste mi zachránil život a já nevidím jediný důvod, proč bych se vás teď měla stranit."
„Třeba protože si tím kazíte vaši pověst," řekl netečně lektvarista.
„Má pověst za moc nestojí," odbyla ho Alma, „a už mi na ní ani trochu nezáleží." Profesorka to myslela naprosto vážně. K čemu jí bylo vědomí, že je uznávanou bystrozorkou, když zůstala úplně sama a jediné, co jí zbylo, byly děsivé noční můry
Snape chtěl ještě něco namítat, ale přerušil ho hlas nové knihovnice, který volal Almino jméno. Cassiopeia Abernathyová se k nim přibližovala rychlým krokem a přihlouple se usmívala.
„Vypadá to," pronesl profesor Snape tiše, aby ho mohla slyšet jen černovláska, „že máte společnost." Alma moc dobře zaregistrovala zlomyslnost v jeho hlase.
„Opovažte se mě tu s ní nechat samotnou," sykla Alma výhružně, ale profesor Snape si z toho nic nedělal.
„Uvidíme se u snídaně," uchechtl se a dlouhými kroky se od ní vzdaloval chodbou. Alma měla chuť ho proklít.
„Ráda vás vidím, slečno Peregrinová," řekla knihovnice vesele a úspěšně držela krok s Almou, která se co nejrychleji snažila zmizet na snídani do Velké síně. „Nikdy jsem ještě v Bradavicích nesnídala," pokračovala a nevnímala Almin očividný nezájem o její osobu. „Vsadím se, že skřítci vaří opravdu úžasně. Úplně jsem se vás včera zapomněla zeptat na to, jaký předmět tady vyučujete."
„Obranu proti černé magii," řekla Alma s nezájmem a s radostí si uvědomila, že už jí od Velké síně dělí jen jedna chodba.
„Ach, to dává smysl, když jste bývalá bystrozorka. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak jste vy sama dokázala najít a úspěšně uvěznit dvacet smrtijedů."
„Asi jsem měla štěstí," pronesla Alma sarkasticky a nemohla své oči odtrhnout od vchodu do Velké síně, který byl už jen pár metrů před ní.
„Jak jste to udělala, slečno Peregrinová?" vyptávala se knihovnice dál. „Slyšela jsem, že jste prý použila černou magii," zašeptala, aby to mohly slyšet jenom ony dvě. „Ale tomu já nevěřím. Podle mě by někdo jako vy nikdy nepoužil černou magii." Alma měla dotěrné knihovnice právě tak dost. Žena si nejspíš neuvědomovala, že její otázky jsou zcela nevhodné. Navíc bývalá bystrozorka se do doby, kdy pracovala na ministerstvu, vracela velmi nerada.
„Vy jste novinářka, nebo proč se tak zajímáte o mou osobu?" zasyčela na ni Alma nepřátelsky a žena od ní nejistě ustoupila.
„Já jen chtěla..."
„Je mi úplně jedno, co jste chtěla, slečno Abernathyová. Nemám ráda, když se cizí lidé pletou do věcí, do kterých jim nic není. A to zahrnuje i vás. Už se mě na nic podobného nikdy neptejte."
„Ale slečno Pere..."
„Je vám to jasné," zvýšila Alma hlas a z očí jí šlehaly blesky. Takhle si první den školy rozhodně nepředstavovala.
„Ano, slečno," šeptla knihovnice nejistě a už sama se vydala do Velké síně.
Bývalou bystrozorku na jídlo úplně přešla chuť a tak se otočila a vydala se zpátky do sklepení, kde se rozhodla počkat než začne vyučování.
„Nebyla jste na snídani," konstatoval profesor Snape, když se opřel o zeď vedle profesorky Peregrinové, která stála na chodbě před svou třídou a pozorovala studenty, kteří chodbou procházeli. „Myslel jsem, že jste se ztratila," ušklíbl se.
„Ve skutečnosti mě přešla chuť," řekla Alma a zkřížila si ruce na prsou. „Ptala se mě na mou minulost," hlesla a Severus hned věděl, že mluví o nové knihovnici. „Nebylo to příjemné," dodala a po tváři jí přelétl stín.
„Nejspíš jsem vás tam s ní neměl nechávat samotnou," pronesl profesor chladně a i on pozoroval hloučky studentů.
„Nejspíš ne," zašeptala. Mezi profesory nastalo trapné ticho, které se po chvíli rozhodl přerušit profesor Snape.
„Vypadají, jakoby nás chtěli zabít," zašeptal a Alma si uvědomila, že mluví o studentech, kteří je propalovali nepříjemnými pohledy. „Půjdu jim otevřít třídu," pronesl ledově a oddělil se od profesorky Peregrinové, která ho pozorovala zkoumavým pohledem. A najednou si Alma uvědomila, že je profesor Snape nervózní. To, že profesor Snape je nervózní, bylo asi stejně pravděpodobné jako to, že se ona usmíří se svým bratrem. I přes to ale viděla, jak se profesorovi lehce třesou ruce, když odemykal třídu a všimla si i mírné paniky v jeho očí. Lektvarista se to samozřejmě snažil skrývat, ale něčeho takového si bývalá bystrozorka nemohla nevšimnout. Přeci jen mu na názoru ostatních záleželo, i když často tvrdil opak. Moc dobře si uvědomovala, jak si zakládal na své pověsti dobrého profesora. Sice byl na žáky nepříjemný a podle Almina názoru bylo někdy jeho chování až kruté, ale dokázal studenty naučit všechno, co potřebovali a možná i něco navíc. Jenže bývalá bystrozorka cítila, že se změnil. Že ho změnila válka.
„Vypadá to, že už máme klid," ozval se vedle ní sametový hlas profesora Snapea.
„Kolego," zašeptala Alma a upřeně se mu zahleděla do očí. „Mohla bych vás o něco požádat?"
„Nevšiml jsem si , že vypadám jako džin z lampy," pronesl lektvarista sarkasticky a Alma jen protočila očima. „Každopádně pokud to bude v mých silách..."
„Chtěla bych vás poprosit, abyste na ně byl hodnější," hlesla a v profesorových očí se zrcadlilo zmatení. „Válka pro ně byla těžká."
„Válka byla těžká úplně pro všechny, slečno Peregrinová. Nechápu proč bych měl..."
„Jsou to jenom děti, Severusi," Alma si uvědomila, že je to od té doby, co ho navštívila v nemocnici poprvé, co mu řekla křestním jménem. „Představte si, že jeden den hrajete se svými přáteli Řachavého Petra a druhý den je polovina vašich přátel mrtvá. Nikdo z nich nemohl být připraven na boj proti mozkomorům a smrtijedům a na to, že uvidí umírat lidi, na kterých jim záleží." Profesor Snape mlčel a z jeho tváře se stala neprostupná maska. „Myslím, že to nejmenší, co pro ně můžeme udělat je to, když se alespoň na chvíli nebudeme chovat jako tyrani. Když uznáme, že jsem se k nim v minulosti chovali špatně. Možná se uleví jak studentům, tak nám." Na zdi se rozezněl zvonek, který ohlašoval začátek hodiny.
„Pokusím se, kolegyně," hlesl profesor Snape a rychlým krokem se vydal do třídy.
„Dobré ráno," pozdravila Alma sedmý ročník na jejich první letošní hodině. Třída jen něco neslyšně zabručela. „Jsem ráda, že jsem se k vám mohla tento rok znovu připojit a doufám, že to bude na delší dobu než minule. Ráda bych, abyste mi ukázali nějaké kouzlo z minulého ročníku. Kdo chce začít?" zeptala se, ale nikdo se nepřihlásil. Ve třídě panovalo takové napětí, že to bylo neúnosné. A Alma si uvědomila, že pokud studentům nevysvětlí pár věcí, nikdy ji nepřijmou zpátky. Musí prozradit pár tajemství, uvědomila si trpce. Posadila se na svůj stůl a podívala se na studenty. Musí být ještě jednou statečná.
„Já i profesor Snape jsem si všimli, jak se na nás díváte," začala. „Taky jsem si všimli, že se tak díváte jen na nás dva a ne na všechny profesory. Chápu, že profesor Snape není ten nejpříjemnější člověk, kterého znáte, ale rozhodně to není zrádce. A věřte mi, že za války dělal všechno proto, aby vás ochránil a aby zvítězilo dobro."
„Myslíte?" ušklíbl se chlapec, který seděl v poslední lavici. „Já si myslím, že mu bylo jedno, která ze stran zvítězí. Přidal by se na tu, která by zvítězila a byl by za hrdinu. Vůbec mu nezáleželo na nějakém dobru a zlu. Záleželo mu jen na jeho vlastním prospěchu."
„Nemáte pravdu," řekla Alma ledově. „Jistě si někteří z vás pamatují článek Rity Holoubkové, kde napsala, že tvrdím, že mě zajal Voldemort," při vyslovení černokněžníkova jména sebou celá třída trhla. „Merlinžel to byla pravda. Po mém útěku z Bradavic mě Voldemort našel a uvěznil. On i jeho smrtijedi mě celé dny mučili a na konci jejich mučení mě čekala jen smrt. Víte, proč jsem ještě na živu?"
Nikdo z přítomných neřekl ani slovo. Ve třídě bylo takové ticho, že by bylo slyšet i spadnutí špendlíku. Věděla, že už není cesty zpět. Musela pokračovat za každou cenu.
„Naživu jsem jen díky profesoru Snapeovi," třídou se ozval šepot, který Alma jediným mávnutím ruky utišila. „Profesor Snape mě chodil do mé cely léčit i když věděl, že tím riskuje svůj život. Dělal to, co bylo podle něj správné. Pokud by tedy byl tak sobecký a bylo by mu jedno jaká strana zvítězí, proč by mě zachraňoval? Pokud by byl opravdu tak zbabělý, proč by riskoval svůj život záchranou někoho, koho nemá rád? Profesorovi Snapeovi záleželo na tom, aby zvítězilo dobro a proto mě zachránil. Nemusíte mi věřit, ale přísahám, že vám říkám pravdu." Alma věděla, že i kdyby chtěla sebevíc, dnes už studenty nic nenaučí a proto se rozhodla hodinu ukončit.
Studenti se pomalu začali trousit ze třídy a profesorka Peregrinová se za nimi dívala. Věděla, že takováto věc se bude po Bradavicích šířit rychle. Nebyla sice ráda, že všichni budou vědět, co ve sklepení Malfoy Manor zažívala, ale pokud to alespoň trochu pomůže jí a profesoru Snapeovi, byla ochotná to přetrpět. A najednou se zase cítila jako ta statečná profesorka, která zachraňovala topící se studenty z jezera a snášela útoky jedné bývalé ministerské náměstkyně. Doufala, že se jí tento pocit bude držet co nejdéle. Připomínal jí totiž staré dobré časy, do kterých se tak ráda vracela ve svých myšlenkách.
Další kapitola je tady. Přeju vám všem veselé Vánoce a šťastný nový rok. Budu ráda za každý hlas a komentář. Vaše chosenwitch.