Harry zazvonil na zvonek velkého bílého domu a otočil se na Louise, kterého vzal za třesoucí se ruku a usmál se na něj. Starší si prohrábl vlasy a vydechl všechen vzduch, když se otevřely dveře.
„Harry, panebože! Netušíš, jak moc jsem se na tebe těšila, bože ty můj šmudlo malej," spontánně vyššího z páru objala tmavovláska a věnovala mu několik polibků na tvář, bylo vidět, že nemá daleko k slzám.
„Gemm, myslím, že vím, tys mi chyběla stejně, možná ještě víc," opětoval jí objetí a oba se šťastně usmívali, než se dívka odtáhla, podívala se oříškovýma očima na Louise.
„Oh a ty asi budeš Louis, viď? Harry se mi zmiňoval, že přijedete oba. No, můžu říct, že jsi jeho typ," mrkla na něj a on se nesměle usmál zpět, „tak půjdeme dál, co říkáte?" pustila je oba dovnitř a zavřela dveře.
* * *
„No a jak jste se vůbec seznámili?" zeptal se Gemmin přítel Michal na otázku, kterou Louis očekával už před dvěma hodinami, které společně strávili a během nichž se bavil převážně Harry s Gemmou a oni dva jim dělali spíš takové trapné a možná trochu moc tiché garde.
„V práci, já byl detektiv a Harry stážista, kterého jsem dostal na starost a ze začátku jsem ho a jeho pozitivní přístup ke všemu vážně nesnášel," trochu se pousmál, nad Michalovým překvapeným výrazem. Pravděpodobně od něj nečekal tolik slov najednou.
„Takže ty jsi detektiv? Wow, Gemm, tys to věděla?" Gemma jen s úsměvem přikývla.
„Vlastně už nejsem detektiv, ale díky případu, který se nám s Harrym podařilo vyřešit a taky trochu díky odchodu naší šéfky, jsem teď kapitán londýnské policie," přiznal Louis a viděl, jak Harryho sestře i Michalovi spadla brada, zatímco kudrnatý se pyšně čepýřil vedle něj.
„Dobře, tohle je novinka i pro mě," probrala se první z tranzu Gemma a upila ze svého čaje, stále vypadala docela překvapeně.
„Hele, ale nejsou tyhle vztahy mezi kolegy tak trochu zakázané?" zeptal se po chvíli zase Michal a tentokrát si vzal slovo Harry.
„Ano, v podstatě ano, ale když jsem ho sváděl tak mě to moc nezajímalo-"
„Tak to prr, to já sváděl tebe, copak si nepamatuješ to na těch záchodech? Kdo tam koho sváděl, hm?" okamžitě mu odporoval Louis a v okamžiku, kdy chtěl Harry opět něco namítnout, se do této jejich rozepře vložila Gemma.
„Dobře, to stačí vy dva, myslím, že nám oběma je úplně jedno, kdo sváděl koho, jen nás zajímalo, jak jste se dali dohromady. Takže v práci."
„Ano," odpověděli jednohlasně a opět se trochu uvolnili.
„Můžu se zeptat, co to máš na krku za jizvu? Jsem si celkem jistá, že jsem ji ještě neviděla," převedla Gemma řeč na téma, které Harry určitě otevírat nechtěl. Dlaní si opět instinktivně překryl zmíněnou jizvu a Louis se přisunul blíž, aby ho mohl chytit za ruku.
Gemma okamžitě poznala, že je něco špatně.
„Co se stalo? Harry?"
„Gemmo, dej mi chvilku, ano? Všechno vám pak vysvětlím, ale teď ne," promluvil k ní pevně Louis a ona přestala mluvit a jen sledovala, jak modrooký šeptal něco jejímu bratrovi do ucha a nechal si od něj drtit ruku ve velmi pevném sevření. Harry ještě nějakou dobu těžce dýchal, ale pak se konečně zdálo, že je klidnější, i když stále držel Louise za ruce.
* * *
„Kdo to je?" zavolal ještě přes dveře Isaac protřel si oči, jelikož se ještě nestačil plně probrat. Spal. Poprvé po třech dnech beze spánku se mu podařilo usnout.
„Tady Lea, přišly ty výsledky a musím ti to ukázat, protože mě samotnou to zarazilo," Isaac otevřel dveře a aniž by si dělal starosti s tím, že na sobě má jen tílko a spodní prádlo, se otočil a zašel zpět do kuchyně. Lea vešla do bytu a zavřela za sebou dveře. Policista nikdy nebydlel zrovna luxusně a tenhle byt vzal, jen díky jeho levnému pronájmu, ale nebylo se čemu divit, kdyby jste si byt prohlédli, zjistili byste, že z okna vidíte pouze holou šedou fasádu vedlejšího domu, předsíň v podstatě neexistovala a rovnou od dveří jste se ocitli v kuchyni, pak následoval krátký předěl a potom menší pokoj s postelí, malým sofa a televizí. Teď bylo na celém bytě dost poznat, že mu nejspíš nezáleželo na nějakém úklidu.
„Spal jsi aspoň trochu?" zeptala se zabírajíc si místo vedle něj u malého stolku a zapalujíc si cigaretu loupla po svém kamarádovi pohledem.
„Ano, poprvé za poslední tři dny a jo, klidně si zapal, nebude mi to vadit," odfrkl si a Lea se na něj zašklebila. Jejich přátelství bylo vždy plné uštěpačných poznámek, vtípků na účet toho druhého, ale zároveň by za sebe navzájem i dýchali.
„Díky, žes mi to povolil," přetočila Lea očima a znovu si potáhla z cigarety, „řeknu ti, že vypadáš trochu jako zombie... ne, počkej, to kecám. Vypadáš úplně jako zombie, bála bych se, že mi budeš chtít sežrat mozek, kdybych nevěděla, kdo za tím stojí..." přeměřila si bruneta pohledem a on se drze ušklíbl.
„To bych se moc nenajedl," odfrkl si Isaac a Lea na něj ukázala prostředníček.
„Tak fajn, ukaž mi, cos zjistila," upozornil patoložku po chvíli, na původní účel její návštěvy a ona sáhla k sobě do kabelky.
„Zjistila jsem, že se tedy jedná stoprocentně o muže, zhruba v rozhrání sedmdesát až osmdesát let, ale teď se dostáváme k tomu zajímavému, zemřel v důsledku zástavy srdce a na jeho těle už byla jedna pitva vykonána, proto jsem se o to začala zajímat a hádej odkud je náš pan mumie?"
„Vypadám, že mám náladu na hádanky?" pozvedl mladík obočí.
„Po ránu s tebou není zábava," ohrnula Lea spodní ret, ale pokračovala, „byl z Anglie a byl to zločinec, takže by bylo záhodno poprosit o pomoc anglickou policii, pokud ne přímo detektiva, který pracoval na jeho případu," vysvětlila, ale Isaac se netvářil moc nadšeně.
„To je fakt skvělý, proč to musí být zrovna Anglie? Víš přece, jaký má Giel na angličany a jejich policii názor, tohle zase dopadne," povzdechl si.
„Jmenoval se Garett Dwain a podle všeho šlo o sériového únosce a vraha a zemřel ve vězení, proto ho pitvali, aby měli trvalý záznam," mluvila dál patoložka, jako by Isaac nic neřekl.
„Kdo na tom tenkrát v Anglii dělal?"
„To nevím, ale už jsem kontaktovala patologii v Londýně, ze které to tělo pocházelo a ze které ho pravděpodobně ukradli," odpověděla a opět si potáhla z cigarety.
„Takže já pak budu muset zavolat do Londýna, abychom získali informace, které mají..."
„A co když to nebude stačit? Co když sem pošlou někoho od nich?"
„Tak to jsem v hajzlu."
* * *
„Proboha, tohle by mě nikdy nenapadlo, pojď sem Hazz, musím tě obejmout a říkáš, že ten únos vlastně ani nesouvisel s vaším případem?" Gemma objímala Harryho tak pevně, že skoro nemohl dýchat a stále nemohla uvěřit, že by někdo chtěl takovému zlatíčku ublížit.
„Přesně tak, Harry vám to nechtěl říkat, protože věděl, že by vás tím vyděsil a vidím, že měl pravdu," odpověděl Louis, který jim celou věc i vysvětlil, protože mladší toho nebyl schopný.
„To je strašný, byl už u psychologa?" brunetka ignorovala svého bratra a dál se bavila s Louisem, který se momentálně zatvářil zoufale a částečně provinile.
„Snažil jsem se, aby šel k psycholožce, která pomohla mně, teda z části, převážně mi pomohl Harry, jenže on..."
„Jenže já na to ještě nejsem připravený, vidělas moji reakci, když ses zmínila o té jizvě..." na okamžik se zadrhl, „...tak přesně takovou reakci mám kdykoli se o tom jenom někdo slůvkem zmíní, mám panický záchvat," promluvil Harry a všichni se na něj podívali.
„Myslím si, že bys tam i tak měl jít, je to pro tvoje-" začala Gemma, ale Louis ji přerušil.
„Nebudeme se o tom teď bavit, ano? Radši nám prozraďte, jaké překvapení pro nás máte vy?" zeptal se a Gemma, sic nejdřív chtěla protestovat, se nakonec podívala dolů a usmála se.
„Chtěla jsem s tím počkat, ale když už jste sem přijeli... My s Michalem čekáme dítě," položila si ochranářsky dlaň na břicho, které v rozevláté tunice nebylo patrné, ale náhle bylo již dost výrazně vyklenuté, a Harryho i Louisovy oči se rozšířily v úžasu.
„Takže já budu strýček?" vydechl kudrnatý a Gemma přikývla a podívala se na Louise.
„Vy oba budete," usmála se a Louis jí věnoval pohled, kterým jasně říkal, že si toho moc váží.
* * *
Blížil se večer a u Gemmy už probrali snad všechna témata, která mohli a právě se zaobírali hudbou. Asi před hodinou Gemma vytáhla nějaký bublinkový sekt a jelikož Harry bublinky nikdy neodmítl, právě ležel hlavou Louisovi na klíně a nechával se od něj vískat ve vlasech.
„Slyšel jsem, že tady v Maastrichtu bývají koncerty..." nadhodil Louis a Gemma vypískla do sklenice, když zrovna pila minerálku.
„Ano! Já věděla, že jsem na něco zapomněla! Chtěla jsem se vás zeptat, jestli nebudete chtít na jeden koncert, který tu dnes je, jít s námi?"
„Vážně? No, já myslím, že my půjdeme moc rádi. A kdo tu hraje?"
„Místní rodák André Rieu. Je to slavný houslista, skladatel a dirigent orchestru Johanna Strausse. My už na něj několikrát chtěli jít, ale vždy nám do toho něco přišlo. Tak co? Půjdete s námi?" dívka vypadala nápadem nadšená natolik, že by Louis pravděpodobně neodmítl, ani kdyby si měl jít sednout na mši do kostela.
„Tak dobře, pokud Harry souhlasí, půjdeme," podíval se na chlapce ležícího v jeho klíně a ten se na něj usmál.
„Moc rádi půjdeme," odpověděl nakonec a i když neochotně, přece se zvedl, aby mohl i Louis vstát.
O půlhodiny později společně vyšli a vydali se směr Vrijthofské náměstí, na kterém se shromažďovali lidé a usazovali se na židle rozestavěné po celé délce obrovského náměstí. Přesně to pak udělali také oni a našli ještě dokonce velmi dobrá místa vepředu, kde bylo dobře vidět na pódium. Na něm se postupně začali objevovat nejdříve ženy v pestrobarevných róbách a usazovaly se na místa na pódiu.
Následovali je muži ve fracích a úplně nakonec na prkna vstoupil i vyšší, štíhlý muž, jehož skráně delších vlasů již zdobilo stříbro času, jeho tvář zmapovaly vrásky, ale živý úsměv, jako by jeho rty neopouštěl ani ve spánku. Proti šedinám ve vlasech vypovídaly i veselé modré oči s jikrami, které se zaleskly kdykoli se usmál. Gemma se podívala na svého bratra a jeho přítele a rty naznačila to je on. Muž se naposledy rozhlédl po publiku, které jásalo a nadšeně vítalo všechny umělce potleskem, než se uklonil a poprvé promluvil.
„Vítám vás, dámy a pánové, na letošním prvním koncertě v mém rodném Maastrichtu, pamatuji si, jako by to bylo včera, jak jsem tady na tomto náměstí kupoval na trhu zeleninu a od pana Lakemeiera vždy dostal sáček pražených oříšků a to mi připomíná, že naše první skladba souvisí s něčím, co je pro přípravu oříšků nezbytné. Louskáček, dámy a pánové," domluvil a otočil se k orchestru, který na jeho pokyn začal hrát známou skladbu od Tchaikovského.
Poté následovalo ještě několik dalších skladeb, které Harry buď neznal, nebo jen letmo zaslechl v divadle, ale pak Rieu uvedl skladbu slovy: „Přenesme se teď do země, kde mohou děti volně běhat."
Do popředí vyšli tři muži ve fraku a tři sólistky v bílých dlouhých šatech a začal hrát hoboj. Hrál překrásnou melodii a muži, k nímž se později přidaly i ženy, po Andrého vybídnutí spustili.
„This land is mine, God gave this land to me, this brave and ancient land, to me. And when the morning sun, reveals her hills and plains then I see a land where children can run free."
Harry si položil hlavu na Louisovo rameno a zavřel oči, zatímco mu po tvářích začaly téct slzy. Modrooký kolem něj omotal paže a vtiskl mu polibek do vlasů, čímž zároveň skryl vlastní lesknoucí se oči. Bylo to opravdu kouzelné. Když skladba skončila celé publikum vybuchlo do jásotu plného nadšeného potlesku ve stoje a jásotu.
„A teď zda-li dovolíte, se s vámi všemi rozloučíme se skladbou, při které si můžete společně s námi zatančit," vyzval všechny z publika, aby si šli zatancovat. Gemma s Michalem už byli na nohou a začali se vlnit do rytmu pomalé skladby, když se Harry prosebně podíval na Louise.
„To ne, tohle nemůžeš myslet vážně!" byla jeho okamžitá reakce, když si toho pohledu všiml, ale Harry ještě trochu zapracoval na vzhledu prosícího štěněte, takže byl teď skoro nepřekonatelný a Louis se nakonec přeci jen odlepil od židle a vzal Harryho za ruku. Přivinul ho k sobě a i když tančil naposledy v tanečních na střední, snažil se, co nejpřesněji kopírovat pohyby Michala, který se vlnil s Gemmou kousek od nich. Kudrnatý mu položil bradu na rameno a nechal se vést a nakonec byl příjemně překvapený, jak dobře to Louis zvládl.
* * *
„Věřil bys tomu? Gemma bude máma, tohle je úžasné! Ta holčička nebo chlapeček k nám bude moct jezdit na prázdniny a my budeme jeho milovaní strejdové, oh, já se nemůžu dočkat," jásal Harry po cestě zpět do hotelu a ani na něm nebylo poznat, že spolu odtančili ještě další hodinu a půl. Louis miloval, jak mu při mluvení o dětech svítily oči. Vyzařovalo z něj, jak moc děti miluje a on se přistihl při myšlence, jaké by to mohlo být, kdyby spolu měli malého chlapečka nebo holčičku a on by takhle svítil neustále.
„Ty se snad těšíš víc než Gemma, ale ano, je to skvělé," zasmál se starší.
Od jejich příjezdu do Nizozemí se nikdo neobtěžoval obtěžovat je svým telefonováním a proto je oba překvapilo, když se Louisův mobil rozezvonil. Byl to Liam a Louis nechápal, co by po něm mohl chtít, ale hovor samozřejmě přijal.
„Ahoj? Děje se něco? Doufám, že nejsou nějaké problémy?" zeptal se hned na úvod a slyšel, jak si Liam, kterého určil na těch sedm dní svým zástupcem, povzdechl, což ho vůbec neuklidnilo.
„Ahoj, Louisi, ano, tady je zatím všechno v pohodě, ale tam u vás je docela velký problém," řekl a modrooký se zamračil.
„Počkej, jako tady v Maastrichtu? Co se tady stalo?"
Louis se podíval na Harryho, který už se taky neusmíval a vypadal spíš zaraženě.
„Volal nám sem nějaký policista z Maastrichtu s tím, že se u nich v muzeu objevila nová mumie..."
„Mumie v muzeu? To ale není nic divnýho, ne?" uchechtl se kapitán.
„No to ne, ale tahle je stará jen asi dva týdny a k jejímu vytvoření posloužil Garett Dwain, neříká ti to náhodou něco?" pronesl Liam suverénně a Louis se zastavil, čímž přiměl zastavit i Harryho, kterého držel za ruku.
„Vrah neviňátek..." zašeptal a jeho přítel na něj upřímil oči rozšířené zděšením, tenhle případ znal.
„Věděl jsem, že to jméno hned poznáš, co zatím víme je, že někdo ukradl mrtvolu Dwaina a podle všeho mumifikoval stejným způsobem, kterým dřív on sám mumifikoval ty děti, vypadá to, jako by se mu někdo snažil složit poctu, které by se mu v márnici nedostalo."
„Poctu si ani nezasloužil, byl to pedofil a vrah, nechápu, že ho někdo mohl obdivovat, ale stále nechápu, proč se s tím obrací na nás?" zamračil se Louis.
„Mají podezření, že tohle ještě není konec, ale hlavně potřebují někoho, kdo se v Dwainově případu vyzná a ty jsi ten, kdo zná ten případ nejlépe, zítra se s ním máte sejít na policejní stanici, ptejte se po poručíku De Ridderovi a dejte vědět kdyby něco, jo?"
„Fajn," zavrčel do mobilu a hovor položil.
„Vrah neviňátek?" zeptal se po chvíli Harry, když už byli jen pár metrů od hotelu.
„Můj první případ," vysvětlil starší vcházejíc do hotelu a okolo sochy plameňáka k výtahu s Harrym těsně za sebou. Stále si opakoval, že třeba nepůjde o nic složitého a to tělo sem třeba jen omylem převezli, ale věděl, že je to hloupost a tohle se neděje jen tak.
„Slyšel jsem o tom. Takže vím, že jsi měl ještě horší začátek než já, byl to příšerný případ..."
„Nikdo tě na tohle na škole nepřipraví, nebudu ti lhát, tenhle případ byl tak hrozný, že se mu vyrovná snad jen ten, na kterém jsi se mnou pracoval ty a dlouho po něm jsem měl problémy usnout, vlastně i to mi dopomohlo k alkoholu," rozmluvil se Louis, jakmile se výtah rozjel nahoru.
„Ale teď jsme v tom spolu, třeba to nebude tak hrozné, jak si myslíš. A jestli chceš tak tě dnes večer navštíví víla Zvonilka a pomůže ti se trochu uvolnit," zamrkal mladší a přisunul se ke svému příteli blíž, i když v malém prostoru, který výtah nabízel, si byli blízko i předtím.
„Ty víš, jak na mě, že?" ušklíbl se modrooký, než se nahnul dopředu, aby kudrnáčka něžně políbil. Že by to nakonec opravdu nebylo nic tak vážného? Možná měl Harry pravdu. Aspoň v to Louis doufal.
* * *
Isaac byl od ranního příchodu na policejní stanici nervózní a chvíli neposeděl a i jeho normálně nevšímavý kamarád a kolega Bram si všiml, že nejspíš není ve své kůži.
„Isi, co je kámo? Měls v noci návštěvu, že se furt tak vrtíš? Nechci být hnusnej, ale je to celkem otravný," zeptal se, když zase nadskočil na židli, jako by ho kopla elektřina.
„Cože? Ne, děláš jako bys mě neznal. Jsem nervózní, protože by sem měli přijít nějací policisti z Anglie, kteří znají detaily z případu, kvůli němuž skončil ten chlap, který nám tady posloužil jako nová mumie, ve vězení. Ví toho o něm víc, takže by mi to mohlo pomoct, uzavřít to dřív," vysvětlil Isaac.
„Uvědomuješ si, že až se Tellegen dozví, že jsi kontaktoval a v podstatě přizval k vyšetřování angličany, tak tě asi zabije, že?" ušklíbl se jeho kolega a brunet se zatvářil tak, že pokud by pohledy zabíjely, Bram by se svezl ve smrtelných křečích na podlahu. V té chvíli se do kanceláře vřítila dívka s krátkými pestrobarevnými vlasy. Zoe, neboli sekretářka, která přijímala všechny, kdo se na stanici objevili.
„Isi, jsou tady nějací anglikáni a ptají se po tobě, nějakej kapitán Tomlinson a ještě je s ním jeden mladší polda."
„Kapitán? Ty vole, ty se fakt nedožiješ zítřka, až se to šéf dozví," rozesmál se Bram a Isaac se zavrčením vstal a zamířil za Zoe.
Netušil, že sem pošlou rovnou kapitána a vůbec se mu to nelíbilo vzhledem k tomu, že teď se tomu, aby to Giel zjistil, nevyhne, protože se s ním anglický kapitán jistě bude chtít setkat. Vešel do příchozí haly a dveře za ním nepřiměřeně hlasitě bouchly, čímž na něj okamžitě upoutaly pozornost dvou párů očí. Jedněch krásnějších, než druhých a Isaac nevěděl, jestli se dřív utopit ve stříbřitých studnách jiskřivě modrých očí za přísně působícími brýlemi, nebo se ztratit v lesích, kam mezi korunami stromů jen po kapkách pronikalo sluneční světlo a svítila v nich veselá světýlka mládí, očí zelených.
Poznámka autorky: Všechna místa zmíněná v knize, jsou reálná a dají se dohledat, zároveň doporučuji si pustit skladbu v médiích, jenž je zmíněná v kapitole. Přeji příjemné čtení! ❤