Beatrice's point of view
Díky potetované ruce, která včas zachytila padající fotografii, jsem zjistila, že osoba za mnou je Zayn. Dlaň z mých úst konečně zmizela, načež jsem se zhluboka nadechla.
,,Tohle bys neměla dělat." odloží fotografii na své původní místo - na noční stolek. ,,Ty bys tohle neměl dělat!" vyčtu mu vyděšeně, ,,Vylekal si mě." dodám o něco klidněji, přičemž se k jeho osobě otočím čelem a věnuju mu svůj zamračený výraz. Odjakživa nemám ráda, když mě někdo leká, takže má reakce je naprosto přirozená.
,,Saháš na Harryho osobní věci, což by se mu, kurva, nelíbilo. Buď ráda, že jsem tě načapal dřív, než on." promluví klidně, ignorujíc můj zamračený výraz. Jeho klidný hlas mě překvapí. Co se stalo, že je najednou tak klidný? Už ho vztek přešel? Zajímavé. Mění své nálady jako mávnutím kouzelného proutku.
,,Dáš mi něco na oplátku, když tě neprásknu?" vyruší mě z mého krátkého zamyšlení. Překvapeně pohlédnu na jeho osobu, načež mi Zayn věnuje pobavený úšklebek, přičemž se usadí na Harryho postel. Myslí svá slova vážně? Opravdu se mnou chce uzavírat dohodu, aby mě neprozradil, jen kvůli tomu, že jsem si prohlížela Harryho fotografii? Vždyť je to směšné a dětinské.
Vlastně tohle není poprvé, co se mnou chce uzavírat dohodu. Tuhle větu již jednou použil. V té malé, sklepní místnosti, ve které mě věznil. Chtěl něco na oplátku za to, že mě nechá žít. Kdyby mě tehdy v té sklepní místnosti zabil, udělal by líp - ušetřil by mě tolika trápení a ponížení.
Proberu se ze svého krátkého zamyšlení a věnuju Zaynovi nic neříkající pohled, ,,Zase?" vydechnu tiše. Pomalu se posadím na Harryho postel, co nejdál od Zayna. Nechci být v jeho těsné blízkosti a riskovat, že mi něco udělá.
,,Jak zase?" zeptá se nechápavě. ,,Už jednou si chtěl něco na oplátku za to, že mě necháš žít." odpovím na jeho dotaz, přičemž se chytím za své pohmožděné břicho - omylem jsem se trochu shrbila a mým břichem projela ostrá bolest. Pohled mám raději sklopený na svá chodidla, aby Zayn neviděl mou bolest v očích - nepochybně by mu má bolest dělala radost.
,,Jo, aha, tohle máš na mysli. To byla jenom sranda." pronese Zayn nevzrušeně, načež ledabyle pokrčí rameny, upírajíc svůj pohled na mou maličkost. Očividně máme naprosto odlišný smysl pro humor, protože mě tehdejší situace v té sklepní místnosti rozhodně nepřišla vtipná. Jeho smysl pro humor je opravdu zvláštní, pokud vyhledává zábavu zrovna v takových situacích.
,,Proč si přišel?" zeptám se nechápavě, ,,Nemůžeš zase odejít? Čekám na Harryho." pokusím se jej vyhnat z této místnosti. ,,Za prvé, tohle je moje vila, tudíž moje pravidla. Za druhé, přišel jsem tě informovat, že máš smůlu. Jelikož ses nalepila na Harryho jako samolepka, tak hádám, že se ti líbí. Ale jak jsem řekl, máš smůlu." pronese opovržlivě. Jakmile dokončí svůj proslov, tak k jeho tváři zvednu svůj zamračený pohled. Co to mele za nesmysly? Já jsem se na nikoho nenalepila. Harry se rozhodl sám, že mě vezme pod svá ochranná křídla. A jak Harry sám řekl, mám právo si dopřát chvíli klidu a odpočinku, což mi on dokáže poskytnout. Navíc je Harry jediný, s kým si mohu normálně povídat, aniž by na mě mířil svou zbraní, a také se s ním cítím v bezpečí.
Je zvláštní, jak rychle jsem dokázala změnit na Harryho svůj názor. V té uličce, ve které jsem jej spatřila poprvé, jsem z něj měla nepopsatelný strach. Ovšem teď vnímám Harryho jako člověka, které má srdce na správném místě, ačkoliv to tak nevypadá kvůli jeho povolání. Myšlenky, že se mě Harry snaží pouze zmanipulovat, aby si získal mou důvěru a později mě mohl podrazit, mě zcela opustily během předešlých minut. Když jsem sem s Harrym jela a povídala si s ním v autě, tak při konverzaci o jeho přítelkyni měl slzy v očích, čímž mi dokázal, že člověk jako on umí být také zranitelný. Tím si získal mou důvěru.
A abych se vyjádřila k Zaynovým slovům o tom, že se mi Harry líbí; i kdyby, tak co? Co je Zaynovi do toho, kdo se mi líbí? Nic mu do toho není. Může mu to být naprosto u zadku.
Přestanu rozmýšlet nad Zaynovými slovy a navrátím se zpět do reality, abych odpověděla na jeho nesmyslné řeči. ,,Já se na Harryho nenalepila. On se mě ujal sám, aniž bych se musela vnucovat. Je na mě hodný a milý. Dokáže si se mnou normálně povídat, aniž by na mě zvyšoval hlas." odpovím kousavě na jeho předchozí slova. ,,Neznáš ho. Nevíš, jakej je doopravdy." zavrtí Zayn hlavou. ,,A ty neznáš mě!" vyjedu po něm podrážděně, což překvapí i mě samotnou. Kde se ve mně sebrala ta odvaha zvýšit hlas na Zayna?
Zayn překvapeně povytáhl své husté obočí nad mými slovy, ale nijak na ně nezareagoval. Čekala jsem, že se v jeho tmavých očích objeví vztek, ale nic takového se nestalo. Překvapivě po mně nezačal ani řvát.
,,Ale znám, slečno McKyle." odpoví po dlouhé odmlce na má předchozí slova, přičemž na oslovení dá pořádný důraz. Nechápavě pozvednu své obočí. Jak mě to oslovil? Očividně si o mně zjistil špatné údaje, protože tohle není mé příjmení. Nebo mě oslovil záměrně špatným příjmením, abych mu prozradila své pravé příjmení.
,,Když už mě chceš oslovovat příjmením, tak si laskavě zjisti, jak se správně jmenuju, protože tohle není moje příjmení." odfrknu si. ,,Když si to myslíš, Beatrice." věnuje mi mrknutí, přičemž s vyslovením mého jména si pohraje na jazyku. Rozhozeně se zamračím. Co má tohle jeho chování znamenat? Proč se najednou chová takhle?
,,Každopádně, hlavní důvod, proč jsem za tebou přišel, je, abych se tě na něco zeptal." zvážní Zayn. ,,Ano?" zvědavě pozvednu své obočí, vyzívajíc jej k položení dotazu. ,,Kolikrát tě Dean znásilnil?" položí mi dotaz, který jsem absolutně nečekala. Při Zaynově dotazu mě polilo horko, přičemž se tep mého srdce rapidně zvýšil. Raději jsem pohled sklopila na svá chodidla, abych před Zaynem skryla své slzící oči. Svým dotazem ve mně vzbudil ošklivé vzpomínky, které mi Dean způsobil.
,,Jednou." odpovím na jeho dotaz tichým zašeptáním. Snažím se přijít na jiné myšlenky, abych nemusela myslet na ty hnusné okamžiky, kterými jsem si musela projít - jinak bych se rozplakala.
,,Tys byla panna, co?" zeptá se bez ostýchání. ,,Musíš se na to, sakra, ptát?" zvednu svůj uslzený pohled, pohlížejíc do jeho tváře, ,,Je to dost intimní otázka. A hlavně je to moje věc, do které ti nic není!" vyjedu po něm dřív, než stihne odpovědět na můj přechozí dotaz. Vadí mi, že mi pokládá takovéhle dotazy - jsou pro mě příliš intimní a bolestivé. Bolí mě mluvit o mém znásilnění, protože si tím připomínám onu bolestivou vzpomínku.
,,Beatrice," osloví mě Zayn klidným hlasem. ,,Nic ti do toho není!" přeruším jej, znovu opakujíc svá předchozí slova. ,,Do píči, potřebuju jenom vědět, jestli se Dean udělal do tebe nebo ne!" vyštěkne rozčíleně. Dveře Harryho pokoje se náhle otevřely, načež dovnitř vkročil Harry.
,,Proč seš tady?" zeptá se Harry nepříjemným hlasem, vraždíc Zayna pohledem. Po Zaynově dotazu jsem zůstala sedět jako opařená horkou vodou. Proč se zeptal zrovna na něco takového? Proběhla mu snad hlavou stejná myšlenka jako mně? Že se Deanovi možná podařilo mě oplodnit? Ale jaká je pravděpodobnost, že se mu to podařilo?
Bohužel, k mému neštěstí, se Dean udělal do mě. Ale to přeci hned neznamená, že mu podařilo mě oplodnit. Ovšem pokud se mu to podařilo, určitě půjdu na potrat. Nedokázala bych pod svým srdcem nosit dítě, které zplodilo takové nelidské monstrum jako je Dean. Nedokázala bych pod svým srdcem nosit dítě, které zplodil člověk, který mě bolestivě připravil o mou nevinnost a následně ze mě málem vymlátil duši.
,,Udělal." zašeptám poníženě, čímž přeruším jejich začínající hádku. ,,A co? Co ti Zayn udělal?" zeptá se Harry starostlivě. Se zmateným výrazem ve tváři si prohlédnu jeho tvář, vrtíc hlavou, ,,Zayn mi teď nic neudělal." odpovím, lehce nechápajíc jeho starostlivost. ,,Ptal jsem se, jestli ti něco udělal - nereagovala si. Až teď si odpověděla, že udělal. A něco ti očividně udělal, protože si absolutně nevnímala, když jsem na tebe mluvil." odpoví stále starostlivě, přičemž na mě podezíravě přimhouří své zelené oči. ,,Zayn se mě na něco ptal. Slovo ,,Udělal." byla odpověď na jeho otázku." zašeptám, přičemž svůj pohled opět sklopím na svá chodidla. Co se mnou teď Zayn udělá? Odtáhne mě do té sklepní místnosti a začne mě mlátit, aby to dítě, které ve mně dost možná ani není, ze mě vymlátil?
,,No tak to si děláš prdel." vydechne Zayn nevěřícně, ,,To je opravdu úžasný." uchechtne se ironicky, přičemž svými dlouhými prsty prohrábné své havranní vlasy. Něco mi uniklo? Neměla bych být náhodou já tou, která z toho bude absolutně v háji? To dítě mám v sobě možná já, nikoli Zayn.
,,O co jde?" zeptá se Harry nechápavě, odvracejíc svůj pohled od mé maličkosti a pohlížejíc na Zaynovu osobu. ,,O co jde? O co?! Možná o to, že jí Dean napustil!" vyjekne Zayn hystericky, přičemž mávne svou rukou, poukazujíc na mou osobu. ,,Jaká je pravděpodobnost, že se to Deanovi povedlo? Věřím tomu, že je opravdu malá šance, že bych byla těhotná." pohlédnu na Zayna pohledem vyplašené srny. Nelíbí se mi, jak se kvůli mému (ne)těhotenství rozčílil. Mám strach, že po mně každou chvílí skočí, aby mi mohl zakroutit krkem.
,,Nemůžeš být těhotná nebo mě on zabije." zavrtí Zayn hlavou, nervózně přešlapujíc na místě. ,,Kdo on?" zeptáme se s Harrym současně. Zayn na mě zamyšleně pohlédne, ignorujíc náš dotaz. ,,Zayne, kdo je on, do prdele?" zopakuje Harry svůj dotaz zvýšeným hlasem, netrpělivě vyčkávajíc na odpověď. ,,Vyšetři jí, Harry. Něco jí bolí." konečně promluví, ale odpověď na dotaz to není. Bez jakéhokoli vysvětlení opustí Harryho pokoj, přičemž jej doprovázejí naše zmatené pohledy. Jak může vědět, že mě něco bolí? Přece jsem na sobě nedávala nic znát.
Nervózně pohlédnu na Harryho osobu - obávám se následující chvíle. Nechci, aby teď přišel jakýkoli výslech, tykající se mého pobytu u Deana. Nechci si znovu připomínat ty ošklivé okamžiky, které se v Deanově vile odehrály, není vůbec příjemné si je neustále připomínat. Ale jakýsi hlásek v mé hlavě mi napovídá, že se mě Harry na nic vyptávat nebude - sám řekl, že pro mě má jisté pochopení.
,,Fakt tě něco bolí nebo si to vymyslel?" prolomí Harry ticho, panujíc mezi námi. ,,Bolí mě břicho." přiznám tiše. Hlava mě už nebolí nebo jsem si na tu silnou bolest již zvykla, že jí ani nevnímám.
,,Tak si lehni." pokyne mi. Posunu se z kraje doprostřed postele a nejistě se položím na záda, přičemž svůj pohled upírám na Harryho tvář. Harry se posadí vedle mého drobného těla na kraj postele, pohledem zkoumajíc mé břicho ukryté pod bílým trikem.
,,Neboj, jen se podívám." pohlédne mi do očí, snažíc se mě utěšit. Jakmile chytil lem mého trika - připraven jej vyhrnout, tak jsem sebou polekaně trhla. Slabě jsem přikývla hlavou na souhlas, dávajíc mu svolení k vyhrnutí mého trika. ,,To ti udělal Dean?" vydechne Harry udiveně. Konečky jeho dlouchých prstů se opatrně dotkly mého břicha, na kterém mám skvěle vybarvenou velkou, fialovou modřinu. Opravdu inteligentní otázka, Harry.
,,Kdo jinej, Harry." uchechtnu se hraně. Náhle mi tváří prostoupila bolestivá grimasa, jakmile se Harry trochu silněji dotkl mého břicha. ,,Promiň, ale musím ti prohmatat břicho, jestli nemáš vnitřní krvácení." pohlédne na mou zkřivenou tvář bolestí s omluvou v očích, než svůj pohled sklopí zpět na mé břicho. Následně obě své ruce přiloží na mé břicho, prohmatávajíc jej.
,,Ty jsi doktor?" zeptám se přes zatnuté zuby, snažíc se ignorovat bolest, kterou mi Harry neúmyslně způsobuje. ,,Ne." zasměje se lehce, ,,Teda aspoň já se za doktora nepovažuju. Někdo mě tyhle věci naučil, ale učím se neustále nové věci ohledně zdravotnictví." kývne hlavou k malé knihovně, stojíc v rohu místnosti, kde se kupí mnoho tlustých knih.
,,A baví tě to? Tenhle obor je hodně těžký." zeptám se se zájmem. ,,Nedělám to pro sebe, ale pro někoho. Takže jo, baví mě to." krátce mi věnuje svůj pohled, než jej sklopí zpět na mé břicho. ,,Řekneš mi, co ti udělal?" chytne lem mého bílého trika, stahujíc jej zpět na své původní místo. Harry upře svůj pohled na mou tvář, vyčkávajíc na odpověď, se kterou si dávám na čas.
,,Kopal do mě." zašeptám sotva slyšitelně po chvíli ticha. ,,Proč?" ,,Asi proto, že jsem ho nazvala kreténem." usměju se smutně. Upřímně sama nevím, za co mě Dean takhle zřídil. Neudělala jsem, ani neřekla, nic vážného, čím bych si vysloužila tohle.
,,Tak to chtělo odvahu." zasměje se Harry, přičemž se mu ve tvářích objeví jeho roztomilé ďolíčky, které mě donutí se pousmát. Nedokážu pochopit, proč zrovna člověk jako je Harry vykonává tohle špinavé povolání.
,,Pojedu do lékárny pro nějaké léky, zůstaň tady a prospi se. Nic nezkoušej a zůstaň tady, prosím. Máš mou důvěru." přimhouří na mě své zelené oči. ,,Dobře." přikývnu na souhlas, ,,Já... Harry, až se vrátíš mohla bych se tě na něco zeptat? A odpovíš mi upřímně?" pohlédnu do jeho zelených očí, navazujíc s ním oční kontakt. ,,Můžeš se zeptat klidně teď." usměje se. ,,To počká, nechci tě zdržovat." zavrtím hlavou, ,,Asi to stejně bude na dýl." ,,Dobře. Jak myslíš." pokrčí rameny a odtáhne se ode mě, vytahujíc se na své nohy. Protáhne se jako ospalé kotě, přičemž jej stále pozoruji.
,,Slibuješ, že mi na můj dotaz odpovíš? Prosím." poslední slovo pronesu o něco tišeji. ,,Slibuju, že odpovím." věnuje mi přátelské mrknutí, ,,Když to teda nebude žádná debilní otázka." zasměje se, zatímco kráčí ke dveřím svého pokoje. ,,Jo, abych nezapomněl." zastaví se najednou uprostřed chůze, ,,Předtím jsem šel dolů pro prášky na spaní. Nevím, jestli potom všem, co se ti stalo, budeš schopná usnout, tak jsem je radši vzal." sáhne do zadní kapsy svých kalhot, vytahujíc plato prášků. Opatrně mi jej hodí, aby mě nijak nezranil.
,,Ale neber si jich hodně, ano?" ,,Ano" přikývnu hlavou na souhlas, ,,Děkuju." věnuju mu vděčný úsměv. ,,Není za co." oplatí mi úsměv, ,,Tak do hodiny jsem zpátky." informuje mě. ,,Dobře." brouknu tiše. Harry s mírným zamáváním ruky zmizel za dveřmi svého pokoje, načež jsem se v jeho pokoji ocitla sama. Plato prášků odložím na noční stolek a opatrně se přetočím na bok čelem ke zdi, zavírajíc své oči. Pokusím se usnout, aniž bych si musela brát prášek na spaní.
Po několika minutách se opatrně přetočím na svůj druhý bok. Asi neusnu tak rychle, jak jsem si myslela. Neustále musím přemýšlet nad tou fotografii, kterou má Harry vystavenou na svém nočním stolku. Opravdu je Harry táta? Chystám se jej nenápadně zeptat, zda je to pravda či ne, ale stále váhám, zda je to dobrý nápad. Nechci jej nijak ranit, ani naštvat - co kdybych si ho tím znepřátelila? To nechci.
S hlasitým povzdechnutím se přetočím na záda. Zatímco přemýšlím, zírám do bílého stropu. Najednou mě napadne bláznivá myšlenka. Co kdybych zašla za Zaynem zjistit si něco o Harrym? Ale jakou mám jistotu, že mi Zayn o Harrym něco prozradí? Žádnou. Může mě poslat do háje, aniž by mi o Harrym řekl ,,ň", což je hodně pravděpodobné.
Chvíli nad svou bláznivou myšlenkou uvažuju, než vstanu z Harryho pohodlné postele a zamířím ke dveřím pokoje. Pokud Zayn nebude chtít mluvit o Harrym, tak fajn. Ale aspoň bych z něj mohla vytáhnout informace, proč nemůžu být těhotná, jinak by on Zayna zabil.