Beatrice's point of view
Vysoký muž mi věnuje spokojený úsměv, jakmile příjmu jeho nabídnutou dlaň. Jeho dlouhé prsty se propletou mezi mými, načež něžně stiskne mou drobnou dlaň. Pomalu se se mnou, držíc mou ruku ve svém něžném sevření, rozejde pryč z tohoto pokoje. Pocítím nepopsatelnou úlevu, jakmile překročíme práh dveří tohoto pokoje - mám pocit, jakobych v tom pokoji nechala vše špatné, co se za posledních pár hodin odehrálo.
V naprosté tichosti jsme opustily prostory vily, zastavily jsme se až před samotnou vilou, před kterou stála dvě terenní auta - dost podobná vozidlu, které si pamatuju ze své osudné noci. O jedno auto se opírala Zaynova postava, zatímco o druhé se opírala Liamova postava. Raději jsem na ně přestala zírat, odvracejíc pohled na stranu - Zayn by byl schopný pronést jedovatou poznámku mířenou na mou osobu - za mé zírání.
Kmitala jsem pohledem po okolí, snažíc se pohledem vyhýbat mrtvému tělu Deana, které leželo na zemi jako hromada odpadků. I přes svou snahu nepohlédnout na mrtvé tělo Deana, jsem na něj pohlédla, přičemž se můj žaludek sevřel. Jeho mrtvé tělo, které mělo nespočet bodných ran na břiše a hrudníku, leželo v kaluži krve. Pocítila jsem vinu a lítost. I přesto, co mi způsobil, jsem si nebyla jistá, zda si zasloužil tohle - smrt. Musela to být opravdu bolestivá smrt. Cítila bych se méně vinná, kdyby Dean skončil ve vazbě za své činy. Byl by dostatečně potrestaný a litoval by svých činů - takhle si nikdy neuvědomí, jak moc mi zničil život.
Raději svůj pohled odvrátím od Deanova mrtvého těla, přičemž mi neunikne Zaynův pohled. Tupě zírá na naše propletené ruce s vysokým mužem a ve tváři mu sedí zamračený výraz, který mě docela překvapí.
,,Měl si ho zastřelit! Proč si ho vykuchal?!" vyprskne rozčíleně zničehonic Zayn na muže po mém boku. Překvapeně povytáhnu své obočí. Opravdu ho štve, jakým způsobem vysoký muž Deana zabil? Není to jedno? Smrtící kulka by ho usmrtila stejně jako bodné rány. Proč Zayn zbytečně vyvolává konflikt? O co mu jde?
,,Tohle pro něj bylo bolestivější." pokrčí vysoký muž bezvýznamně rameny, ,,A navíc, o co ti jde? Je ten zmrd mrtvej? Je. Tak proč řešíš tyhle zbytečný sračky?" dodá a protočí své zelené oči. Nechci se do jejich slovní přestřelky nijak zapojovat, proto raději mlčím a jen nečině přihlížím situaci. Všimnu si Liamova pohledu, který na mě upírá svůj pohled. Jakmile si všimne mého pohledu, upírajíc na jeho osobu, věnuje mi úsměv. Jeho úsměv na tváři mě zarazí. Co to má znamenat? Přeskočilo mu? Proč se na mě usmívá? Pohled raději sklopím k zemi, odvracejíc pohled od jeho tváře.
,,Nejde mi o nic." zavrčí Zayn podrážděně, ,,Sedni si už, kurva, do toho debilního auta, ať můžeme jet domů." přikáže. ,,A proto se najednou chováš jako úplnej kokot." pronese vysoký muž. Překvapeně zvednu svůj pohled. Překvapilo mě, že si muž po mém boku vůbec dovolil říct taková slova. Nevím, jaký mezi sebou mají vztah, ale myslela jsem si, že se k Zaynovi každý musí chovat s respektem a nedovolat si na něj. Očividně jsem se mýlila.
,,Jdi do prdele." odfrkne si Zayn, ,,Když už se držíte za ruce jako zamilovanej pár, tak byste mohli jít společně do té prdele!" vyprskne. Tak tohle ho štve? Že se s vysokým mužem držím za ruku? Nebo ho štve fakt, že mě vysoký muž dokázal přimět opustit ten hrůzný pokoj a odejít s ním, což Zayn nedokázal?
,,Fakt tě sere tohle?" zasměje se muž po mém boku, ,,Že se držíme za ruce?" zeptá se pobaveně, tváříc se nevěřícně - jakoby uměl číst mé myšlenky. Raději se nijak nevyjadřuji a v naprosté tichosti přihlížím této situaci, stejně jako Liam, kterému se narozdíl ode mě v očích odráží pobavení. Co mu na této situaci přijde vtipné?
,,Nemyslíš, že ta holka teď potřebuje nějakou oporu a chvíli mít klid, když jí Dean znásilnil?" zvážní muž po mém boku, přičemž volnou rukou mávl k mrtvému těla Deana. Žaludek se mi nepříjemně sevřel při zmínění mého znásilnění - nelíbí se mi, že řeší zrovna tohle téma, které je pro mě opravdu bolestivé. Nikdy nebudu schopná mluvit o tomto tématu - navždy to pro mě bude bolestivá vzpomínka. Raději pohled sklopím k zemi, protože se do mých očí nahrnuly horké slzy. Teď bych ocenila být ve svém pokoji, v našem rodinném domku, než být tady a poslouchat jejich slovní přestřelku, při které zmiňují mé znásilnění.
,,Jak jinak. Ty musíš ve všem vynikat, že, Harry?" uchechtne se ironicky Zayn. Takže muž po mém boku se jmenuje Harry - hezké jméno. ,,Mohli bychom odsud už pryč, prosím?" kuňknu tiše, čímž předběhnu Harryho v odpovědi. Ráda bych se přemístila pryč z tohoto pozemku, který mi akorát připomíná ty ošklivé chvíle, kterými jsem si musela projít. Chci si konečně odpočinout - mám pocit, že se každou chvílí sesypu jako domeček z karet - jsem psychicky i fyzicky unavená.
,,Tebe se nikdo na nic neptal, takže drž hubu!" vyprske Zayn po mně. Proč je na mě zase tak zlý? V Deanově vile se nechoval tak zle jako teď - možná proto, že jeho předešlé chování byla pouhá přetvářka. Raději zůstanu ticho, abych jej nenaštvala ještě víc, zatímco pohledem probodávám špinavou zem.
,,Ty drž hubu, Zayne!" uzemní jej Harry, ,,Chtěl si pro ní jet a když je konečně s námi, tak máš debilní kecy. Ty si pokaždý musíš něco najít. Fakt jsi někdy jako malej fakan." pronese nevěřícně, ,,Já jedu domů, jí beru sebou. Ty si tady klidně zůstaň stát, jak dlouho chceš. Pochybuju, že ti Liam bude dělat společnost." dokončí svůj proslov. Harry se bez dalšího zdržování dá do pohybu, přičemž mě vezme s sebou - jeho stisk na mé ruce je stejně něžný jako na začátku.
Pohled mám raději stále sklopený k zemi, abych nemusela čelit pohledu Zayna či Liama. Od Harryho je opravdu hezké, že se mě zastal. Očividně nebude tak špatný, jak se na první pohled zdál.
Zayn na Harryho slova již nijak nezareagoval, ale cítila jsem, jak na mě upíral svůj pohled. Harry mi poslušně otevřel dveře auta, vyčkávajíc, až se usadím na sedadlo spolujezdce. Co nejrychleji jsem se usadila do auta, přičemž Harry za mnou zavřel dveře. Své rozklepané ruce jsem složila do svého klína a pohledem zkoumala šedivé tepláky, skrývajíc mé nahé nohy. Bála jsem se zvednout svůj pohled a pohlédnout ven na Zayna - bála jsem se, že mě Zayn potrestá za odjezd s Harrym, ačkoliv jsem se nedopustila ničeho vážného.
Harry se usadil na sedadlo řidiče a po rychlém nastartování motoru se konečně rozjel z pozemku, patříc Deanovi. Nakonec jsem zvedla svůj pohled a pohlédla do bočního zrcátka auta, sledujíc v dáli mizející Zaynovu postavu.
,,Děkuju..." prolomím ticho, panujíc v autě, tichým zašeptáním. Ovšem svůj pohled Harrymu nevěnuji a raději jej sklopím na své ruce složené v klíně. ,,Za co?" zeptá se zaskočeně. ,,Že ses mě zastal, i když si nemusel." zamumlu, ,,Ale bojím se, že mě Zayn zmlátí za to, že jedu s tebou." přiznám své obavy nakřáplým hlase, přičemž se do mých očí nahrnou horké slzy. ,,Za prvé, není za co děkovat a za druhé, nemusíš se bát. Kdyby se k něčemu takovému schylovalo, tak mu zabráním." pronese konějšivě. Zvednu k němu svůj uslzený pohled, pozorujíc jeho bezstarostnou tvář. Proč je na mě tak hodný? Je opravdu takový, jak se mi prezentuje, nebo je to jen jeho taktika? Jakmile si získá mou důvěru, tak mě podrazí?
,,Něco jsem ti slíbil." probere mě z mého krátkého zamyšlení, ,,Můžeš mi položit různé otázky, na které ti pravdivě odpovím." věnuje mi pohled s úsměvem na tváři, přičemž se mu ve tvářích objevily ďolíčky. Zadumaně jej zůstanu pozorovat. Jak někdo takový, jako je Harry, mohl zabít Deana? Je hodný a staroslivý - jeho povaha si protiřečí s jeho ,,povoláním", stejně jako jeho vzhled - jeho roztomilé ďolíčky ve tvářích a kouzelné oči, které září jako dva smaragdy - ani zdaleka nevypadá jako člověk, který by někomu ublížil. Nenápadně se štípnu do své ruky, abych zahnala tyhle myšlenky. S tímhle zasníváním bych měla přestat.
,,Kolik ti můžu položit otázek?" zeptám se. ,,Uvidíme, kdy mě to přestane bavit." pokrčí rameny nad mým dotazem, aniž by se přestal věnovat řízení. V hlavě se mi jako lusknutím prstu vytvoří několik dotazů - zajímá mě toho tolik. Ale bojím se své dotazy vyslovit nahlas, co když se jej mé dotazy dotknout či urazí?
,,Co jste-Co jste zač? Mafiáni?" položím mu svůj první dotaz s velkou dávkou nejistoty. ,,Čekal jsem, kdy se na tohle zeptáš." uchechtne se bezstarostně, ,,Ale vlastně jo. Jsme. Ale jsou někteří, co nás označují za gang-" ,,Mezi mafií a gangem je nějakej zásadní rozdíl?" skočím mu neposlušně do řeči, přičemž zvědavě pozvednu své obočí. ,,No, gangy jsou méně organizované, než mafie. Mafie je silnější a má spojení s mocnými funkcionáři, zatímco gangy se spíš zúčastňují drobných zločinů jako jsou třeba krádeže, kdežto mafie se dopouští horších zločinů jako obchodování s drogami, zbraněmi, děvkami a vydírání... Chápeš to? Snažím se to zformulovat tak, aby si to pochopila." věnuje mi rychlý pohled, než jej upře zpět na vozovku. ,,Jo, asi chápu..." přikývnu na souhlas, přičemž si nervózně promnu své ruce. Takže já se nedobrovolně zapletla s mafií? Mám začít odpočítávat dny, kdy mě někdo z nich zabije nebo prodá jako děvku nějakému gangu či další mafii?
,,Bojíš se?" zeptá se pro změnu Harry. Zvednu k němu svůj pohled, který mi on však neoplácí, protože se soustředí na vozovku před námi. ,,Kdo by se na mém místě nebál? Vždyť já se pravděpodobně nedožiju ani svých osmnácti." uchechtnu se ironicky, přičemž mě v očích zaštípou horké slzy. ,,Páni, tobě je teprve sedmnáct?" zeptá se udiveně, věnujíc mi svůj překvapený pohled. Místo slovní odpovědi pouze přikývnu na souhlas a odvrátím svůj pohled k oknu. Na jazyku mám další dotaz; ,,Proč mě unesli?", ale ptát se jej na tento dotaz bude nejspíše zbytečně. Na tento dotaz mi už stejně odpověděl Zayn - viděla jsem jeho chlapy při akci.
,,Už nemáš žádné otázky? To tě zajímalo jen tohle?" přeruší ticho, panujíc v autě. Určitě mě toho zajímalo více, ale spíše mě ta zvědavá nálada přešla. ,,Co se mnou bude?" položím mu další dotaz. Žádná odpověď však nepřichází - ani po několika minutách, proto odvrátím svůj pohled od okna a pohlédnu na něj, vyzívajíc jej k odpovědi.
,,Nevím, co s tebou bude. Opravdu nevím." odpoví zklamaně po několika dalších minutách ticha a věnuje mi lítostivý pohled. Co jsem taky mohla čekat, že? Že mi nadšeně oznámí, že mě odveze ke mně domů, kam patřím, protože jsem si toho protrpěla už příliš? Zklamaná Harryho odpovědí vydechnu přebytečný vzduch v plicích a znovu odvrátím svůj pohled k oknu.
,,Proč jsi na mě takový? V té uličce ses choval úplně jinak." zašeptám. ,,V té uličce jsme museli vyřídit účty s tím zmrdem, takže je pochopitelný, že jsem se neusmíval jako sluníčko." zasměje se, ,,A navíc... Mám jistý pochopení pro to, co se ti stalo." dodá o něco tišeji. ,,Znásilnil tě snad někdo?" zeptám se poněkud jedovatě. ,,Ne, mě ne." ,,Tak jak to pro to můžeš mít jistý pochopení, když sis tím nemusel nikdy projít, mhm?" otočím k němu svůj pohled, skenujíc jeho výraz ve tváři. ,,Znásilnili mi přítelkyni." odpoví neutrálním hlasem na můj dotaz. Jeho odpověď mě zaskočila.
,,Om-Omlouvám se." zakoktám se. Zpětně lituji svého tónu hlasu a svých slov. ,,Opravdu se omlouvám, nechtěla jsem... Nechtěla jsem tě nijak ranit." znovu se omluvím, když na mou první omluvu nijak nezareagoval. Co je s jeho přítelkyní teď? Dokázala se smířit s faktem, že byla znásilněna? Naučila se s tím žít?
,,A co je s tvou přítelkyní teď?" zeptám se tiše s velkou dávkou nejistoty v hlase. ,,Jak se vůbec jmenuješ?" věnuje mi pohled, ignorujíc můj dotaz o jeho přítelkyni. V jeho zelených očích se třpytí slzy, které on statečně zadržuje. Nejsem pitomá - došlo mi, že se snaží změnit téma, abychom nemluvili o jeho přítelkyni. Strefila jsem se do jeho slabiny? Dle slz v jeho očích ano, ale neúmyslně. Nechtěla jsem jej nijak ranit. Jsem pouze zvědavá. Zajímá mě, co se stalo s jeho přítelkyní. Je snad mrtvá, že o ní nechce mluvit?
,,Beatrice. Celým jménem Beatrice Alexis Wilkinson." odpovím na jeho předchozí dotaz. ,,Máš pěkné obě jména." věnuje mi pochvalu, čímž mi vykouzlí nepatrný úsměv na tváři. Tiše poděkuji, abych nepůsobila nezdvořile, a odvrátím svůj pohled k oknu, prohlížejíc si krajinu kolem nás. Poznávám, kde se právě nacházíme. Touto trasou nejedu poprvé - jela jsem tudy s tím modrookým brunetem, když mě odvážel do toho strip klubu, ve kterém to celé začalo. Zaynova vila by neměla být daleko.
Při pomyšlení na Zayna mě napadne další dotaz. ,,Zayn je tvůj šéf?" pohlédnu na Harryho. ,,Jo, dá se to tak říct." přikývne na souhlas. Odvrátím pohled od Harryho tváře a pohlédnu do bočního zrcátka auta. Kus za námi jede terenní auto - pravděpodobně Zayn s Liamem.
,,Tak pojď, prcku." povzdechne Harry, jakmile zaparkuje své auto v garáži. Následuji Harryho příkladu a vystoupím z auta, nervózně přešlapujíc na místě. ,,Pojď za mnou." mávne na mě Harry, přičemž zamkne auto, kterým jsme právě přijeli. Bez odmlouvání jej uposlechnu a rozejdu se za ním.
,,Uhm... Můžu-Mohla bych... No to je jedno..." vzdám své trapné snažení a ledabyle mávnu rukou ve vzduchu. ,,Co jsi chtěla říct?" věnuje mi pohled, přičemž mu pobaveně cukají koutky úst. Položí svou ruku na má záda, pouštějíc mě před sebe.
,,Jestli bych si mohla odpočinout." pronesu první věc, která mě napadla. Mám mu snad říct trapnou pravdu? Že jsem jej chtěla požádat, aby mě znovu chytil za ruku, protože se díky němu cítím komfortně a v bezpečí? Vypadala bych akorát směšně. Ostatně má slova o odpočinku nejsou úplná lež - ráda bych si odpočinula, bolí mě totiž celé tělo.
,,Jasně, že jo." zasměje se uvolněně, ,,Zavedu tě do svého pokoje. Prozatím bys mohla být u mě." obdaruje mě něžným úsměvem, ,,Později promluvím se Zaynem, jestli budeš mít svůj vlastní pokoj nebo co ten osel vymyslí." pokrčí ledabyle rameny a položí své dlaně na má ramena, otáčejíc mé tělo směrem ke schodišti.
,,Třetí dveře napravo." ozve se za mnou Harryho hlas, jakmile jsem byla připravená jít na levou stranu. Na poslední chvíli změním směr své chůze a vydám se tedy na druhou stranu. U dveří Harryho pokoje se zastavím, otáčejíc se čelem k jeho osobě.
,,Normálně vejdi, neboj se." zasměje se krátce. Sám otevře dveře svého pokoje a nechá mě vkročit jako první. ,,Nezamykáš si svůj pokoj?" zeptám se udiveně, ,,Zayn totiž ano." informuju jej. ,,Já nejsem jako Zayn." pronese, zatímco si prohlížím jeho útulný pokoj. Harryho pokoj je velmi prostorný, i když o něco menší, než Zaynův pokoj. Očima přejíždím po nábytku pokoje, který je sladěn spíše do světlých odstínů. Harryho pokoj je naprostý opak Zaynova pokoje. Při prohlížení nábytku mě zaujme kytara volně visící na zdi. Překvapeně zamrkám - mafián a kytara?
,,Umíš hrát na kytaru?" vyruší mě Harryho hlas vedle mě, přičemž mě hypnotizuje svým pohledem. Pravěpodobně si všiml mého pohledu, jenž upírám na jeho kytaru.
,,Učila jsem se na kytaru tři roky." odpovím na jeho dotaz, lehce krčíc rameny. ,,Klidně mi potom můžeš ukázat, jak umíš hrát, ale teď potřebuju, aby si tu v klidu zůstala. Ano? Potřebuju pro něco dojít dolů." informuje mě, zatímco pozoruje mou maličkost. Posadím se na jeho pohodlnou postel, přičemž poslušně přikývnu na souhlas. Harry mi věnuje úsměv, než se ke mně otočí zády a odkráčí pryč ze svého pokoje. Sleduju jeho široká ramena, dokud mi Harry nezmizí z dohledu.
Znovu se rozhlédnu po pokoji a tentokrát se pohledem zastavím na nočním stolku, na kterém je umístěna fotografie v rámečku. Pro jistotu pohlédnu ke dveřím, zda se Harry nevrací, než vstanu z té pohodlné postele a přemístím se blíž k nočnímu stolku. Opatrně do rukou uchopím onu fotografii.
Na fotografii je zachycen Harry, který vypadá opravdu šťastně a zamilovaně. Objímá zezadu usměvavou, drobnou dívku, na jejíž tváři, kterou rámují černé vlasy, je široký úsměv, přičemž jeho velké dlaně spočívají na jejím těhotenském bříšku, tvarujíc své prsty do tvaru srdce. Počkat, cože? Těhotenské bříško? Harry je táta?
Překvapeně koukám na fotografii ve svých rukou, přemýšlejíc nad jejím původem. Na mých ústech se zničehonic ocitla cizí dlaň, tlumíc můj vyděšený výkřik, přičemž jsem úlekem upustila fotografii k zemi.