Zayn's point of view
Strip klub, jenž vlastním, jsem nasraně opustil a rychlou chůzí kráčel k svému zaparkovanému autu, které jsem následně stisknutím tlačítka odemkl. Dveře auta jsem prudce otevřel, projevujíc svůj vztek, a nastoupil na místo řidiče. Složku, jenž jsem získal od Deana, jsem odhodil na sedadlo spolujezdce. Následně jsem strčil klíč od auta do zapalování, otáčejíc jej, dokud auto nenastartovalo. Aniž bych se obtěžoval zapnout si bezpečnostní pás, tak jsem se rychle rozjel pryč z pozemku strip klubu. Rychlostí, kterou jsem porušoval několik předpisů, jsem jel do své vily. Byl jsem naštvaný, což je slabé slovo, byl jsem přímo nasraný. Takhle mě nenaštvala ani ta malá žába Beatrice - takhle mě vlastně nenaštval ještě nikdo.
Jakmile jsem přijel do svého cíle, sebral jsem odhozenou složku ze sedadla spolujezdce a z auta vystoupil, zamykajíc jej. Zamířil jsem rovnou do své pracovny, ve které jsem se následně zamkl, aby mě nikdo nerušil. Usadil jsem se do svého kancelářského křesla u masivního, kancelářského stolu, na který jsem odložil složku. Několik dlouhých minut jsem prázdným pohledem probodovál dveře mé pracovny - potřeboval jsem se uklidnit, abych mohl přemýšlet racionálně.
Jakmile jsem se cítil aspoň trochu uvolněný, otevřel jsem složku, znovu pročítajíc papíry uvnitř. Tentokrát jsem ty informace na papírech četl opravdu důkladně, aby mi neunikla sebemenší maličkost. Její celé jméno - Beatrice Alexis Wilkinson, jsem "slyšel" poprvé v životě - neměl jsem absolutně žádné tušení, co je ona zač. Ovšem, jakmile jsem si přečetl její pravé jméno a příjmení, tak mi to seplo. Tu malou žábu jsem akutně potřeboval mít zpátky u sebe.
Mým tělem proplouval vztek - měl jsem vztek na Deana, že tu malou žábu Beatrice získal bez sebemenší námahy. Měl jsem vztek na sebe samého, že jsem jej nechal jen tak odejít s Beatrice v náručí - zachoval jsem se jako naprostej čurák. Měl jsem hned, jakmile na ní sáhnul, zakročit - kdybych tak učinil, Beatrice mohla být teď tady, čímž bychom se ušetřili této situace.
Nedokážu pochopit, jak zrovna takovej kretén bez mozku - Dean, zjistil o Beatrice. Beatrice je nudná, dospívající dívka bez smyslu pro humor - není populární a v ničem nevyniká. Někdo Deana musel informovat o jejím původu a on jí pravděpodobně sledoval - jinak si nedokážu vysvětlit, jak se o Beatrice dozvěděl.
Jen kdybych věděl už předtím, co je Beatrice zač. Kurva. Vědět to, neberu jí do svého strip kluvu a nenutím jí se kroutit u striptérské tyče. Tak moc mě tahle situace sere - nejde popsat slovy, jak moc.
Měl jsem si o Beatrice zjistit nějaké informace, už když jsem jí věznil dole v sklepní místnosti. Ale jak jsem mohl tušit, že se všechno takhle posere? Proč si to teď vůbec vyčítám? Nezavinil jsem tuhle situaci - zavinila jí ona, Beatrice. Kdyby mě nekopla mezi nohy, nemusel jsem pro ní vymýšlet trest v podobě tančení u striptérské tyče ve strip klubu. Neexistuje možnost, že bych jí za kopnutí mezi mé nohy nepotrestal - potřebovala trest. Musí znát hranice, které nemůže překročit.
Podrážděně jsem zavrčel a praštil sevřenou pěstí do stolu. Nebýt jejího drzého chování, neocitli bychom se v této posrané situaci. Naštvaně jsem složku zavřel a odhodil stranou. Následně jsem vstal od stolu, přecházejíc blíž k prosklené skříni, ze které jsem vytáhl křišťálovou sklenici a láhev mé oblíbené whiskey - potřebuju se trochu odreagovat sklenicí whiskey.
Zjistit lokaci toho zmrda nebude problém - Niall mě naučil ohledně technologie spousty věcí, tudíž zjistit Deanovu lokaci zvládnu sám - bez jakékoli pomoci. S Deanem obchoduju již dlouhý rok, což znamená, že o Deanovi vím užitečné informace - užitečné informace rovná se informace, které jej mohou poškodit. Musím mít nějaké eso v rukávu, kdybych jej chtěl v budoucnosti vydírat - takhle to dělám se všemi mými obchodními partnery.
Každopádně se nechystám Deana vydírat, jednoduše jej zabiju. Vždycky si na mě vyskakoval. Neustále si potřeboval dokazovat, že je lepší, než já, což on opravdu není. Dean je jen bezvýznamnej červ. Hraje si na velkého pána a myslí si, že mu celý svět leží u nohou, ale všichni vědí, že tomu tak není. Tím, že mi ukradl Beatrice, si zvolil svůj osud - smrt.
Odložil jsem sklenku, obsahujíc whiskey, a usadil se zpátky do svého kancelářského křesla. Bylo na čase vypátrat lokaci toho zmrda. Jeho lokaci se mi podařilo zjistit během hodiny - od té doby jsem seděl ve svém kancelářském křesle doby, nepřítomně zírajíc před sebe a vymýšlejíc plán. Jak dostat Beatrice zpátky? Dostat jí od Deana nebude problém - problém bude ona. Nebude tu chtít zůstat - bude se pokoušet utéct, což se jí málem už jednou povedlo, kdyby nebylo Liama. Násilím jí tady držet nemůžu, protože by to později vyžvanila jemu, a já bych to akorát tvrdě schytal. Unaveně jsem si promnul svou tvář - vymyslet plán bylo těžší, než jsem očekával.
Začnu jednoduše. Dean počítá s tím, že si pro tu malou žábu přijedu, což také udělám, ale ne hned. Nechám mu jí jeden den, abych ho zmátl - více dní nemohu, bohužel, riskovat. Už ten jeden den je velký risk, ale co se dá dělat. Dean si bude myslet, že jsem se na Beatrice vysral a nepřijedu, tudíž mě nebude očekávat. A jakmile to bude nejméně očekávat, objevím se na jeho prohnilém pozemku. V mé hlavě zněl můj plán příliš snadně - snad bude takové i jeho uskutečnění.
Na zboží, které Deanovi dlužím, zvysoka seru - může si o něm nechat zdát. Opravdu očekával, že mu to zboží dodám? Po tom, co mi unesl Beatrice? Nejsem žádná poslušná čubka, abych mu dodal zboží, které mu dlužím, výměnou za Beatrice. Nikdy bych se nesnížil na takovou úroveň - nejsem typ člověka, který by si od ostatních nechal srát na hlavu.
Složku s informacemi o Beatrice jsem schoval do šuplíku se zámkem - tam bude ta složka v bezpečí. K té složce se nesmí dostat nikdo jiný, než já - ani kluci, především ne drbna Niall.
Svůj plán jsem uskutečnil následující druhý den. Vsázel jsem na to, že Dean bude sám - bez svých lidí, ale i přesto jsem se domluvil s Liamem a Harrym, aby jeli se mnou - jen pro jistotu. Měl jsem pravdu - nečekaně. Jakmile jsme dorazili k Deanově vile, ten krysí ksicht vyšel před vilu úplně sám. Kdyby se na jeho pozemku nacházel někdo z jeho lidí, tak by už dávno stál po boku Deana, aby mu kryl záda.
V pěsti mi cukalo při pohledu na Deanův debilní úsměv - měl jsem obrovskou chuť stisknout spoušť své zbraně, jenž jsem mířil na jeho osobu, a postřelit jej do hrudníku. Dean si celou dobu myslel, že má navrch - naivně si myslel, že z této situace vyjde jako naprostý vítěž, ale to se kurevsky pletl.
Fakt, že na mou hlavu mířil svou zbraní, mě nijak nezastrašoval - byl jsem ohledně toho naprosto klidný. Jediné, co mě sralo, byly jeho kecy. Dokola mlel nesmyslný sračky - dělal jakoby mě znal nejlíp ze všech, čímž mě akorát sral, nudil a obíral o čas. Přijel jsem si pro Beatrice a ne poslouchat jeho chytré kecy.
Když už mě jeho žvanění přestávalo bavit, schoval jsem svou zbraň zpátky za opasek a kývl hlavou na Harryho. Nemusel jsem pronést jediné slovo, aby Harry pochopil, co má dělat. Harry během chvíle stiskl spoušť své zbraně a vystřelil. Kulka se zavrtala Deanovi do pravého kolena, což způsobilo, že se Dean skácel k zemi jako pytel brambor.
Přešel jsem blíž k němu, přičemž jsem jeho zbraň, kterou pod náporem bolesti upustil k zemi, odkopl do bezpečné vzdálenosti, aby na ní nedosáhl. Svou pravou nohu jsem přitiskl na jeho rameno, nutíc jej ležet na té špinavé zemi.
I přesto, v jaké situaci se momentálně nacházel, statečně bojoval a odmítal prozradit, kde se Beatrice nachází. Jeho chování mě šíleně rozčilovalo, což mu dělalo viditelnou radost. Poprvé jsem pocítil nejistotu - co když jí opravdu odvezl někam pryč za město a ona se tu nenachází? Nebo jí mohl zabít, čímž by mě připravil o slušný balík peněz.
Kdyby se náhle z jeho vily neozvala hlasitá rána, jakoby se sesypalo sklo, uvěřil bych jeho lžím, že tu Beatrice není - kdyby mluvil pravdu a ona tu opravdu nebyla, tak si Dean může být jistý tím, že bych to z něj vymlátil.
Dal jsem Harrymu povolení jej vyřídit a zamířil jsem do vily, která se přede mnou tyčila. Šel jsem rovnou po schodech nahoru do patra - to rozbité okno se nenacházelo nikde v přízemí. Postupně jsem otvíral všechny dveře, které se nacházely nahoře v patře, a nakoukl, co se za nimi nachází, ale každý můj pokus - nalézt Beatrice - byl neúspěšný. Dokud jsem nenarazil na dveře, které byly zamčené. Byl jsem si jistý, že se za zamčenými dveřmi nacházela Beatrice.
Zámek dveří jsem pomocí své zbraně vystřelil, abych se zbytečně nezdržoval, a následně do dveří kopl. Dveře prudce narazily do zdi, čímž způsobily tlumenou ránu. Můj pohled okamžitě padl na prostornou postel, jejíž prostěradla byla zbarvená rudou tekutinou - krví. Takže Dean nekecal - on Beatrice opravdu znásilnil.
Odvrátím pohled od zakrváceného prostěradla a rozhlédnu se po pokoji. Beatrice tu nikde není. Zamyšleně pohlédnu na prostornou skříň - je možné, že se Beatrice schovala uvnitř. Udělám pár kroků, míříc ke skříni, když najednou na mě vykouknou dvě hnědá, vyděšená kukadla. Beatrice.
V jejích očích se objevila úleva, jakmile spatřila mou osobu - nejspíše očekávala, že místo mě spatří Deana. Pomalu vyleze ze své ,,schovky". Bez ostýchání jí sjedu pohledem od hlavy až k patě. Oblečení, které má na sobě, je volnější, což dělá Beatrice ještě více drobnou, než doopravdy je. Podle výrazu Beatrice usuzuji, že je ráda, že se dokáže vůbec udržet na nohou. Úleva, která se předtím objevila v jejích očích, je najednou pryč.
Rozejdu se blíž k ní, ale ona vyplašeně o krok ucouvne. Udiveně se zastavím ve svém pohybu. Co to má znamenat? Má snad halucinace a vidí místo mé osoby snad Deana?
,,Co děláš?" zeptám se zmateně, tváříc se nechápavě. ,,Nepřibližuj se ke mně." zašeptá sotva slyšitelně, ignorujíc můj dotaz. Tak je ta holka magor? Co blbne? Vždyť jsem jí přijel vysvobodit ze spárů Deana. Ignoruju její slova - stejně jako ona ignorovala můj dotaz a znovu se rozejdu blíž k ní.
,,Přijel jsem sem jen kvůli tobě, takže žádný; ,,Nepřibližuj se ke mně.". Nevrátím se domů s prázdnou. Chceš snad zůstat tady?" pozvednu své husté obočí, upírajíc pohled na její tvář, ,,Podívej, co ti udělal." zamračím se a rukou mávnu k posteli, ukazujíc na krvavé prostěradlo, přičemž ona poníženě sklopí pohled k zemi. Nečekal jsem, že náš návrat ke mně do vily bude ona až tak komplikovat - měla by být ráda, že tu jsem.
,,Teď si hraješ na starostlivýho?" promluví. Její hnědé oči, ve kterých se jí třpytí slzy, se zabodnou do těch mých, navazujíc se mnou oční kontakt. ,,Vše, čím jsem si musela projít, se stalo jen kvůli tobě a tvé bezcitnosti." vyčte mi, přičemž jí její hlas zradí a zlomí se. Div si uraženě neodfrknu. Vše, co řekla, je sprostá lež - za vše si totiž může sama.
,,A teď co? Zůstaneš radši tady, než aby si šla se mnou? Myslíš, že mě tím potrestáš nebo co?" uchechtnu se ironicky. ,,Chci domů, Zayne." vzlykne zoufale. Při vyslovení mého jména mnou projede zvláštní, nepopsatelný pocit. ,,Mně je jedno, jestli ti tím překazím plány, ale já chci domů. Chci ukončit tuhle noční můru a zapomenout na ní." vzlykne, otírajíc hřbetem ruky slzy ze svých tváří. Neodpustím si otrávené vydechnutí. Tak za prvé, akorát mi svým momentálním chováním hatí plány. Za druhé, na to, že jí je sedmnáct let, se chová jako malá holka - furt jen brečí a fňuká. A za třetí, je mi úplně u prdele, co ona chce a nechce.
,,Dobrý. Dost bylo kecání." rozhodnu a omotám své prsty kolem její drobné paže. ,,Pusť mě!" vyjekne vyděšeně a pokusí se vymanit z mého sevření, čímž mě překvapí. Její vystrašené oči se zabodnou do těch mých, přičemž se její tělo začne chvět strachy. Nechápu její chování - sotva jsem se jí dotkl a ona vyvádí, jakobych jí tu ruku lámal. Proč se tolik bojí?
,,Nic ti nedělám." vydechnu nechápavě, zmateně pozorujíc její vyděšenou maličkost. Jindy bych už nejspíše chytal nervy nad tímto zbytečným zdržováním, ale pokud chci dostat svou tučnou odměnu, tak musím být s Beatrice hodně trpělivý a v určité míře respektovat její přání, ačkoliv se mi to příčí.
Beatrice svůj uslzený pohled sklopí k zemi, zatímco na ní koukám s nepochopením v očích. Po chvíli pustím její paži ze svého sevření a svěsím svou ruku podél těla.
Náhle se na chodbě začaly ozývat kroky, které mířily do tohoto pokoje. Určitě to jsou kluci nebo aspoň jeden z nich. Mou domněnku mi potvrdil Harry, který se objevil mezi dveřmi tohoto pokoje.
,,Co ti tak dlouho trvá, ty vole?" zeptá se nechápavě, probodávajíc mou osobu pohledem. ,,Zabil si ho?" zeptám se, otáčejíc se k němu čelem a ignorujíc jeho dotaz. Místo odpovědi ukáže svou dýku, která je zbarvená rudou tekutinou.
,,Fajn, vezmi jí." přikážu Harrymu, procházejíc kolem něj a míříc pryč z pokoje. Já se s Beatrice nervovat nebudu - neudržel bych se. Musel bych jí seřvat za její hloupé chování, což by v žádném případě nedopadlo dobře.
Beatrice's point of view
Vyplašeně zvednu pohled a učiním několik kroků dozadu, jakmile se ke mně rozejde ten vysoký muž s dlouhými, kudrnatými vlasy.
,,Neboj, já holky nebiju." pokusí se mě utěšit - ovšem marně. Vážně si myslí, že mu jeho slova budu věřit? Zayn a Dean mi dokázali, že se v ,,tomto světě" nedá věřit absolutně nikomu.
Vysoký muž se ovšem nevzdává a natáhne ke mně svou ruku, pokoušejíc se zachytit mou dlaň. Jeho pokus mu překazím tím, že svou rukou pohotově uhnu na stranu.
,,Já ti fakt nic neudělám. Mě se nemusíš bát, prcku." uchechtne se, aby odlehčil atmosféru. Ovšem mě jeho slova, ani momentální situace, nepřijdou nijak vtipná, proto se zamračím.
,,Když se mnou půjdeš, tak ti zodpovím pár otázek. Určitě máš plno otázek, na které tě zajímají odpovědi." nabídne mi, přičemž ke mně znovu natáhne svou ruku, tentokrát vyčkávajíc, zda jeho ruku příjmu či ne.
Pozoruje mě s otazníky v očích, zatímco přemýšlím nad přijetím jeho nabídky, která zní opravdu lákavě. Jeho slova o tom, že mi neublíží, zní přesvědčivě, stejně jako jeho milé chování. Několik dlouhých vteřin pohlížím do jeho zelených očí, než příjmu jeho nabídnutou dlaň. Asi využiju jeho nabídku a položím mu pár dotazů.