S prázdným výrazem a uslzenýma očima jsem přišla k nebelvírské společenské místnosti. Pomocí nějakého sedmáka, který šel zrovna ve veselé náladě dovnitř, jsem se tam dostala. Chtěla jsem najít Hermionu a promluvit si s ní, o tom všem co se před několika hodinami stalo. Věděla jsem, že jen ona to pochopí. Jen ona a Lenka, ale Lenku jsem momentálně nikde najít nemohla. No a na Severuse jsem teď opravdu neměla náladu...
Už ode dveří jsem slyšela jásot a bujaré povídání. Když jsem vešla dovnitř, všichni slavili. Ron byl v obležení několika lidí, kteří ho všichni chvalně plácali po ramenou. Bylo mi jasné, že vyhráli, jinak by nedělali tolik povyku. Ron se pro ně stal hrdinou.
Pohledem jsem přejela místnost a vyhledal jsem Hermionu, stojící vedle Harryho. Teď jsem jí nechtěla kazit radost a chtěla jsem odejít, než jsem to však stihla, se sklopenou hlavou prošla kolem mě a doslova utekla pryč ze společenky. Ihned jsem se vydala za ní, i když jsem nechápala, co se děje. Pohledem jsem však zavadila o vášnivě se líbajícího Rona a Levanduli, tudíž jsem si dokázala odvodit, co je kámen úrazu.
Hermionu jsem našla sedět pod schody, okolo ní poletovalo několik ptáčků. Hned za mnou se objevil Harry. Podíval se na Hermionu, potom se naše pohledy střetly a oba jsme se vydali za ní.
Každý jsme si vedle ní sedli, já z prava a Harry z leva. Hermiona se na nás jen uslzeně podívala a smutně se usmála, potom se opřela o Harryho rameno a mě chytla za ruku.
,, Jaký je to pocit, Harry? Když vidíš Deana s Ginny..?" zeptala se Hermiona, což Harryho zaskočilo.
,,Uhm..no.."
,, Víme to... " podívala se na mě a já přikývla.
,, Vidíme, jak se na ni díváš. Jsi náš nejlepší kamarád.." řekla Hermiona. Bylo pro mě trošku zvláštní, že tohle řekla. Přeci jen, můj kamarádský vztah mezi Harrym a mnou se sice v poslední době zlepšuje, ale nevím, jestli bych ho nazývala nejlepším kamarádem. Teď jsem to ale řešit nemohla, a ani nechtěla.
Uslyšeli jsme hlasitý smích, a o pár chvil později se před námi objevil Ron s Levandulí. Hermiona zesílila stisk.
,, Jejda... Tady už je obsazeno" pronesla Levandule a odběhla. Ron však zůstal na místě.
,, Co je to za ptáky?" zeptal se s rádoby úsměvem. Hermiona se namísto odpovědi postavila.
,, Opugno.." pronesla zaklínadlo. Ptáčci udělali formaci a rozletěli se naproti zděšenému Ronovi, který nám věnoval poslední zmatený pohled a pak odběhl. Hermiona si sedla zpátky za námi a dala se opět do pláče.
,, Takovýhle pocit.." zašeptal Harry. Soucítila jsem s nimi. S oběma. Všichni tři jsme měli nějakým způsobem zlomené srdce a i když mě netrápilo to, že by se Draco scházel s někým jiným než se mnou, i tak náš románek už pomalu neexistoval a i když jsem se o jeho vzkříšení snažila víc a víc, tím víc upadal do hrobu.
,, Tak takhle to bolí? Zlomené srdce..?" zašeptala jsem po chvilce a všichni jsme se uchechtli.
,, Ty máš co říkat... Tvůj ex přítel je pravděpodobně Smrtijed. A ty ho stejně pořád miluješ.." pronesl Harry a já si s Hermionou navzájem povzdechla.
,, Harry, prosím, nevytahuj to.. Ne teď.. " řekla jsem. Dal už jsme se naštěstí o ničem na tohle téma nebavili a já už raději ani ústa neotvírala.
Pohled Draca
Ve stejný čas
,, Tak takhle to bolí? Zlomené srdce..?" zašeptala Charlie a všichni tři se uchechtli. Nebudu zapírat - ano, už nějakou dobu je špehuji zpoza rohu. Sedí tam spolu na schodech. Nechápal jsem moc, o co jde, dokud se tam neobjevil ten tupec Weasley s nějakou holkou. Kámen úrazu byl určitě v tom, že je do něj Grangerová zblázněná. Ani mě to upřímně neudivovalo. Nemělo by mě to ani zajímat, a popravdě ani nezajímá, ale... Dobře, špehuji je jen kvůli Charlie. Nic jiného mě ani nezajímá.
,, Ty máš co říkat, tvůj ex přítel je pravděpodobně Smrtijed. A ty ho i přes to miluješ.. " vyprskl Potter. Charlie mě miluje.. Miluje? Ne. Řekl to Potter, ne Charlie. Existovalo vůbec někdy mezi námi něco jako láska? Byly to jen nevinné doteky a polibky, nebo mezi námi bylo nějaké opravdové pouto? Něco, co by mezi námi oběma vzbudilo nějaké... city?
Povzdechla si... Sám sebe jsem však překvapil, že víc než o to, že si Potter myslí, že jsem Smrtijed, jsem se zajímal o to, jestli mě holka, kterou jsem včera poslal nadobro do háje, miluje. Jsem fakt nahraný...
,, Harry, prosím, nevytahuj to... Ne teď... " řekla Charlie nakonec a nijak víc to nekomentovala. Mohla mu říct, že má pravdu - že jsem Smrtijed. Včera jsem jí to jasně vypálil do ksichtu, aby si myslela, že všechno dělám dobrovolně. Pro mého pána... Pro jejího otce. Potřeboval, přímo musel jsem jí zlomit srdce, protože jsem věděl, že jinak se bude snažit to něco, co mezi námi bylo, obnovit. A nemýlil jsem se. Snažila se, přičemž já jí jen chladně sdělil, že jsem Smrtijed a jak se těším na pád dobra. Jestli existuje někdo hloupější než já, prosím, seznamte nás, ať se necítím tak špatně... Proč mě to vůbec tíží? Proč se já, Draco Malfoy, zmijozelský princ, arogantní namyšlený tupec, vůbec zajímám o někoho jiného, než jsem já? Proč se nedokážu smířit s tím, že ta jedna osoba, ta jediná osoba, která byla vlastně ochotná se mnou být, se mnou nikdy nebude...
Proč mě to sakra tak žere?
Protože ji miluješ.. Miluju?
Bože ne! To v žádném případě... Láska je pro mě jen chabý cit, chabé předstírání. Někomu věříš a bum, o pár chvil později ti podkopne nohy. Je to cokoliv, jenom ne láska. Čeho se tak bojím? Nevím! Zlomeného srdce? Tak to těžko!
Zlomené srdce už nikdo přece zlomit nemůže, ne?