Dean's point of view
S provokativním úsměvem na tváři nakráčím ven před vilu, sledujíc Malika, vystupujíc ze svého auta. Malik pomalou chůzí kráčí ke mně, zatímco z dalšího auta vystoupili jeho dva poskoci - Payne a Styles. Můj úsměv na tváři se rozšíří, jakmile z párcentimetrové vzdálenosti spatřím Malikův nasraný výraz.
,,Přijel si docela pozdě, Maliku. Tu holku už tady nemám. Prodal jsem jí." pronesu svou předem připravenou lež, abych ho rozčílil, a provokativně se zasměju. ,,Tohle ti nežeru, ty zmrde. Moc dobře si věděl, že si pro ní přijedu. Okamžitě mi řekni, kde je." zavrčí Malik, přičemž vytáhne svou dosud schovanou zbraň. Hlaveň své zbraně namíří na můj hrudník. Payne i Styles poslušně zopakují Malikovi pohyby a vytáhnou své zbraně, míříc na mou osobu. Nezůstávám pozadu a udělám to samé, co oni - vytáhnu svou zbraň a hlaveň zbraně namířím na Malikovu hlavu.
,,Fakt si myslíš, že ti to jen tak řeknu?" uchechtnu se ironicky, ale hned opět zvážním, ,,Moc dobře víš, že mi ještě něco dlužíš. Vážně ode mě teď čekáš, že ti jí jen tak vydám?" slabě pozvednu své husté obočí, ,,Jsi docela prodejná kurva, Maliku, nemyslíš?" pokračuju ve svém řečnění, ,,Přijel sis pro ní jen kvůli penězům, což fakt nechápu. Kdyby si aspoň přijel, kvůli tomu, abys jí mohl ošukat... Jistý pochopení bych měl. Šukat jí je teda zážitek." zasměju se vítězně, přičemž se v mých modrých očích objeví provokace.
,,Cos jí udělal?!" zavrčí Malik, přistupujíc blíž k mé osobě, zatímco na mě stále míří svou zbraní. ,,Šukal jí bez jejího souhlasu?" odpovím neurčitě na jeho dotaz. Pobaveně se uchechtnu nad jeho výrazem a následně zvídavě pozvednu obočí, ,,Jeden by si pomyslel, že ti na ní a jejím stavu záleží, ale všichni víme, že ty se nezajímáš o nikoho jiného, než sebe. Jde ti jen o ty zasraný prachy, tak tady nedělej zbytečný divadlo." odfrknu si. Má pravdivá slova Malika dokonale rozčilují, což mi dělá radost.
,,Víš hovno! Nevíš o co mi jde, tak přestaň, do prdele, dělat chytrýho nebo tě zašlápnu jak zkurvenej hmyz!" vykřikne rozčíleně. Styles a Payne situaci nečinně přihlíží, zatímco na mou osobu stále míří svými zbraněmi - tato slovní přestřelka je pouze mezi mnou a Malikem.
,,Vím hovno?" uchechtnu se nevěřícně, ,,Ale prosimtě. Všichni to víme. Všichni, co s tebou kdy spolupracovali, vědí, že na tebe neplatí nic jiného, než peníze. Jsi zaprodaná kurva." zasměju se, doufajíc, že ho svým smíchem vyprovokuju ještě více. ,,Jak myslíš..." mykne Malik lhostejně rameny a schová svou zbraň zpátky za opasek. Více se k mým slovům nevyjádří. Malik kývne hlavou na Stylese, nad čímž nechápavě pozvednu obočí, stále jej pozorujíc. Začínám pomalu dostávat křeč do ruky, ve které stále držím zbraň, míříc na Malikovu hlavu.
,,Konečně jsi skončil s divadlem, jak ti záleží na Beatrice a vypadneš odsud?" zvídavě pozvednu své husté obočí. Najednou se ozve ohlušující výstřel. Aniž bych to zaregistroval, Styles stiskl spoušť své zbraně. Do mého pravého kolena se zavrtala kulka, což mě donutilo vykřiknout bolestí. Svou zbraň jsem nevědomě upustil na zem. Neudržel jsem se nadále na nohou a skácel se k zemi jako pytel brambor. Okamžitě se chytím za své postřelené koleno, nad čímž zasyčím bolestí.
,,Teď mi řekni, kde je." zavrčí Malik výhružně, kráčejíc blíž k mé osobě, přičemž odkopne mou zbraň, kterou jsem upustil na zem, stranou do bezpečné vzdálenosti. Jeho noha spočine na mém rameni, nutíc mě ležet zády na té špinavé zemi. Po levém boku Malika se objevil Styles, míříc svou zbraní na mou hlavu. I přes bolest, kterou mi způsobuje kulka v pravém koleni, se začnu hystericky smát.
,,Opravdu si myslíš, že ti to řeknu? Myslíš že bych jí tady schovával, když jsem věděl, že si pro ní přijedeš - přesně jak si sám řekl? Odvezl jsem jí za město." zasměju se, tváříc se, že jsem nad věcí. Snažím se z této situace nějak vyvléknout a Malika se jednoduše zbavit - musím si ošetřit své krvácející koleno.
Naivně jsem si myslel, že si Malik přijede pro Beatrice hned poté, co jsem ji unesl z toho strip klubu, ne až po jednom dni. Kdybych věděl, že si Malik bude dávat takhle na čas a přijede se svými poskoky, tak obvolám své lidi, aby mi hlídkovali kolem pozemku. Takhle jsem v šílené nevýhodě - Malik mě má doslova v hrsti.
Malik si mou osobu zkoumavě prohlíží, zatímco se válím na zemi jako hromada odpadků a zhluboka dýchám, snažíc se vydýchat bolest. Mezi prsty, které tisknu na své postřelené koleno, mi protéká má krev. Z vily se najednou ozvala hlasitá rána, jakoby se sesypalo sklo - upoutalo to veškerou pozornost všech přítomných.
,,Takže ona tady není, jo?!" zasyčí Malik, vraždíc mě svým pohledem, ,,Máš povolení ho vyřídit." věnuje pohled Stylesovi. Malikovu nohu vystřídá Stylesova noha - Styles silně zašlápne můj hrudník, přičemž přitiskne hlaveň své zbraně na mé čelo. Malik mezitím odkráčel do mé vily.
Je mi jasné, že se z této situace už jen tak nevyvléknu. Udělal jsem obrovskou chybu - měl jsem povolat svoje lidi, než jsem vylezl ven před vilu.
Beatrice's point of view
Venku zazněl ohlušující výstřel, který mě probral z mého dlouhého spánku. Vyděšeně otevřu oči, načež párkrát zamrkám, abych si zvykla na denní světlo. Celé tělo mě bolí - především břicho a hlava. Cítím se šíleně zeslablá, jakobych týden nejedla a nespala.
S bolestným zasténáním se vytáhnu do sedu, což mi dá upřímně zabrat. Až teď si všimnu, že jsem oblečená. To nelidské monstrum mě obléklo? Odkdy je tak starostlivý?
Pomalu vyhrnu bílé triko, které zakrývá horní část mého těla, a unavený pohled sklopím na své břicho. Skoro přes celé mé břicho se zbarvuje velká, modrofialová modřina. Při pohledu na mé břicho se do mých očí nahrnou horké slzy. Nezasloužila jsem si, aby mě Dean takhle zřídil.
Odvrátím pohled od svého břicha, abych se nemusela dívat na tu ošklivou modřinu, která mi následující dny bude připomínat mé utrpení, kterým jsem si musela projít. Pustím lem bílého trika a následně jej uhladím. Zatřepu hlavou, abych vyhnala veškeré lítostivé myšlenky, a pohlédnu k oknu. Co znamenal ten výstřel, který zazněl před pár minutami? Způsobil jej Dean? Někdo z jeho lidí? Nebo někdo úplně jiný? Nechce se mi věřit tomu, že ten výstřel způsobil někdo, kdo by mě přijel zachránit - tudíž možnost, že výstřel způsobil můj zachránce, mohu zapomenout.
Pomalu se postavím na své vratké nohy, přičemž se má kolena okamžitě rozklepou. Chvíli musím stát na místě, aby si mé tělo zvyklo, než se pomalými kroky rozejdu k oknu, abych se mohla podívat, co se venku děje.
Při pohledu ven se do mých očí nahrnou nové slzy. Venku mohu spatřit někoho, kdo určitě nepatří mezi Deanovi lidi. Venku stojí Zayn a není sám - je s ním Liam a vysoký muž s dlouhými, kudrtnatými vlasy - ten děsivý násilník z mé osudné noci, kterému patří ten hrůzný, chraplavý hlas. V očích se mi zatřpytí slzy štěstí, přičemž mé naděje opět vzplanou. Je tohle moje záchrana?
Tlukot mého srdce se rapidně zrychlí, jakmile zahlédnu Deana na zemi, nad nímž se tyčí Zayn a vysoký muž s dlouhými, kudrnatými vlasy, míříc svou zbraní na Deana. Odvrátím pohled od dění venku a co nejrychleji, jak jen mi to mé bolavé tělo umožňuje, se dostanu ke dveřím pokoje.
Vezmu za kliku, otáčejíc jí doprava, ale bez výsledku - dveře jsou totiž zamčené. Mým tělem začne proplouvat nejistota. Přejdu zase zpátky k oknu a pokusím se jej otevřít - opět bez výsledku. Okno je nejspíše zaseknuté, protože se mi nedaří jej otevřít. Jsem příliš vysílená na to, abych bojovala s otevíráním okna.
Po mé tváři sklouzne první slza. Co když Zayn odjede pryč a mě tu nechá, protože si myslí, že tu nejsem? Přijel mě vůbec zachránit nebo si přijel vyřídit účty s Deanem za to, že k němu byl drzý v tom strip klubu? Nejsem příliš naivní, když si namlouvám, že Zayn přijel proto, aby mě odsud vysvobodil? Hlavou mi běží několik otázek, ale na žádnou neznám odpověď.
Po mé tváři sklouzne další slza. Začínám být opravdu zoufalá. Nevím, co mám dělat. Pokud Zayn nepřijel kvůli mně, ale jen kvůli tomu, aby si vyřídil účty s Deanem, tak mě znovu čeká peklo s Deanem. Čemu mám teď věřit? Mohu se pokusit dát Zaynovi znamení, aby věděl o mé přítomnosti, ale to je vše, co mohu udělat.
Bedlivě se rozhlédnu po pokoji. Pro mou smůlu se zde nenachází žádný pořádný předmět, který by mi byl užitečný - tedy kromě stolní lampy na nočním stolku. Uchopím stolní lampu do ruky a její kabel škubnutím vyrvu ze zásuvky. Následně praštím stojanem lampy do okna - ozve se jen dutá rána, ale neobjeví se žádná prasklina. Nevzdávám to a zkusím to znovu, ale silněji. Opět nic - žádná prasklina, ale pouze dutá rána. Slzy zoufalství smáčí mé tváře - moje jediná šance se zachránit a já jsem úplně nemožná.
,,No tak..." zamumlu žalostně, když se znovu napřáhnu k úderu. Ze všech zbylých sil praštím stojanem lampy znovu do okna. Okenní sklo se konečně sesype k zemi a já s ním. Tvrdě dopadnu koleny na střepy na zemi, nevnímajíc bolest, a složím svou tvář do dlaní. Jestli tohle neupoutá jejich pozornost, tak tu zůstanu uvězněná navždy. Jen jsem rozbila okno a mě to šíleně vysílilo. Celé tělo mě bolí - není snad jediná část těla, která by mě nebolela.
Ticho, obklopujíc mou maličkost, přeruší zapraskání prsken, vycházejíc za dveřmi - někdo jde určitě po schodech. Zachytím se nočního stolku a vyčerpaně se vytáhnu na své vratké nohy. Klika dveří se najednou pohne, přičemž mé tělo pohltí strach. Jakou mám jistotu, že se za těmi dveřmi nachází Zayn a nikoli Dean? Žádnou.
Co nejrychleji, jak jen mi to mé bolavé tělo umožňuje, se přemístím k prostorsné skříni, za kterou se schovám, přičemž mé srdce tluče jako splašené. Co když se Dean vyvléknul z té situace, která se odehrávala venku, a je to on za těmi dveřmi? Co budu dělat?
Náhle se ozve ohlušující výstřel, který mě navrátí zpět do reality. Z mých úst unikne vyděšený vzlyk. Dlaněmi si překryju svá ústa, abych utlumila své projevy, zatímco zavřu své oči, doufajíc, že se za těmi dveřmi nenachází Dean.
Ozvala se tlumená rána, kdy dveře pokoje narazily do zdi, způsobujíc tím sevření mého žaludku - mám pocit, že se každou chvílí strachem pozvracím. Slyším tiché kroky, značíc, že někdo kráčí po pokoji. Posbírám svou veškerou odvahu a pomalu otevřu oči, následně se nenápadně vykloním ze své ,,schovky", pozorujíc dotyčnou osobu.
Ze srdce mi spadne obrovský kámen, jakmile se mé hnědé oči střetnou s tmavýma očima, připomínajíc barvu horké čokolády. Zayn. Nejistě vylezu ze své ,,schovky", ale nijak se k jeho osobě nehrnu. Mám být vůbec ráda, že tu Zayn je? Možná mě přijel vysvobodit od Deana, ale co když mě odveze k sobě do vily, kde mi udělá to samé, co mi udělal Dean? Znásilní a následně zmlátí? Proč mě Zayn přijel vysvobodit od Deana, když mu v tom strip klubu bylo úplně jedno, zda mě Dean zastřelí či ne? Nemohu Zaynovi věřit - určitě se mnou nemá dobré úmysly.
Zayn se rozejde blíž ke mně, čímž mě navrátí zpět do reality. Vyplašeně o krok ucouvnu, opět zvětšujíc vzdálenost mezi námi. Zayn se udiveně zastaví ve svém pohybu.
,,Co děláš?" zeptá se zmateně, tváříc se nechápavě. Copak to nevidí? Copak nevidí můj strach v očích? Více, než jeho slepota, mě udivuje jeho chování - najednou na mě nezvyšuje hlas, jako to dělal po celou dobu u něj doma. Co se změnilo? Proč si hraje na hodného? Aby mě mohl zmanipulovat a následně zneužít?
,,Nepřibližuj se ke mně." zašeptám sotva slyšitelně, ignorujíc jeho předchozí dotaz. Zayn však udělá naprostý opak mých slov a znovu se rozejde blíž k mně. ,,Přijel jsem sem jen kvůli tobě, takže žádný; ,,Nepřibližuj se ke mně.". Nevrátím se domů s prázdnou. Chceš snad zůstat tady?" pozvedne své husté obočí, ,,Podívej, co ti udělal." zamračí se a rukou mávne k posteli, ukazujíc na krvavé prostěradlo. Poníženě sklopím pohled k zemi - určitě mu došlo, co se tady odehrálo.
Samozřejmě, že tu nechci zůstat. Ale co ode mě Zayn očekává? Že se k němu s radostí pohrnu? Že se mu pověsím kolem krku, abych se mu mohla vyplakat na rameno a vylét mu své srdce, jak moc bylo bolestivé, když mě Dean připravoval o mou nevinnost?
,,Teď si hraješ na starostlivýho?" promluvím. Do mých očí se opět nahrnou horké slzy. Zvednu pohled a očima vyhledám ty jeho, navazujíc s ním oční kontakt. ,,Vše, čím jsem si musela projít, se stalo jen kvůli tobě a tvé bezcitnosti." vyčtu mu, přičemž mě můj hlas zradí a zlomí se. ,,A teď co? Zůstaneš radši tady, než aby si šla se mnou? Myslíš, že mě tím potrestáš nebo co?" uchechtne se ironicky. ,,Chci domů, Zayne" vzlyknu zoufale, ,,Mně je jedno, jestli ti tím překazím plány, ale já chci domů. Chci ukončit tuhle noční můru a zapomenout na ní." vzlyknu, otírajíc hřbetem ruky slzy ze svých tváří, přičemž se ozve Zaynovo otrávené vydechnutí.
,,Dobrý. Dost bylo kecání." rozhodne a omotá své dlouhé prsty kolem mé paže. ,,Pusť mě!" vyjeknu vyděšeně a pokusím se vymanit z jeho sevření. Při pohledu do jeho tmavých očí se mé tělo začalo chvět strachy - v jeho očích není žádný náznak dobra, ba naopak. Jeho pohled mě děsí.
,,Nic ti nedělám." vydechne nechápavě, upírajíc zmatený pohled na mou vyděšenou maličkost - můj strach je skoro hmatatelný. Ignorujíc jeho slova, sklopím svůj uslzený pohled k zemi a nechám pár horkých slz sklouznout po mých tvářích. Cítím na sobě Zaynův pohled, který mu však neoplácím a i nadále mám sklopený pohled k zemi. Zayn po chvíli pustí mou paži ze svého sevření a ruku svěsí podél svého těla.
Ticho mezi námi přeruší kroky, které se začnou ozývat na chodbě. Kroky se pomalu, ale jistě, blížily k tomuto pokoji.